Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Genesis 31 Bible Online

Genesis 31 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Genesis 31

¹Jákob uslyšel slova Lábanových synů: Jákob vzal všechno, co bylo našeho otce! A z toho, co bylo našeho otce, si nahromadil všechno toto bohatství![681]

²I na Lábanově tváři Jákob viděl, že už vůči němu nebyl takový jako dříve.

³Tu řekl Hospodin Jákobovi: Navrať se do země svých otců a do svého rodiště;[682] já budu s tebou.

⁴Jákob si tedy dal zavolat[683] Ráchel a Leu na pole ke svému stádu

⁵a řekl jim: Vidím na tváři vašeho otce, že už vůči mně není takový jako dříve, avšak Bůh mého otce byl se mnou.

⁶Vy však víte, že jsem vašemu otci sloužil celou svojí silou.

⁷Avšak váš otec si ze mne tropil žerty,[684] desetkrát[685] změnil mou mzdu, ale Bůh mu nedovolil mi uškodit.[686]

⁸Když řekl: Tvou mzdou budou skvrnité, všechny ovce rodily skvrnité; když řekl: Tvou mzdou budou pruhované, všechny ovce rodily pruhované.

⁹Bůh odňal dobytek vašemu otci a dal ho mně.

¹⁰I stalo se v době páření ovcí,[687] že jsem pozvedl oči a ve snu jsem viděl, že berani,[688] kteří skákali na ovce,[689] byli pruhovaní, skvrnití a strakatí.

¹¹Pak mi Boží anděl ve snu řekl: Jákobe! Odpověděl jsem: Tady jsem.

¹²On pokračoval: Nuže pozvedni oči a viz: Všichni berani,[690] kteří skákají na ovce,[691] jsou pruhovaní, skvrnití a strakatí. Viděl jsem totiž všechno, co ti Lában provádí.

¹³Já jsem Bůh z[692] Bételu, kde jsi pomazal posvátný sloup a kde jsi mi učinil slib. Teď vstaň, odejdi z této země a navrať se do své rodné země.

¹⁴Ráchel a Lea mu odpověděly: Máme snad ještě dědičný podíl v domě svého otce?

¹⁵Cožpak nás nepovažuje za cizinky? Vždyť nás prodal a peníze dočista utratil![693]

¹⁶Ano, všechno bohatství, které Bůh odňal našemu otci, patří nám a našim dětem. Nyní tedy udělej všechno, co ti Bůh řekl.

¹⁷Nato Jákob vstal, posadil své děti a ženy na velbloudy

¹⁸a sehnal všechen svůj dobytek a všechen svůj majetek, jejž nabyl, dobytek a zboží, které nabyl v Paddanaramu, aby šel ke svému otci Izákovi do kenaanské země.

¹⁹Když Lában odešel stříhat ovce, Ráchel ukradla domácí bůžky, které patřily jejímu otci.

²⁰A Jákob oklamal[694] Aramejce Lábana, když mu neoznámil, že utíká.

²¹Tak utekl se vším, co měl. Vstal, přebrodil Řeku[695] a vydal se směrem[696] ke gileádskému pohoří.

²²Třetího dne bylo Lábanovi oznámeno, že Jákob utekl.

²³Tedy vzal s sebou své příbuzné,[697] po sedm[698] dní ho pronásledoval a dostihl ho v gileádském pohoří.

²⁴K Aramejci Lábanovi přišel ve snu v noci Bůh a řekl mu: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo.[699]

²⁵Lában dostihl Jákoba, když Jákob postavil svůj stan na hoře. I Lában se svými příbuznými[700] tábořil v gileádském pohoří.

²⁶Lában se Jákoba zeptal: Cos to udělal, žes mne oklamal a mé dcery jsi odvedl jako válečné zajatce?[701]

²⁷Proč jsi potají utekl[702] a oklamals mne? Neoznámils mi to, abych tě mohl propustit s radostí a zpěvy, s tamburínou a lyrou!

²⁸Ani jsi mě nenechal políbit mé vnuky a dcery. Tentokrát bylo tvé jednání bláznivé.

²⁹Je v mé moci naložit s vámi zle. Ale včera mi Bůh vašeho otce řekl: Měj se na pozoru, abys nepromlouval k Jákobovi ani dobro ani zlo.

³⁰Když už jsi chtěl odejít, protože jsi velice toužil po otcovském domě, proč jsi ukradl mé bohy?

³¹Jákob na to Lábanovi odpověděl: Protože jsem se bál, neboť jsem si myslel, abys mi neuchvátil své dcery.

³²U koho najdeš své bohy, ten nezůstane naživu. Před našimi příbuznými prozkoumej, co tvého je u mne, a vezmi si to. Jákob totiž nevěděl, že je Ráchel ukradla.

³³Lában tedy vešel do stanu Jákobova, do stanu Leina, i do stanu obou služebnic, ale nic nenašel. Pak vyšel z Leina stanu a vešel do stanu Ráchelina.

³⁴Ráchel však vzala domácí bůžky, vložila je do velbloudího sedla[703] a posadila se na ně. Lában prohledal celý stan, ale nic nenašel.

³⁵Ráchel řekla svému otci: Ať se můj pán nerozzlobí,[704] že nemohu ve tvé přítomnosti povstat, protože mám to, co mívají ženy. Vše prohledal, ale domácí bůžky nenašel.

³⁶Tu Jákob vzplanul hněvem a začal se s Lábanem přít. Říkal mu:[705] Jaké je mé přestoupení? Jaký je můj hřích, žes mě tak pronásledoval?

³⁷Když jsi prohledal všechny mé věci, cos ze všech svých věcí[706] našel? Polož to sem před bratry mé i bratry své, ať mezi námi dvěma rozsoudí!

³⁸Těchto dvacet let jsem u tebe. Tvé ovce ani kozy nepotratily, berany z tvého stáda jsem nejídal.

³⁹Rozsápané zvíře jsem ti nepřinášel, sám jsem nesl ztrátu; vyžadoval jsi ode mne to, co bylo ukradeno ve dne i co bylo ukradeno v noci.

⁴⁰Ve dne mě stravovalo horko a v noci mráz, spánek prchal od mých očí.

⁴¹To bylo mých dvacet let ve tvém domě: Čtrnáct let jsem ti otročil[707] za tvé dvě dcery a šest let za tvůj brav, ale mou mzdu jsi změnil desetkrát.

⁴²Kdyby Bůh mého otce, Bůh Abrahamův a strach[708] Izákův nebyl se mnou,[709] propustil bys mě teď s prázdnou. Bůh viděl mé soužení a námahu mých rukou[710] a včera[711] rozsoudil.[712]

⁴³Lában na to Jákobovi odpověděl: Tyto dcery jsou moje dcery a tyto děti jsou moje děti,[713] tento brav je můj brav a všechno, co vidíš, je mé. Ale co mohu dnes udělat pro tyto své dcery nebo pro děti, které porodily?

⁴⁴Nuže pojď, já a ty uzavřeme smlouvu, a bude na svědectví mezi mnou a tebou.

⁴⁵Jákob tedy vzal kámen a vztyčil ho jako pamětní sloup.

⁴⁶Pak řekl[714] svým bratrům:[715] Nasbírejte kameny. Vybrali kameny, udělali hromadu a tam na té hromadě pojedli.

⁴⁷Lában ji nazval Jegarsahaduta[716] a Jákob ji nazval Galed.[717]

⁴⁸A Lában řekl: Tato hromada je dnes svědectvím mezi mnou a tebou. Proto se jmenuje Galed,

⁴⁹a také Mispa,[718] neboť řekl: Ať Hospodin drží hlídku mezi mnou a tebou, až[719] budeme jeden před druhým ukryti.[720]

⁵⁰Jestliže budeš mé dcery pokořovat nebo si vezmeš ženy mimo mé dcery, byť by nikdo nebyl s námi, pohleď, Bůh je svědkem mezi mnou a tebou!

⁵¹Lában ještě řekl Jákobovi: Viz tuto hromadu a viz pamětní sloup, jež jsem vztyčil mezi sebou a tebou.

⁵²Svědkem je tato hromada a svědkem je ten pamětní sloup, že já tuto hromadu nepřekročím ke zlému k tobě, a že ty tuto hromadu a tento pamětní sloup nepřekročíš ke zlému ke mně.

⁵³Ať Bůh Abrahamův a Bůh Náchorův, Bůh jejich otce soudí[721] mezi námi! A Jákob přísahal při strachu svého otce Izáka.

⁵⁴Pak Jákob obětoval na hoře oběť a zavolal své příbuzné,[722] aby jedli chléb. Jedli chléb a přenocovali na té hoře.