Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 1 Královská 8 Bible Online

1 Královská 8 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

1 Královská 8

¹Potom svolal[219] Šalomoun izraelské starší, všechny vůdce pokolení a předáky rodů[220] synů Izraele ke králi Šalomounovi do Jeruzaléma, aby přenesli truhlu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, to je ze Sijónu.

²Shromáždili se tedy ke králi Šalomounovi všichni izraelští muži ve svátek[221] v měsíci etanímu, to je v měsíci sedmém.[222]

³Když přišli všichni izraelští starší, kněží vzali truhlu

⁴a přenesli Hospodinovu truhlu. Stan[223] setkávání a všechny svaté předměty, které byly ve stanu, přenesli kněží a lévité.

⁵Král Šalomoun a celá pospolitost Izraele, která se k němu sešla, byli s ním před truhlou a obětovali brav a skot, který nemohl být pro množství spočítán ani sečten.

⁶Kněží přinesli truhlu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatyně domu, na nejsvětější místo, pod křídla cherubů.

⁷Protože cherubové měli křídla roztažená nad místem truhly, zahalovali cherubové odshora truhlu i její tyče.

⁸Tyče byly dlouhé, takže konce tyčí byly vidět ze svatého místa před svatyní, ale nebyly vidět ven. Jsou tam až dodnes.

⁹V truhle byly pouze[224] dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Chorébu, když[225] Hospodin uzavřel smlouvu se syny Izraele potom, co vyšli z egyptské země.

¹⁰I stalo se, že když kněží vyšli ze svatého místa, naplnil Hospodinův dům oblak,

¹¹takže kněží nemohli stát a sloužit kvůli oblaku, protože Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům.

¹²Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin[226] pravil, že bude přebývat v husté temnotě.

¹³Postavil jsem ti dům k přebývání, sídlo, kde bys pobýval navěky.

¹⁴Pak se král obrátil[227] a požehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele stálo.

¹⁵Řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který svými ústy promluvil k mému otci Davidovi a svou rukou to naplnil. Řekl:

¹⁶Ode dne, kdy jsem vyvedl svůj lid Izrael z Egypta, jsem nevyvolil žádné město ze všech izraelských kmenů pro stavbu domu, aby tam přebývalo[228] mé jméno, ale vyvolil jsem Davida, aby byl nad mým lidem Izraelem.

¹⁷Můj otec David měl na srdci[229] postavit dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele.

¹⁸Hospodin však mému otci Davidovi řekl: Když jsi měl na srdci[230] postavit dům pro mé jméno, udělal jsi dobře, že jsi to měl na srdci.[231]

¹⁹Ty ovšem nepostavíš ten dům, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder, ten postaví dům pro mé jméno.

²⁰Hospodin naplnil své slovo, které promluvil. Povstal jsem po svém otci Davidovi a usedl jsem na izraelský trůn, jak Hospodin promluvil, a postavil jsem dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele.

²¹A nachystal[232] jsem tam místo pro truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z egyptské země.

²²Nato se Šalomoun před celým shromážděním Izraele postavil před Hospodinův oltář, vztáhl své dlaně k nebesům

²³a řekl: Hospodine, Bože Izraele, není Bůh jako ty nahoře na nebesích ani dole na zemi, který zachovává smlouvu a milosrdenství[233] svým otrokům, kteří chodí[234] před tebou celým svým srdcem.

²⁴Ty[235] jsi zachoval svému otroku, mému otci Davidovi, to, cos mu řekl; promluvil jsi svými ústy a svou rukou jsi to naplnil, jak je tomu dnes.

²⁵Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému otroku, mému otci Davidovi, to, cos mu řekl: Nebude ti vyhlazen přede mnou ten, kdo by seděl na izraelském trůnu, pokud ovšem budou tvoji synové dbát na svou cestu a chodit přede mnou tak, jak jsi chodil přede mnou ty.

²⁶Nyní, Bože Izraele, kéž se ukáže jako spolehlivé[236] tvé slovo,[237] které jsi promluvil ke svému otroku, mému otci Davidovi.

²⁷Což opravdu bude Bůh sídlit na zemi? Vždyť nebesa ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, tím méně tento dům, který jsem postavil.

²⁸A přece pohleď,[238] Hospodine, můj Bože, na modlitbu svého otroka a na jeho úpěnlivou prosbu a vyslyš[239] volání a modlitbu, kterou se dnes tvůj otrok před tebou modlí.

²⁹Kéž jsou tvé oči otevřené k tomuto domu nocí i dnem, k místu, o kterém jsi řekl: Tam bude přebývat mé jméno. Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj otrok bude modlit[240] na[241] tomto místě.

³⁰Vyslyš[242] úpěnlivou prosbu svého otroka a svého lidu Izraele, když se bude[243] modlit na[244] tomto místě, vyslyš na místě, kde sídlíš, na nebesích, vyslyš a odpusť.

³¹Jestliže někdo zhřeší proti svému bližnímu a ten na něm vymůže[245] přísahu,[246] aby přísahal, on přijde a vysloví přísahu před tvým oltářem v tomto domě,

³²uslyš v nebesích, konej a zjednej právo svým otrokům: Ničemu prohlaš vinným a uval jeho cestu[247] na jeho hlavu a spravedlivého prohlaš za spravedlivého a dej mu podle jeho spravedlnosti.

³³Jestliže bude tvůj lid Izrael poražen od nepřítele, protože proti tobě zhřeší, ale pak se k tobě navrátí, vzdají chválu tvému jménu, budou se modlit a prosit tě v tomto domě o smilování,

³⁴uslyš v nebesích, odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpět do země, kterou jsi dal jejich otcům.

³⁵Jestliže budou uzavřena nebesa a nebude déšť, protože proti tobě zhřeší, ale pak se budou na tomto místě modlit, vzdají chválu tvému jménu a odvrátí se od svého hříchu, protože je pokoříš,

³⁶uslyš v nebesích, odpusť hřích svých otroků a svého lidu Izraele, až je vyučíš dobré cestě, po níž by měli jít, a dej déšť na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví.

³⁷Jestliže bude v zemi hlad, jestliže bude mor, obilná rez, sněť, jestliže budou kobylky arbe či kobylky chasíl, jestliže mu v zemi, v některém z jeho měst,[248] jeho nepřítel způsobí soužení, ať je to jakákoliv rána, jakákoliv nemoc,

³⁸každou modlitbu a každou úpěnlivou prosbu, která vzejde od kteréhokoliv člověka z celého tvého lidu Izraele -- znají přece každý ránu svého srdce[249] -- když vztáhnou své dlaně k tomuto domu,

³⁹vyslyš v nebesích, v sídle, kde pobýváš, odpusť, jednej a dej každému podle všech jeho cest, jak znáš jeho srdce -- vždyť ty jediný znáš[250] srdce všech lidských synů[251] --

⁴⁰aby se tě báli po všechny dny, co budou naživu na povrchu země, kterou jsi dal našim otcům.

⁴¹Také když cizinec, který není ze tvého lidu Izraele, přijde z daleké země kvůli tvému jménu

⁴²-- neboť uslyší[252] o tvém velkém jménu a tvé mocné ruce a vztažené paži -- přijdeli a bude se modlit v tomto domě,

⁴³vyslyš v nebesích, v sídle, kde pobýváš, a učiň všechno, za co bude k tobě tento cizinec volat, aby všechny národy země poznaly tvé jméno, bály se tě jako tvůj lid Izrael a poznaly, že tento dům, který jsem postavil, se nazývá tvým jménem.[253]

⁴⁴Když tvůj lid vytáhne do boje proti svému nepříteli, cestou, kterou je pošleš, a budou se modlit k Hospodinu směrem k městu, které sis vyvolil, a domu, který jsem postavil pro tvé jméno,

⁴⁵vyslyš v nebesích jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu a zjednej jim právo.

⁴⁶Když proti tobě zhřeší -- neboť není člověk, který by nezhřešil -- budeš se na ně hněvat, vydáš je nepříteli a jejich věznitelé je odvedou do nepřátelské země vzdálené či blízké,

⁴⁷ale pak změní své smýšlení[254] v zemi, kam byli odvedeni, obrátí se, budou tě v zemi svých věznitelů prosit o smilování slovy: Zhřešili jsme, spáchali jsme zlo a jednali ničemně,

⁴⁸a jestliže se k tobě obrátí celým svým srdcem a celou svou duší v zemi svých nepřátel, kteří je zajali, budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které sis vyvolil, a k domu, který jsem postavil[255] pro tvé jméno,

⁴⁹vyslyš v nebesích, sídle, kde pobýváš, jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu, zjednej jim právo,

⁵⁰odpusť svému lidu, který proti tobě zhřešil, všechna jejich přestoupení, kterými se proti tobě bouřili, a dej jim dojít slitování před jejich vězniteli, aby s nimi měli slitování.

⁵¹Vždyť jsou tvým lidem a tvým dědictvím, které jsi vyvedl z Egypta, z pece na tavení železa.

⁵²Nechť jsou tvé oči otevřené k úpěnlivé prosbě tvého otroka a k úpěnlivé prosbě tvého lidu Izraele a vyslyšíš je, kdykoliv budou k tobě volat.

⁵³Vždyť jsi je oddělil pro sebe za dědictví ze všech národů země, jak jsi řekl prostřednictvím svého otroka Mojžíše, když jsi vyvedl naše otce z Egypta, Panovníku Hospodine.

⁵⁴I stalo se, když se Šalomoun domodlil k Hospodinu celou tuto modlitbu a úpěnlivou prosbu, že vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou a své dlaně rozprostíral k nebesům,

⁵⁵postavil se a hlasitě[256] požehnal celému shromáždění Izraele:

⁵⁶Požehnán buď Hospodin, který dal odpočinutí svému lidu Izraeli, tak jak řekl. Nezapadlo jediné slovo ze všech jeho dobrých slov, která mluvil prostřednictvím svého otroka Mojžíše.

⁵⁷Ať je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci, nechť nás neopustí ani nezanechá.

⁵⁸Nechť nakloní naše srdce k sobě,[257] abychom chodili po všech jeho cestách a zachovávali jeho příkazy, ustanovení a nařízení, která přikázal našim otcům.

⁵⁹Nechť jsou tato má slova, kterými jsem prosil před Hospodinem o smilování, dnem i nocí blízko Hospodinu, našemu Bohu, aby zjednal právo svému otroku a právo svému lidu Izraeli podle každodenní potřeby,[258]

⁶⁰aby všechny národy země poznaly, že Hospodin je Bůh a žádný jiný není.

⁶¹Nechť je vaše srdce cele s Hospodinem,[259] naším Bohem, abyste žili podle jeho ustanovení a zachovávali jeho příkazy, jak je tomu dnes.

⁶²Nato král a celý Izrael s ním obětovali před Hospodinem oběti.

⁶³Šalomoun obětoval jako pokojné oběti, které obětoval Hospodinu, dvacet dva tisíc býků a sto dvacet tisíc ovcí. Tak král a všichni synové Izraele zasvětili Hospodinův dům.

⁶⁴V onen den král posvětil střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam připravil oběti zápalné a přídavné i tučné[260] části pokojných obětí, protože bronzový oltář, který je před Hospodinem, byl příliš malý, než aby pojal zápalné a přídavné oběti i tučné části pokojných obětí.

⁶⁵Šalomoun a s ním celý Izrael, velké shromáždění lidí, kteří přišli od LeboChamátu až po egyptský potok,[261] slavil v ten čas před Hospodinem, naším Bohem, svátek po sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní.

⁶⁶Osmého dne[262] propustil lid. Dobrořečili králi[263] a šli ke svým stanům radostně a s veselou myslí[264] nad vším dobrem, které Hospodin učinil svému otroku Davidovi a svému lidu Izraeli.