Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 1 Královská 3 Bible Online

1 Královská 3 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

1 Královská 3

¹Šalomoun se pak spříznil s faraonem,[75] egyptským králem, vzal si faraonovu dceru a přivedl ji do Města Davidova, dokud nedostavěl svůj dům a dům Hospodinův[76] i hradby okolo Jeruzaléma.

²Lid ovšem obětoval na návrších, protože do té doby[77] nebyl postaven dům pro Hospodinovo jméno.

³Šalomoun miloval Hospodina a žil podle ustanovení svého otce Davida, ovšem na návrších obětoval a pálil oběti.

⁴Král šel do Gibeónu,[78] aby tam obětoval, protože to bylo největší[79] návrší. Šalomoun přinesl na tom oltáři tisíc[80] zápalných obětí.

⁵V Gibeónu se ukázal Hospodin Šalomounovi v noci ve snu. Bůh řekl: Žádej, co ti mám dát.

⁶Šalomoun řekl: Ty jsi prokázal svému[81] otroku, mému otci Davidovi, velké milosrdenství, když[82] před tebou chodil věrně a spravedlivě, s upřímným[83] srdcem vůči[84] tobě. Zachoval jsi mu toto velké milosrdenství a dal jsi mu syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes.

⁷Nyní jsi, Hospodine, můj Bože,[85] ustanovil svého otroka králem namísto mého otce Davida. Ale já jsem mladý chlapec,[86] neumím vycházet a vcházet.[87]

⁸Tvůj otrok je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, početného lidu, jenž nemůže být pro množství sečten ani spočítán.

⁹Dej svému otroku vnímavé[88] srdce,[89] aby mohl soudit tvůj lid a rozlišovat[90] mezi dobrem a zlem. Vždyť kdo dokáže soudit tento tvůj ohromný[91] lid?

¹⁰V Panovníkových očích to bylo dobré,[92] že Šalomoun žádal o tuto věc.

¹¹Bůh mu řekl: Protože jsi žádal o tuto věc a nežádal jsi pro sebe dlouhý život,[93] nežádal jsi pro sebe bohatství ani jsi nežádal o smrt svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe porozumění,[94] abys rozuměl[95] právu,

¹²hle, učiním podle tvých slov: Ano, dám ti moudré a rozumné srdce, takže nebyl před tebou nikdo jako ty, ani po tobě nepovstane nikdo jako ty.

¹³Také to, o co jsi nežádal, ti dám: Bohatství i slávu po všechny tvé dny,[96] takže nebyl nikdo jako ty mezi králi.

¹⁴Jestliže budeš chodit po mých cestách a zachovávat má ustanovení a mé příkazy tak, jak chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.

¹⁵Nato se Šalomoun probral, byl to sen. Šel do Jeruzaléma, postavil se před truhlu Panovníkovy smlouvy, přinesl zápalné oběti, vykonal pokojné oběti a uspořádal hostinu pro všechny své otroky.

¹⁶Tehdy přišly ke králi dvě prostitutky[97] a postavily se před něj.

¹⁷Jedna ta žena řekla: Dovol, můj pane. Já a tato žena bydlíme v jednom domě. Porodila jsem u ní v domě.

¹⁸I stalo se, že třetí den poté, co jsem porodila já, porodila i tato žena. Byly jsme spolu, nikdo jiný[98] s námi v domě nebyl, jenom my dvě jsme byly v domě.

¹⁹Syn této ženy v noci zemřel, protože ho zalehla.

²⁰Pak uprostřed noci vstala, a když tvá otrokyně spala, vzala mého syna vedle mě, položila ho do svého klína a svého mrtvého syna položila do mého klína.

²¹Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, a byl mrtev. Když jsem se na něj ráno podívala pozorně, uviděla jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.

²²Ta druhá[99] žena ovšem řekla: Ne, ten živý je můj syn a ten mrtvý je tvůj syn. Ale ta první říkala: Ne, ten mrtvý je tvůj syn a ten živý je můj syn. Tak se před králem hádaly.[100]

²³Nato král řekl: Tato[101] říká: Ten živý, to je můj syn, a ten mrtvý je tvůj syn, a tato[102] říká: Ne, ten mrtvý je tvůj syn a ten živý je můj syn.

²⁴Král řekl: Podejte mi meč. Přinesli před krále meč

²⁵a král přikázal: Rozsekněte to živé dítě ve dví a dejte polovinu jedné a polovinu druhé.

²⁶Avšak žena, které patřilo to živé dítě, promluvila ke králi, protože se v ní probudil soucit s[103] jejím synem. Řekla: Dovol, můj pane, dejte jí to živé dítě, jenom ho neusmrcujte! Ale ta druhá řekla: Nebude ani moje, ani tvoje, rozsekněte ho.

²⁷Král nato odpověděl: Dejte jí to živé dítě a neusmrcujte ho. To je jeho matka.

²⁸Když celý Izrael uslyšel o rozsudku,[104] který král vynesl,[105] báli se krále, protože viděli, že v něm je Boží moudrost k vykonávání práva.