Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 2 Samuel 19 Bible Online

2 Samuel 19 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

2 Samuel 19

¹Král byl otřesen,[579] vstoupil do horní místnosti nad bránou, plakal, a jak šel, říkal: Můj synu Abšalóme, můj synu, můj synu Abšalóme. Kdybych tak mohl[580] zemřít namísto tebe, Abšalóme, můj synu, můj synu.

²Jóabovi bylo oznámeno: Hle, král pláče a truchlí nad Abšalómem.

³Tak se záchrana[581] v onen den změnila pro všechen lid ve smutek, neboť lid v onen den slyšel, že král se trápí nad svým synem.

⁴Lid se přikradl v onen den a vešel do města, jako se vkrádá lid, který se stydí, že utekl z boje.

⁵Král skryl svou tvář a hlasitě naříkal: Můj synu Abšalóme, Abšalóme, můj synu, můj synu.

⁶Jóab přišel domů ke králi a řekl: Zahanbil jsi dnes tvář všech svých otroků, kteří dnes zachránili život tvůj i život tvých synů a tvých dcer, život tvých žen a život tvých konkubín.

⁷Miluješ totiž ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují. Dnes jsi dokázal,[582] že máš velitele a otroky za nic. Dnes vím, že kdyby[583] byl Abšalóm živ a my všichni bychom byli dnes mrtvi, tak by ti to připadalo správné.[584]

⁸Teď však vstaň, vyjdi a promluv k srdci[585] svých otroků. Přísahám při Hospodinu, že nevyjdešli, nikdo s tebou přes noc nezůstane a bude to pro tebe větší zlo nežli všechno to zlo, které na tebe přišlo od tvého mládí až doteď.

⁹Král tedy vstal a posadil se v bráně. Všemu lidu bylo oznámeno: Hle, král sedí v bráně a všechen lid přišel před krále. Izraelci však utekli, všichni ke svým stanům.

¹⁰Všechen lid ve všech izraelských kmenech se dohadoval; říkali: Král nás vysvobodil z ruky nepřátel, on nás zachránil z ruky Pelištejců. Nyní utekl ze země před Abšalómem.

¹¹Avšak Abšalóm, kterého jsme nad sebou pomazali, zemřel v boji. Proč nyní mlčíme a nepřivedeme krále zpět?

¹²Král David vzkázal kněžím Sádokovi a Ebjátarovi: Promluvte k judským starším slovy: Proč byste měli být poslední, kdo přivede krále zpět do jeho paláce? Záměr celého Izraele se totiž dostal domů ke králi.

¹³Jste moji bratři, má kost a mé tělo. Proč byste měli být poslední, kdo přivedou krále zpět?

¹⁴Amasovi pak řekněte: Což nejsi má kost a mé tělo? Tak ať mi učiní Bůh a ještě přidá, jestliže nebudeš po všechny dny[586] mým[587] velitelem armády namísto Jóaba.

¹⁵Tak si naklonil srdce všech Judejců,[588] jako by byli jeden muž, takže vzkázali králi: Vrať se ty i všichni tvoji otroci.

¹⁶Král se tedy vracel a přišel k Jordánu. Judejci přišli do Gilgálu a šli králi naproti, aby krále převedli přes Jordán.

¹⁷Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, si pospíšil a sestoupil s Judejci naproti králi Davidovi.

¹⁸Bylo s ním tisíc mužů z Benjamína i Síba, služebník[589] Saulova domu, a s ním patnáct jeho synů a dvacet jeho otroků. Dostali se k Jordánu[590] před králem a

¹⁹přešli brod, aby převedli královskou rodinu a udělali, co mu[591] libo.[592] Šimeí, syn Gérův, padl před králem, když chtěl přejít přes Jordán,

²⁰a řekl králi: Ať můj pán nezamýšlí proti mně trest.[593] Nevzpomínej na to, co zlého spáchal tvůj otrok v den, kdy můj pán a král vycházel z Jeruzaléma. Ať si to král nebere k srdci.[594]

²¹Vždyť tvůj otrok ví,[595] že jsem zhřešil. Pohleď, přišel jsem dnes z celého domu Josefova[596] první, abych vyšel svému pánu a králi naproti.

²²Abíšaj, syn Serújin, na to pověděl: Což nemá být Šimeí usmrcen za to, že proklínal Hospodinova pomazaného?

²³David ale řekl: Co je vám do mě, synové Serújini? Stanete se dnes mými protivníky?[597] Dnes by měl být někdo v Izraeli usmrcen? Já přece vím, že dnes jsem se stal králem nad Izraelem.

²⁴Pak řekl král Šimeímu: Nezemřeš. A král mu přísahal.

²⁵I Mefíbóšet, syn[598] Saulův, vyšel králi naproti. Nepečoval o své nohy, neupravoval vous[599] ani nepral své šaty ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy se v pokoji vrátil.

²⁶I stalo se, že když přišel do[600] Jeruzaléma králi naproti, král se ho zeptal: Proč jsi nešel se mnou, Mefíbóšete?

²⁷On odpověděl: Můj pane a králi, můj otrok[601] mě podvedl. Tvůj otrok řekl: Osedlám si[602] osla, pojedu na něm a půjdu s králem. Vždyť tvůj otrok je chromý.

²⁸Ale Síba pomluvil tvého otroka mému pánu a králi. Můj pán a král je jako Boží anděl, dělej, co je ti libo.[603]

²⁹Vždyť celý dům mého otce byl hoden smrti[604] od mého pána a krále. Ale ty jsi svého otroka určil mezi ty, kdo jedí[605] u tvého stolu. Jaký bych měl mít další nárok[606] volat ještě o pomoc ke králi?

³⁰Král mu řekl: Proč bys ještě mluvil o svých záležitostech?[607] Říkám, že ty a Síba si rozdělíte pole.[608]

³¹Mefíbóšet králi řekl: Ať si vezme klidně všechno. Hlavně, že se můj pán a král vrátil v pokoji domů.

³²I Barzilaj Gileádský přišel z Rogelímu, přešel s králem přes Jordán, aby ho za Jordánem opustil.[609]

³³Barzilaj byl velmi starý, bylo[610] mu osmdesát let. On pečoval o krále za jeho dočasného pobytu v Machanajimu, protože byl velmi zámožný člověk.

³⁴Král řekl Barzilajovi: Pojď se mnou a budu o tebe pečovat u sebe v Jeruzalémě.

³⁵Barzilaj nato králi řekl: Jak dlouho budu živ,[611] abych šel s králem do Jeruzaléma?

³⁶Je mi dnes osmdesát let. Což mohu rozeznat dobré od zlého? Může tvůj otrok vychutnat to, co jí, a to, co pije? Uslyší[612] ještě hlas zpěváků a zpěvaček? Proč by měl tvůj otrok být ještě mému pánu a králi břemenem?

³⁷Jen kousek půjde tvůj otrok s králem za Jordán. Proč by se mi král měl odplatit takovou odměnou?[613]

³⁸Dovol, ať se tvůj otrok vrátí, abych zemřel ve svém městě, kde je hrob[614] mého otce a mé matky. Ale zde je tvůj otrok Kimhám.[615] Ať jde s mým pánem a králem. Pro něj učiň, co je ti libo.[616]

³⁹Král řekl: Ať jde Kimhám se mnou. Já pro něj udělám, co je ti libo.[617] Učiním pro tebe všechno, co si ode mě přeješ.

⁴⁰Všechen[618] lid přešel přes Jordán, i král přešel. Nato král Barzilaje políbil, požehnal mu a on se vrátil do svého domova.[619]

⁴¹Král šel dál do Gilgálu a Kimhám[620] šel s ním. I všechen lid judský doprovázel[621] krále a také polovina lidu izraelského.

⁴²Vtom přišli ke králi všichni Izraelci a zeptali se krále: Proč tě naši bratři Judejci ukradli a převedli přes Jordán krále, jeho rodinu a s ním všechny Davidovy muže?

⁴³Všichni Judejci Izraelcům odpověděli: Vždyť král je náš příbuzný. Proč jste se kvůli tomu tak rozzlobili? Což jsme krále vyjedli? Nebo jsme si něco nepatřičně přivlastnili?

⁴⁴Izraelci Judejcům odpověděli: Máme[622] u krále deset podílů.[623] A také na Davida máme větší nárok než vy.[624] Proč jste nás znevážili?[625] Nemluvili jsme my první o tom, že přivedeme zpět svého krále? Řeč Judejců však byla tvrdší nežli řeč Izraelců.