Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 2 Královská 6 Bible Online

2 Královská 6 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

2 Královská 6

¹Proročtí žáci řekli Elíšovi: Hle, místo, kde pobýváme[137] před tebou, je pro nás těsné.

²Pojďme k Jordánu, vezměme odtamtud každý jeden trám a udělejme si tam místo k bydlení.[138] Řekl: Jděte!

³Kdosi řekl: Buď tak laskav, prosím, a pojď se svými otroky. Odpověděl: Půjdu.

⁴Šel tedy s nimi. Přišli k Jordánu a káceli stromy.

⁵I stalo se, že kdosi porážel kmen[139] a sekera[140] spadla do vody. Křičel: Ach,[141] můj pane, byla půjčená![142]

⁶Muž Boží se zeptal: Kam spadla? Když mu to místo ukázal, uřízl kus dřeva, hodil ho tam a sekera vyplavala.

⁷Řekl: Vytáhni si ji. Vztáhl ruku a vzal si ji.

⁸Když aramejský král vedl válku proti Izraeli, poradil se se svými otroky: Na tom a tom místě bude můj tábor.

⁹Muž Boží však izraelskému králi vzkázal: Měj se na pozoru, abys neprocházel tímto místem, neboť tam táboří Aramejci.

¹⁰Izraelský král poslal posly na to místo, o kterém mu muž Boží pověděl a varoval ho, a měl se tam na pozoru; a to se stalo ne jednou či dvakrát.

¹¹Mysl aramejského krále byla kvůli tomu rozbouřená.[143] Zavolal své otroky a řekl jim: Proč mi neoznámíte, kdo z našich je[144] s izraelským králem?

¹²Jeden z jeho otroků řekl: Nikoli, můj pane a králi, ale prorok Elíša, který je v Izraeli, oznamuje izraelskému králi věci, které mluvíš ve své ložnici.

¹³Řekl: Jděte a podívejte se, kde je. Pak pošlu a zajmu ho. Oznámili mu: Je v Dótanu.[145]

¹⁴Poslal tam koně a vozy, ohromné[146] vojsko. Přitáhli v noci a obklíčili město.

¹⁵Služebník muže Božího vstal časně ráno, vyšel, a hle, vojsko bylo kolem města,[147] koně i vozy. Jeho služebník[148] se ho zeptal: Ach, můj pane, co budeme dělat?

¹⁶Odpověděl: Neboj se, protože s námi jich je víc než s nimi.[149]

¹⁷Pak se Elíša modlil: Hospodine, otevři jeho oči, ať vidí. A Hospodin otevřel služebníkovy oči a viděl, hle, pohoří[150] kolem Elíši bylo plné[151] koní a ohnivých vozů.[152]

¹⁸Jak k němu Aramejci sestupovali, modlil se Elíša k Hospodinu: Raň tento národ slepotou. A ranil je slepotou podle Elíšova slova.

¹⁹Elíša jim řekl: Toto není ta cesta a to město. Pojďte za mnou a přivedu vás k muži, kterého hledáte. Pak je přivedl do Samaří.

²⁰I stalo se, když přišli do Samaří, že Elíša řekl: Hospodine, otevři jejich[153] oči, ať vidí. Hospodin otevřel jejich oči a viděli, že jsou uprostřed Samaří.

²¹Když je uviděl izraelský král, zeptal se Elíši: Mám je pobít,[154] můj otče?

²²Odpověděl: Nepobíjej. Cožpak jsi je zajal svým mečem a lukem, že je chceš pobít? Předlož jim chléb a vodu, ať jedí a pijí a pak ať jdou ke svému pánu.

²³Uspořádal jim velkou hostinu, jedli a pili a pak je propustil a oni šli ke svému pánu. A aramejské loupežné hordy již znovu do izraelské země nepřitáhly.

²⁴I stalo se později, že aramejský král Benhadad shromáždil celé své vojsko,[155] vytáhl a oblehl[156] Samaří.

²⁵V Samaří nastal velký hlad. Hle, obléhali ho tak dlouho , že oslí hlava byla za osmdesát stříbrných a čtvrtina kabu[157] holubího trusu[158] za pět stříbrných.

²⁶Když se jednou izraelský král procházel po hradbách, volala k němu úpěnlivě nějaká žena: Pomoz, můj pane a králi.

²⁷Odpověděl: Jestliže ti nepomůže Hospodin, odkud mám vzít pro tebe pomoc? Snad z humna či z lisu?

²⁸Král se jí pak zeptal: Co je s tebou?[159] Odpověděla: Tato žena mi řekla: Dej svého syna a sníme ho dnes a mého syna sníme zítra.

²⁹Uvařily jsme mého syna a snědly jsme ho. Další den jsem jí řekla: Dej svého syna a sníme ho. Ale ona svého syna ukryla.

³⁰I stalo se, když král uslyšel slova té ženy, že roztrhl své roucho; jak se procházel po hradbách, lid viděl, že má vespod na těle žíněné roucho.

³¹Řekl: Tak ať mi učiní Bůh, a ještě přidá, jestliže dnes zůstane hlava Elíši, syna Šáfatova, na něm.

³²Elíša tehdy seděl ve svém domě a starší seděli s ním. Král poslal kohosi před sebou. Dříve nežli k němu posel přišel, řekl Elíša starším: Vidíte, že ten vrah[160] poslal kohosi srazit mi hlavu? Hleďte, až přijde posel, zavřete dveře a držte ho za dveřmi. Což to není za ním zvuk kroků jeho pána?

³³Ještě s nimi mluvil, a tu k němu sestupoval posel a řekl: Hle, toto zlo je od Hospodina. Proč mám mít ještě naději v Hospodinu?