Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Genesis 44 Bible Online

Genesis 44 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Genesis 44

¹Josef přikázal správci svého domu: Naplň žoky těchto mužů potravou tak, jak budou moci unést, a vlož peníze každého nahoru do jeho žoku.

²Můj kalich, ten stříbrný kalich, vlož s penězi za jeho obilí nahoru do žoku toho nejmladšího. Správce učinil všechno, co Josef řekl.

³Když se ráno rozjasnilo, byli ti muži propuštěni i se svými osly.

⁴Vyšli z města, ještě nebyli daleko, a Josef řekl správci svého domu: Vstaň, pronásleduj tyto muže a až je dostihneš, řekni jim: Proč jste za dobro odplatili zlem?

⁵Což to není kalich, z něhož pije můj pán? Vždyť z něho on věští! Tím, co jste učinili, jste spáchali zlo.

⁶Když je dostihl, řekl jim ona slova.

⁷Odpověděli mu: Proč můj pán mluví taková slova? Ať je to od tvých otroků vzdáleno, aby učinili něco takového!

⁸Hle, peníze, které jsme nalezli nahoře ve svých žocích, jsme ti přinesli zpět z kenaanské země. Jak bychom mohli z domu tvého pána ukrást stříbro nebo zlato?

⁹U koho z tvých otroků se to nalezne, ten ať zemře, a také my se staneme otroky mého pána.

¹⁰Odpověděl: Tedy dobrá, bude to podle vašich slov: U koho se to najde, ten bude mým otrokem a vy budete volni.[934]

¹¹Tu každý rychle sundal na zem svůj žok a každý svůj žok otevřel.

¹²Prohlídka začala u nejstaršího a skončila u nejmladšího. Kalich se našel v Benjamínově žoku.

¹³Roztrhli svá roucha, každý naložil svého osla a vraceli se do města.

¹⁴Když Juda a jeho bratři přišli do Josefova domu, on tam ještě byl. Tu padli před ním na zem.

¹⁵A Josef jim řekl: Jaký skutek jste to provedli? Což nevíte, že muž jako já dokáže věštit?

¹⁶Juda odpověděl: Co můžeme mému pánu říci? Co máme povídat? A jak se ospravedlníme? Bůh postihl[935] provinění tvých otroků. Hle, jsme otroky mého pána, i my, i ten, u něhož se nalezl kalich.

¹⁷Josef odpověděl: Ať je to ode mne vzdáleno, abych to učinil. Muž, u něhož se ten kalich našel, ten bude mým otrokem, a vy jděte v pokoji ke svému otci.

¹⁸Juda k němu přistoupil a řekl: Dovol, prosím, můj pane, ať tvůj otrok promluví k[936] svému pánu; ať tvůj hněv nevzplane proti tvému otroku, protože ty jsi jako farao.[937]

¹⁹Můj pán se svých otroků ptal: Máte otce nebo bratra?

²⁰Řekli jsme mému pánu: Máme starého otce a malého chlapce, který se mu narodil ve stáří. Jeho bratr je mrtev a po své matce zůstal on sám; jeho otec ho miluje.

²¹Řekl jsi svým otrokům: Přiveďte ho ke mně dolů, ať ho uvidím na vlastní oči.[938]

²²Odpověděli jsme mému pánu, že chlapec nemůže opustit svého otce. Kdyby opustil svého otce, on by zemřel.

²³Řekl jsi svým otrokům: Jestliže váš nejmladší bratr nesestoupí s vámi, nespatříte již moji tvář.

²⁴Když jsme vystoupili ke tvému otroku, mému otci, oznámili jsme mu slova mého pána.

²⁵Potom náš otec řekl: Nakupte nám znovu trochu potravy.

²⁶Odpověděli jsme: Nemůžeme tam sestoupit. Pouze budeli náš nejmladší bratr s námi, pak sestoupíme, neboť nemůžeme spatřit tvář toho muže, pokud náš nejmladší bratr nebude s námi.

²⁷A tvůj otrok, můj otec, nám řekl: Vy víte, že mi má žena porodila dva syny.

²⁸Jeden mi odešel. Volal jsem: Jistě byl rozsápán, byl rozsápán! Až dosud jsem ho neviděl.

²⁹A i tohoto ode mne berete? Potkáli ho neštěstí, se zármutkem přivedete mé šediny dolů do podsvětí.

³⁰A teď, když přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž[939] otcova duše lpí, nebude s námi,

³¹když otec uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak tvoji otroci přivedou šediny tvého otroka, našeho otce, s žalem dolů do podsvětí.

³²Vždyť tvůj otrok se za chlapce svému otci zaručil slovy: Jestliže ho nepřivedu k tobě, budu před svým otcem navždy vinen.

³³Nyní tedy prosím, ať tvůj otrok zůstane místo toho chlapce za otroka mému pánu a ten chlapec ať se vrátí se svými bratry.

³⁴Vždyť jak bych mohl přijít ke svému otci, když by chlapec nebyl se mnou? Ať nehledím na zlo, které by postihlo mého otce!