Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Genesis 42 Bible Online

Genesis 42 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Genesis 42

¹Když Jákob viděl, že v Egyptě je obilí,[909] řekl[910] svým synům: Proč civíte jeden na druhého?

²A řekl: Hle, slyšel jsem, že v Egyptě je obilí. Sestupte tam a nakupte tam pro nás obilí, abychom zůstali naživu a nezemřeli.

³Deset Josefových bratří tedy sestoupilo, aby v Egyptě nakoupili obilí.

⁴Josefova bratra Benjamína Jákob s jeho bratry neposlal, protože si říkal: Jen aby ho nepotkalo neštěstí!

⁵Izraelovi synové přišli nakupovat obilí spolu s dalšími, kteří také šli, protože v kenaanské zemi byl hlad.

⁶Josef byl pánem nad zemí, byl tím, kdo prodával všemu lidu země. Josefovi bratři přišli a klaněli se mu tváří k zemi.

⁷Když Josef spatřil své bratry, poznal je, ale nedal se jim[911] poznat a mluvil s nimi tvrdě. Řekl jim: Odkud jste přišli? Odpověděli: Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.

⁸Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali.

⁹Tu si Josef vzpomněl na sny, které o nich měl. Řekl jim: Jste zvědové! Přišli jste, abyste viděli nechráněná místa[912] země.

¹⁰Odpověděli mu: Ne, pane, tvoji otroci přišli, aby nakoupili potravu.

¹¹Všichni jsme synové jednoho muže. Jsme poctiví lidé, tvoji otroci nejsou zvědové!

¹²Řekl jim: Ne, neboť jste přišli, abyste viděli nechráněná místa země!

¹³Odpověděli: Nás, tvých otroků, bylo dvanáct bratrů, synů jednoho muže v kenaanské zemi. A hle, nejmladší je dnes s naším otcem a jeden už není.

¹⁴A Josef jim řekl: Je to tak, jak jsem vám říkal: Jste zvědové.

¹⁵Tak budete přezkoušeni: Jakože[913] živ je farao, nevyjdete odsud, pokud váš nejmladší bratr nepřijde sem.

¹⁶Pošlete jednoho z vás, ať přivede vašeho bratra, zatímco vy budete spoutáni.[914] Tak budou přezkoušena vaše slova, máteli pravdu. Jestli ne, jakože živ je farao, jste zvědové.

¹⁷Pak je dal spolu[915] na tři dny do vazby.

¹⁸Třetího dne jim Josef řekl: Udělejte toto a zůstanete naživu; já se bojím Boha:

¹⁹Jsteli poctiví, jeden váš bratr zůstane spoután ve vašem vězení a vy jděte a přineste svým hladovějícím rodinám obilí

²⁰a svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně. Tak se vaše slova potvrdí a nezemřete. I učinili tak.

²¹A říkali jeden druhému: Jistě neseme vinu za svého bratra. Viděli jsme soužení jeho duše, když nás prosil o milost, a nevyslyšeli jsme ho. Proto na nás přišlo toto soužení.

²²Rúben jim odpověděl: Což jsem vám neříkal, abyste proti chlapci nehřešili? Ale neposlechli jste. A hle, již je jeho krev vyhledávána.

²³Oni však nevěděli, že Josef rozumí, protože mezi nimi byl tlumočník.

²⁴Odvrátil se od nich a plakal. Pak se k nim obrátil, mluvil s nimi, vybral z nich Šimeóna[916] a před jejich očima ho svázal.

²⁵Pak Josef přikázal, aby jejich nádoby naplnili obilím a aby vrátili každému jeho peníze[917] do jeho pytle a aby jim dali potravu na cestu. Když jim to udělali,

²⁶naložili své obilí na osly a vyšli odtamtud.

²⁷Když jeden otevřel svůj pytel, aby v tábořišti dal svému oslu krmivo, uviděl své peníze. Hle, byly nahoře[918] v jeho žoku.

²⁸A řekl svým bratrům: Mé peníze jsou zpět! Zase zde v mém žoku! Byli ohromeni strachem[919] a roztřeseně se obraceli jeden na druhého se slovy: Co nám to Bůh udělal?[920]

²⁹Když přišli do kenaanské země ke svému otci Jákobovi, oznámili mu všechno, co se jim přihodilo:

³⁰Ten muž, pán země, s námi mluvil tvrdě a pokládal nás za zvědy ve své zemi.

³¹Řekli jsme mu: Jsme poctiví, nejsme zvědové.

³²Bylo nás dvanáct bratrů, synů našeho otce. Jeden už není a nejmladší je teď s naším otcem v kenaanské zemi.

³³Ten muž, pán země, nám odpověděl: Podle toho poznám, že jste poctiví. Jednoho svého bratra ponechte u mě a vezměte obilí[921] pro své hladovějící rodiny a jděte.

³⁴Pak přiveďte svého nejmladšího bratra ke mně. Tak poznám, že nejste zvědové, ale jste poctiví. Vašeho bratra vám vydám a budete moci procházet zemí jako kupci.

³⁵Potom se stalo, když vyprazdňovali své pytle, hle, každý měl svůj váček s penězi ve svém pytli! Když oni i jejich otec uviděli váčky peněz, dostali strach.

³⁶Jejich otec Jákob jim řekl: Připravujete mě o děti! Josef není, Šimeón není, a teď vezmete Benjamína! Všechno to na mě dopadá![922]

³⁷Rúben svému otci řekl: Dva mé syny můžeš dát usmrtit, jestliže ho nepřivedu k tobě. Svěř ho do mých rukou a já ho přivedu zpět k tobě.

³⁸Ale Jákob řekl: Můj syn s vámi nesestoupí, protože jeho bratr je mrtev a on zůstal sám. Kdyby ho potkalo neštěstí na cestě, kterou půjdete, s žalem byste přivedli mé šediny dolů do podsvětí.