Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 2 Samuel 14 Bible Online

2 Samuel 14 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

2 Samuel 14

¹Když Jóab, syn Serújin, poznal, že králova mysl je obrácena k[383] Abšalómovi,

²poslal do Tekóje[384] a nechal odtamtud přivést moudrou ženu. Řekl jí: Dělej, že truchlíš. Obleč si smuteční šaty, nemaž se olejem a chovej se jako žena, která po mnoho dní truchlí nad mrtvým.

³Jdi ke králi a řekni mu to a to.[385] Jóab pak vložil slova do jejích úst.[386]

⁴Tekójská žena pak přišla[387] ke králi, padla tváří k zemi, klaněla se a řekla: Pomoz,[388] králi.

⁵Král se jí zeptal: Co je s tebou?[389] Odpověděla: Ach, jsem vdova,[390] můj muž zemřel.

⁶Tvá služka měla dva syny. Rvali[391] se spolu na poli a nebyl, kdo by je od sebe odtrhl.[392] Jeden udeřil druhého a usmrtil ho.

⁷A teď povstala celá rodina proti tvé služce a říkají: Vydej nám toho, kdo ubil svého bratra, a usmrtíme ho za život jeho bratra, kterého zabil, a vyhladíme i dědice. Tak by mi uhasili oharek,[393] který zůstal, neponechali by mému muži na povrchu země jméno ani ostatek.

⁸Nato král ženě řekl: Jdi domů a já vydám o tobě příkaz.

⁹Tekójská žena králi odpověděla: Na mně, můj pane a králi, ať je vina[394] a na domu mého otce. Avšak král a jeho trůn ať je nevinný.

¹⁰Král řekl: Jestliže někdo promluví proti tobě, přiveď ho ke mně a nebude se tě již moci dotknout.

¹¹Řekla: Ať král pamatuje na Hospodina, svého Boha, aby nechtěl již[395] krevní mstitel zabíjet a nevyhladili mého syna. Řekl: Jakože živ je Hospodin, tvému synovi nespadne na zem ani vlas.[396]

¹²Žena se zeptala: Smí[397] tvá služka svému pánu a králi ještě něco říct? Odpověděl: Mluv.

¹³Žena řekla: A proč zamýšlíš něco takového proti Božímu lidu? Když král prohlásil něco takového, jako by nesl vinu[398] za to, že nedovolil navrátit se tomu, koho zapudil.

¹⁴Jistě zemřeme a budeme jako na zem vylitá voda, kterou nelze sebrat. Bůh však neodejme život, má v úmyslu[399] nezapudit od sebe zapuzeného.[400]

¹⁵Nuže, přišla jsem ke svému králi a pánu promluvit tuto řeč, protože mě lid[401] zastrašoval. Tvá služka si říkala: Promluvím ke králi. Snad král učiní záměr své otrokyně.

¹⁶Král vyslechne a vysvobodí svou otrokyni z moci muže, který chce vyhladit mě spolu s mým synem z Božího dědictví.

¹⁷Tvá služka si říkala: Kéž mi slovo mého pána a krále přinese[402] upokojení,[403] vždyť můj pán a král je jako Boží posel, který rozumí[404] dobru a zlu. Hospodin, tvůj Bůh, ať je s tebou.

¹⁸Král promluvil[405] a řekl ženě: Nezatajuj přede mnou nic, na co se tě zeptám. Žena odpověděla: Nechť mluví můj pán a král.

¹⁹Král se zeptal: Není v tom všem s tebou Jóab? Žena odpověděla: Jakože jsi živ, můj pane a králi, je to přesně tak, jak[406] řekl můj pán a král. Tvůj otrok Jóab mi dal příkaz, on vložil do úst tvé služky všechna tato slova.

²⁰Kvůli zvratu[407] v té věci to tvůj otrok Jóab udělal. Můj pán je moudrý jako Boží anděl a ví všechno, co se děje na zemi.

²¹Král řekl Jóabovi: Dobře, udělám to. Jdi a přiveď mládence Abšalóma zpět.

²²Jóab padl tváří k zemi, klaněl se a dobrořečil králi. Jóab řekl: Dnes tvůj otrok ví, že nalezl milost ve tvých očích, můj pane a králi, protože král provedl záměr svého otroka.

²³Jóab vstal, šel do Gešúru a přivedl Abšalóma do Jeruzaléma.

²⁴Král řekl: Ať se odebere[408] do svého domu, mou tvář nezahlédne. Abšalóm se tedy odebral do svého domu a královu tvář nezahlédl.

²⁵Nikdo v celém Izraeli nebyl tak velmi opěvován pro svou krásu jako Abšalóm.[409] Od paty až k hlavě[410] na něm nebylo vady.

²⁶Když si nechával ostříhat hlavu -- bylo to vždy na konci roku, kdy se nechával ostříhat, protože ho vlasy tížily, takže se nechal ostříhat -- vlasy z jeho hlavy vážily dvě stě šekelů[411] královské váhy.

²⁷Abšalómovi se narodili tři synové[412] a jedna dcera jménem Támar.[413] Byla to žena krásného vzhledu.

²⁸Abšalóm pobýval v Jeruzalémě dva roky, avšak královu tvář nezahlédl.

²⁹Potom Abšalóm vzkázal pro Jóaba, aby ho poslal ke králi. Ten k němu ale nechtěl přijít. Vzkázal ještě podruhé, ale nechtěl přijít.

³⁰Nato řekl svým otrokům: Podívejte, Jóabovo pole[414] je vedle mého. Má tam ječmen. Jděte a zapalte ho.[415] Abšalómovi otroci zapálili to pole.[416]

³¹Jóab vstal, šel domů k Abšalómovi a zeptal se ho: Proč tvoji otroci zapálili pole,[417] které patří mně?

³²Abšalóm Jóabovi odpověděl: Podívej, vzkázal jsem pro tebe se slovy: Přijď sem, abych tě poslal ke králi se slovy: Proč jsem měl přijít z Gešúru? Bylo by mi lépe, kdybych byl ještě tam. Teď chci vidět královu tvář. Anebo jestli je na mně vina, ať mě dá usmrtit.

³³Jóab šel ke králi a oznámil mu to. Ten Abšalóma zavolal. Když přišel ke králi, klaněl se před králem tváří k zemi. A král Abšalóma políbil.