Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 2 Samuel 13 Bible Online

2 Samuel 13 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

2 Samuel 13

¹Potom se stalo toto: Abšalóm, syn Davidův, měl krásnou sestru jménem Támar a Amnón, syn Davidův, se do ní zamiloval.

²Amnónovi bylo tak úzko, že onemocněl kvůli své sestře Támar, protože byla pannou a Amnónovi připadalo[345] nesnadné s ní něco mít.[346]

³Amnón měl přítele jménem Jónadab, syna Davidova bratra Šimey. Jónadab byl muž velmi chytrý.[347]

⁴Ten se ho zeptal: Proč ty, královský syn, jsi ráno co ráno[348] tak sklíčený? Pověz mi to! Amnón mu odpověděl: Zamiloval jsem se do Támary, sestry svého bratra Abšalóma.

⁵Jónadab mu řekl: Lehni si na postel a dělej, že jsi nemocný. Až se tvůj otec na tebe přijde podívat, řekni mu: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a dá mi pojíst pokrm. Ať dělá jídlo přede mnou, abych se mohl dívat. Od ní[349] pojím.

⁶Amnón si lehl a dělal, že je nemocný. Když se na něj král přišel podívat, Amnón králi řekl: Ať přijde, prosím, má sestra Támar a udělá přede mnou dva koláčky.[350] Od ní pojím.

⁷David vzkázal Támaře do domu: Jdi prosím do domu svého bratra Amnóna a udělej mu jídlo.

⁸Támar šla do domu svého bratra Amnóna a on ležel. Vzala těsto, uhnětla, udělala před ním koláčky a upekla je.[351]

⁹Pak vzala pánev a vyklopila před ním, ale on odmítl jíst. Amnón řekl: Ať ode mě všichni[352] odejdou. Všichni[353] od něj tedy odešli.

¹⁰Támaře Amnón řekl: Přines jídlo do pokoje, ať od tebe pojím. Támar vzala koláčky, které udělala, a přinesla je do pokoje svému bratru Amnónovi.

¹¹Když se však k němu přiblížila, aby jedl, uchopil ji a řekl jí: Pojď se mnou spát,[354] má sestro.

¹²Odpověděla mu: Ne, můj bratře, neznásilňuj[355] mě. Vždyť to se v Izraeli nedělá. Nepáchej takovou hanebnost.

¹³Co se mě týče, kam přinesu svou potupu?[356] A ty budeš v Izraeli vypadat jako nějaký hanebník.[357] Promluv, prosím, nyní s králem, on mě tobě neodepře.

¹⁴On ji[358] ale nechtěl uposlechnout, přemohl ji, znásilnil ji a spal s ní.

¹⁵Nato ji Amnón začal nenávidět velmi velkou nenávistí.[359] Ano, nenávist, kterou ji nenáviděl, byla větší nežli láska, kterou ji miloval. Amnón jí řekl: Vstaň a odejdi.[360]

¹⁶Ona mu řekla: Ne, můj bratře.[361] Kdybys mě propustil, bylo by to větší zlo nežli to první, které jsi vůči mně spáchal. On ji však nechtěl poslouchat.

¹⁷Zavolal služebníka,[362] který mu sloužil, a řekl: Pošlete tuhle pryč ode mě a zavři za ní dveře na závoru.

¹⁸Měla na sobě dlouhé roucho s rukávy,[363] neboť taková roucha oblékaly královské dcery panny. Když ji jeho služebník vyvedl ven a zavřel za ní dveře na závoru,

¹⁹Támar si dala[364] popel na hlavu, roztrhla dlouhé roucho s rukávy, které měla na sobě, položila si ruku na hlavu, šla a stále[365] naříkala.

²⁰Její bratr Abšalóm se jí zeptal: Cožpak s tebou nebyl tvůj bratr Amnón? Teď ale, má sestro, umlkni. Je to tvůj bratr. Neber si to tak.[366] Támar pak bydlela opuštěná v domě svého bratra Abšalóma.

²¹Když se král David o všech těch věcech doslechl, velice se rozzlobil.[367]

²²Abšalóm ovšem s Amnónem nemluvil ani ve zlém ani v dobrém.[368] Nenáviděl totiž Amnóna za to, že znásilnil jeho sestru Támaru.

²³Po dvou letech se stalo, že Abšalóm měl stříž ovcí v Baalchasóru,[369] který je u Efrajima. Abšalóm pozval všechny královské syny.

²⁴Abšalóm přišel ke králi a řekl: Pohleď, tvůj otrok má stříž ovcí. Nechť jde král a jeho otroci s tvým otrokem.

²⁵Král Abšalómovi odpověděl: Ne, můj synu, nechoďme všichni. Nebudeme tě zatěžovat. Ačkoliv ho nutil, nechtěl jít, ale požehnal mu.

²⁶Pak se Abšalóm zeptal: Ani můj bratr Amnón s námi nemůže jít?[370] Král mu řekl: Proč by měl jít s tebou?

²⁷Ale Abšalóm ho nutil, až s ním poslal Amnóna a všechny královské syny.[371]

²⁸Potom dal Abšalóm svým služebníkům příkaz: Dívejte se, a až bude Amnón v dobrém rozmaru[372] z vína a řeknu vám: Udeřte na Amnóna -- usmrťte ho a nebojte se. Vždyť jsem vám to přikázal já. Buďte silní a udatní.[373]

²⁹Abšalómovi služebníci provedli Amnónovi to, co Abšalóm přikázal. Nato všichni královští synové vstali, nasedli[374] každý na svého mezka a utekli.

³⁰Když byli na cestě, přišla k Davidovi zpráva: Abšalóm zabil všechny královské syny, nezůstal z nich ani jeden.

³¹Král povstal, roztrhl své roucho a lehl si na zem. Všichni jeho otroci stáli s roztrženými rouchy.

³²Nato promluvil Jónadab, syn Davidova bratra Šimey: Ať si můj pán nemyslí, že usmrtili všechny mládence, královské syny. Vždyť jenom Amnón zemřel. Vždyť Abšalóm byl rozhodnut[375] ode dne, kdy Amnón znásilnil jeho sestru Támaru.

³³Tak ať si to můj pán a král tak nebere a neříká: Všichni královští synové jsou mrtví, protože zemřel jenom Amnón.

³⁴Abšalóm utekl. Když strážný služebník pozvedl oči, uviděl, že právě cestou za ním[376] přichází po úbočí hory množství lidu.

³⁵Jónadab řekl králi: Pohleď, královští synové přicházejí. Jak řekl tvůj otrok, tak se stalo.

³⁶Když domluvil, královští synové právě přišli. Pozvedli svůj hlas a plakali. Také král a všichni jeho otroci plakali velmi velkým pláčem.[377]

³⁷Abšalóm utekl a šel k Talmajovi,[378] synu Amíhudovu,[379] gešúrskému králi. David po všechny dny truchlil nad svým synem.

³⁸Abšalóm utekl a šel do Gešúru. Zůstal tam tři roky.

³⁹Pak král David zatoužil jít[380] za Abšalómem, neboť došel útěchy nad[381] Amnónovou smrtí.[382]