Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 1 Královská 1 Bible Online

1 Královská 1 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

1 Královská 1

¹Král David zestárl, dosáhl pokročilého věku.[1] Přikryli ho rouchy, ale nemohl se zahřát.

²Jeho otroci mu řekli: Ať vyhledají mému[2] pánu a králi dívku, pannu; ať slouží králi[3] a je jeho opatrovnicí. Ať leží ve tvém[4] klíně a můj pán a král se zahřeje.

³Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku. Nalezli Abíšagu Šúnemitskou a přivedli ji ke králi.

⁴Ta dívka byla převelice krásná. Stala se královou opatrovnicí, sloužila[5] mu, ale král ji nepoznal.[6]

⁵Adónijáš, syn Chagítin, se vynášel[7] slovy: Já budu kralovat. Pořídil si vozy,[8] jezdce[9] a padesát mužů, kteří běhali před ním.

⁶Jeho otec ho v životě[10] nepokáral slovy: Proč jsi tohle provedl? Navíc byl velmi hezkého vzezření. Narodil[11] se po Abšalómovi.[12]

⁷Domluvil[13] se s Jóabem, synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem, a ti Adónijášovi napomáhali.

⁸Ale kněz Sádok, Benajáš, syn Jójadův, prorok Nátan, Šimeí a Reí i Davidovi hrdinové nebyli s Adónijášem.

⁹Adónijáš obětoval brav, skot a vykrmené dobytče u Ebenzócheletu, který je blízko Énrogelu, a pozval všechny své bratry, královské syny, i všechny judské muže, královské otroky.

¹⁰Ale proroka Nátana, Benajáše, hrdiny ani svého bratra Šalomouna nepozval.

¹¹Nátan řekl Batšebě, matce Šalomounově: Slyšelas, že Adónijáš, syn Chagítin, se stal králem? A náš pán David o tom neví!

¹²Nuže, dobře ti radím,[14] zachraň život svůj i život svého syna Šalomouna.

¹³Jdi, a až přijdeš[15] ke králi Davidovi, řekni mu: Ty jsi přece, můj pane a králi, přísahal své otrokyni slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn. Proč se stal králem Adónijáš?

¹⁴A když tam ještě budeš mluvit s králem, přijdu za tebou a potvrdím[16] tvá slova.

¹⁵Batšeba tedy vešla ke králi do pokoje.[17] (Král velice zestárl a Abíšag Šúnemitská sloužila králi.)

¹⁶Batšeba poklekla a klaněla se králi. Král se zeptal: Co je s tebou?[18]

¹⁷Odpověděla mu: Můj pane! Ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn.

¹⁸Ale nyní, pohleď, Adónijáš se stal králem a ty,[19] můj pane a králi, o tom nevíš!

¹⁹Obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, pozval všechny královské syny, kněze Ebjátara a velitele armády Jóaba, ale tvého otroka Šalomouna nepozval.

²⁰A nyní, můj pane a králi, oči všech Izraelců jsou upřeny na tebe, abys jim oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm.[20]

²¹Jinak se stane, až můj pán a král ulehne se svými[21] otci, že já a můj syn Šalomoun budeme považováni za hříšníky.

²²Ještě když mluvila s králem, přišel prorok Nátan.

²³Oznámili králi: Je zde prorok Nátan. Přišel před krále a poklonil se před králem tváří k zemi.

²⁴Nátan se zeptal: Můj pane a králi, ty jsi řekl: Adónijáš bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn?

²⁵Neboť dnes sestoupil, aby obětoval množství skotu, vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královské syny, velitele armády a kněze Ebjátara. A teď jedí a pijí před ním a volají: Ať žije[22] král Adónijáš!

²⁶Ale mě, tvého otroka, kněze Sádoka, Benajáše, syna Jójadova, ani tvého otroka Šalomouna nepozval.

²⁷Stala se tato věc od mého pána a krále, aniž bys svým otrokům[23] oznámil, kdo usedne na trůn mého pána a krále po něm?

²⁸Král David odpověděl: Zavolejte mi Batšebu! Přišla před krále a stála před králem.

²⁹Potom král přísahal: Jakože živ je Hospodin, který vykoupil mou duši z každého soužení,

³⁰tak jako jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, slovy: Tvůj syn Šalomoun bude kralovat po mně, on usedne na můj trůn místo mě, tak dnes učiním.

³¹Batšeba poklekla s tváří k zemi, klaněla se králi a řekla: Ať žije můj pán a král David navěky.

³²Nato král David řekl: Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova. I přišli před krále.

³³Král jim řekl: Vezměte s sebou otroky svého pána,[24] mého syna Šalomouna posaďte[25] na mou mezkyni a přiveďte ho dolů ke Gichónu.

³⁴Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Nato zatrubte na beraní roh a volejte: Ať žije král Šalomoun!

³⁵Pak vystupte za ním a on ať jde a usedne na můj trůn, on bude kralovat místo mě. Jej jsem ustanovil, aby byl vévodou nad Izraelem a Judou.

³⁶Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: Amen. Tak ať promluví[26] Hospodin, Bůh mého pána a krále.

³⁷Jako byl Hospodin s mým pánem a králem, tak ať je s Šalomounem a ať vyvýší jeho trůn nad trůn mého pána a krále Davida.

³⁸Kněz Sádok, prorok Nátan, Benajáš, syn Jójadův, a Keretejci i Peletejci sestoupili, posadili Šalomouna na mezkyni krále Davida a přivedli ho ke Gichónu.

³⁹Kněz Sádok vzal ze stanu roh s olejem a Šalomouna pomazal. Nato zatroubili na beraní roh a všechen lid volal: Ať žije král Šalomoun!

⁴⁰Všechen lid šel vzhůru za ním, lid hrál[27] na flétny a převelice se radoval, až země jejich halasem pukala.[28]

⁴¹Uslyšel to Adónijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním a už dojedli. Když Jóab uslyšel zvuk beraního rohu, zeptal se: Proč je ve městě takový velký halas?[29]

⁴²Ještě když mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara. Adónijáš řekl: Pojď, vždyť jsi oddaný[30] muž, jistě přinášíš dobrou zprávu.

⁴³Ale Jónatan Adónijášovi odpověděl: Kdepak,[31] náš pán[32] a král David ustanovil králem Šalomouna.

⁴⁴Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana, Benajáše, syna Jójadova, a Keretejce i Peletejce, posadili ho na královu mezkyni

⁴⁵a kněz Sádok a prorok Nátan ho pomazali v Gichónu za krále. Pak odtamtud šli radostně vzhůru a celé město se shluklo.[33] To je ten halas, který jste slyšeli.

⁴⁶Šalomoun již usedl na královský trůn.

⁴⁷A královi otroci již přišli poblahopřát[34] našemu pánu a králi Davidovi slovy: Ať Bůh[35] učiní jméno[36] Šalomounovo větším nad tvé jméno a vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn. A král se poklonil na své posteli.

⁴⁸Král také promluvil takto: Požehnaný je Hospodin, Bůh Izraele, že dal dnes toho, kdo usedl[37] na můj trůn, a mé oči to vidí.

⁴⁹Nato všichni pozvaní, kteří byli s Adónijášem, vyděšeně vstali a šli každý svou cestou.

⁵⁰Adónijáš se bál Šalomouna, vstal, šel a chytil se rohů[38] oltáře.

⁵¹Šalomounovi bylo oznámeno: Hle, Adónijáš se bojí krále Šalomouna a chytil se rohů oltáře se slovy: Ať mi nejprve[39] král Šalomoun odpřisáhne, že neusmrtí svého otroka mečem.

⁵²Šalomoun řekl: Jestliže bude oddaný,[40] nespadne mu ani vlas na zem. Ale jestliže při něm bude něco zlého,[41] zemře.

⁵³Král Šalomoun poslal, aby ho odvedli od oltáře. Když přišel a poklonil se před králem, Šalomoun mu řekl: Jdi domů.