Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 1 Královská 2 Bible Online

1 Královská 2 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

1 Královská 2

¹Když se přiblížily dny, kdy měl David zemřít,[42] vydal svému synu Šalomounovi příkaz:

²Já jdu cestou všeho pozemského.[43] Posilni se a vzmuž[44] se.

³Zachovávej řád Hospodina, svého Boha, choď[45] po jeho cestách a zachovávej jeho ustanovení, příkazy, nařízení a svědectví, jak je napsáno v Mojžíšově zákoně, abys měl úspěch ve všem, co budeš dělat a kamkoliv se obrátíš,

⁴a aby Hospodin naplnil své slovo, které ke mně promluvil: Jestliže budou tvoji synové dbát na svou cestu a chodit přede mnou[46] věrně, celým svým srdcem a celou svou duší, nebude ti vyhlazen[47] muž[48] z izraelského trůnu.

⁵Ty také víš, co mi udělal Jóab, syn Serújin, co udělal dvěma velitelům izraelské armády, Abnérovi, synu Nérovu, a Amasovi, synu Jeterovu: Zabil je a prolil válečnou krev v míru a vložil válečnou krev na pás na svých bedrech a na boty na svých nohách.

⁶Učiň podle své moudrosti a nenech sestoupit jeho šediny v pokoji do podsvětí.[49]

⁷Prokaž milosrdenství synům Barzilaje Gileádského, ať jsou mezi těmi, kdo jedí u tvého stolu, protože tak mi byli nablízku,[50] když jsem utíkal před tvým bratrem Abšalómem.

⁸Hle, je u tebe Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu. Ten mě proklínal hroznou kletbou v den, kdy jsem šel do Machanajimu. Pak mi vyšel vstříc k Jordánu a přísahal jsem mu při Hospodinu: Neusmrtím tě mečem.

⁹Nyní však ho nenech bez trestu. Vždyť jsi moudrý muž a víš, co mu máš udělat: Nech[51] sestoupit jeho šediny do podsvětí v krvi.

¹⁰David pak ulehl se svými otci a byl pohřben v Městě Davidově.

¹¹Doba, po kterou David kraloval nad Izraelem, byla čtyřicet let. V Chebrónu kraloval sedm let a v Jeruzalémě kraloval třicet tři let.

¹²A Šalomoun usedl na trůn[52] svého otce Davida a jeho království se velice upevnilo.

¹³Potom Adónijáš, syn Chagítin, přišel k Batšebě, matce Šalomounově. Zeptala se: Přicházíš v pokoji? Odpověděl: V pokoji.

¹⁴Nato pravil: Chtěl bych ti něco říct.[53] Řekla: Mluv.

¹⁵Řekl: Ty víš, že mně připadlo[54] kralování, na mě byla zaměřena přízeň celého Izraele,[55] abych kraloval, ale pak se odvrátilo kralování a připadlo mému bratru, protože mu připadlo od Hospodina.

¹⁶O jednu věc tě[56] nyní žádám.[57] Neodmítni mě.[58] Řekla mu: Mluv.

¹⁷Řekl: Promluv, prosím, s králem Šalomounem, neboť tebe neodmítne.[59] Ať mi dá za ženu Abíšagu Šúnemitskou.

¹⁸Batšeba řekla: Dobře. Promluvím o tobě s králem.

¹⁹Potom šla Batšeba ke králi Šalomounovi, aby s ním mluvila o Adónijášovi. Král vstal a šel jí naproti, poklonil se jí a usedl na svůj trůn. Nechal nachystat trůn pro královu matku a ona usedla po jeho pravici.

²⁰Řekla: O jednu malou věc tě žádám. Neodmítni mě. Král jí řekl: Žádej, má matko, neodmítnu tě.

²¹Řekla: Ať je dána Abíšag Šúnemitská za ženu tvému bratru Adónijášovi.

²²Král Šalomoun své matce odpověděl: Proč žádáš Abíšagu Šúnemitskou pro Adónijáše? Žádej pro něj království! Vždyť on je můj bratr, starší nežli já. Pro něho a pro kněze Ebjátara a pro Jóaba, syna Serújina!

²³Nato král Šalomoun přísahal při Hospodinu slovy: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže Adónijáš nevyslovil tuto věc ke své smrti.[60]

²⁴A nyní jakože živ je Hospodin, který mě určil[61] a nechal mě usednout na trůn mého otce Davida a postavil[62] mi dům, jak promluvil, Adónijáš dnes bude usmrcen.

²⁵Pak poslal král Šalomoun Benajáše,[63] syna Jójadova; ten proti němu zasáhl, takže Adonijáš zemřel.

²⁶Knězi Ebjátarovi král řekl: Jdi do Anatótu, na svá pole, neboť jsi hoden[64] smrti, ale dnes tě nedám usmrtit, protože jsi nosil truhlu Panovníka Hospodina před mým otcem Davidem a byl jsi pokořován vším tím, čím byl pokořován můj otec.

²⁷Šalomoun vyhnal Ebjátara, takže nebyl Hospodinovým knězem, aby se naplnilo Hospodinovo slovo, které promluvil o domu Élího v Šílu.

²⁸Když se dostala ta zpráva k Jóabovi (Jóab se totiž postavil za Adónijáše, ačkoliv za Abšalóma se nepostavil), utekl Jóab do Hospodinova stanu a chytil se rohů oltáře.

²⁹Králi Šalomounovi bylo oznámeno, že Jóab utekl do Hospodinova stanu a je u oltáře. Šalomoun poslal Benajáše, syna Jójadova, se slovy: Jdi a zasáhni proti němu.

³⁰Benajáš vešel do Hospodinova stanu a řekl mu: Toto praví král: Odejdi. Odpověděl: Ne. Ať zemřu zde. Benajáš přinesl králi zprávu: Takto promluvil Jóab, toto mi odpověděl.

³¹Král mu odpověděl: Učiň, jak řekl. Zasáhni proti němu a pohřbi ho. Tak odstraníš ode mě a z domu mého otce bezdůvodně prolitou krev, kterou prolil Jóab.

³²Hospodin vrátí na jeho hlavu krev, kterou prolil,[65] když zasáhl proti dvěma mužům spravedlivějším a lepším, nežli je on, a zabil je mečem, aniž by o tom můj otec David věděl -- totiž Abnéra, syna Nérova, velitele izraelské armády, a Amasu, syna Jeterova, velitele judské armády.

³³Jejich krev ať se vrátí navěky na hlavu Jóabovu a na hlavu jeho potomstva. Ale Davidovi, jeho potomstvu, jeho domu a jeho trůnu ať je navěky pokoj od Hospodina.

³⁴Benajáš, syn Jójadův, šel, zasáhl proti němu a usmrtil ho. Pak byl pohřben ve svém domě v pustině.[66]

³⁵Na jeho místo ustanovil král nad armádou Benajáše, syna Jójadova, a kněze Sádoka král ustanovil namísto Ebjátara.

³⁶Král dal zavolat[67] Šimeího a řekl mu: Postav si v Jeruzalémě dům, pobývej tam a nikam[68] odtud nevycházej.

³⁷I stane se, že v den, kdy vyjdeš a přejdeš přes potok Kidrón,[69] to věz, že jistě zemřeš a tvá krev bude na tvé hlavě.

³⁸Šimeí králi řekl: Dobře jsi promluvil.[70] Jak můj pán a král řekl, tak tvůj otrok učiní. Šimeí pak pobýval v Jeruzalémě po mnoho dní.

³⁹I stalo se po třech letech, že Šimeímu utekli dva otroci k Akíšovi, synu Maakovu, králi Gatu. Šimeímu oznámili: Hle, tvoji otroci jsou v Gatu.

⁴⁰Šimeí vstal, osedlal svého osla a vydal[71] se do Gatu k Akíšovi hledat své otroky. Pak Šimeí přišel a přivedl z Gatu své otroky.

⁴¹Šalomounovi bylo oznámeno, že Šimeí šel z Jeruzaléma do Gatu a vrátil se.

⁴²Král dal zavolat Šimeího a řekl mu: Což jsem tě nezapřísahal při Hospodinu a nevaroval tě slovy: V den, kdy vyjdeš a půjdeš někam, to věz, že jistě zemřeš? Odpověděl jsi mi: Dobře jsi promluvil, uposlechnu.[72]

⁴³Proč jsi nedbal na přísahu Hospodinu a na příkaz, který jsem ti dal?[73]

⁴⁴Král dále Šimeímu řekl: Ty znáš a svědomí ti dosvědčuje všechno zlo,[74] které jsi spáchal vůči mému otci Davidovi. Hospodin obrátil tvé zlo na tvou hlavu.

⁴⁵Ale král Šalomoun bude požehnaný a trůn Davidův bude pevně stát před Hospodinem navěky.

⁴⁶Král vydal příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, ten šel a zasáhl proti němu, takže zemřel. Tak se království v Šalomounově ruce upevnilo.