Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 1 Letopisů 29 Bible Online

1 Letopisů 29 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

1 Letopisů 29

¹Nato král David řekl celému shromáždění: Můj syn Šalomoun, jehož jediného vyvolil Bůh, je mladý a útlý a dílo je veliké, neboť to není hrad pro člověka, ale pro Hospodina Boha.

²Ze vší své síly[314] jsem připravil pro dům svého Boha zlato na věci zlaté, stříbro na stříbrné, bronz na bronzové, železo na železné, dřevo na dřevěné, kameny karneolové a pro vsazování kameny antimonové a pestrobarevné, všelijaké drahokamy[315] i množství mramoru.[316]

³Navíc, protože jsem si oblíbil dům svého Boha, z osobního vlastnictví zlata a stříbra jsem dal pro dům svého Boha kromě všeho, co jsem připravil pro dům svatyně:

⁴Tři tisíce talentů[317] zlata, zlata z Ofíru, sedm tisíc talentů[318] přečištěného stříbra pro potažení stěn domů,

⁵zlato na věci zlaté, stříbro na stříbrné a pro všechnu práci konanou řemeslníky. Kdo se dnes dobrovolně rozhodne otevřít[319] ruku pro Hospodina?

⁶Dobrovolně se rozhodli předáci rodů, velitelé izraelských kmenů, velitelé nad tisíci a nad sty a předáci nad prací pro krále.

⁷Pro službu Božího domu dali pět tisíc talentů[320] zlata a deset tisíc darejků,[321] deset tisíc talentů[322] stříbra, osmnáct tisíc talentů[323] bronzu a sto tisíc talentů[324] železa.

⁸Ten, kdo měl drahokamy, dal je do pokladu Hospodinova domu do správy Geršónovce Jechíela.

⁹Lid se radoval z[325] jejich dobrovolného rozhodnutí, neboť se rozhodli dát Hospodinu dobrovolně a z celého srdce; také král David se převelice radoval.

¹⁰Nato David dobrořečil Hospodinu před zraky celého shromáždění. David řekl: Požehnaný buď, Hospodine, Bože Izraele, našeho otce, od věků až navěky.

¹¹Tobě, Hospodine, patří velikost, udatnost, sláva, síla[326] i nádhera, ano všechno, co je na nebesích i na zemi. Tobě, Hospodine, patří království, vyvýšený jsi jako hlava nade všechno.

¹²Bohatství i sláva jsou od tebe, ty vládneš nade vším, ve tvé ruce je síla[327] a udatnost, ve tvé ruce je učinit velkým a posílit každého.

¹³Nyní, Bože náš, ti vzdáváme díky a chválíme tvé slavné jméno.

¹⁴Vždyť kdo jsem já a kdo je můj lid, že bychom byli schopni[328] se k něčemu takovému dobrovolně rozhodnout?[329] Vždyť od tebe je všechno a[330] ze tvé ruky jsme ti dali.

¹⁵Vždyť jsme před tebou hosté a příchozí jako všichni naši otcové; jako stín jsou naše dny na zemi, není naděje.

¹⁶Hospodine, Bože náš, celé toto bohatství,[331] které jsme připravili, abychom ti postavili dům pro tvé svaté jméno, je ze tvé ruky, to všechno ti patří.

¹⁷Vím, můj Bože, že ty zkoumáš srdce a oblibuješ přímost. V přímosti svého srdce jsem se rozhodl dobrovolně dát toto všechno a nyní jsem s radostí viděl, že tvůj lid, který je zde, se rozhodl dát pro tebe dobrovolně.

¹⁸Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, našich otců, zachovej to navěky jako zaměření myšlenek srdce svého lidu a zaměř[332] jejich srdce k sobě.[333]

¹⁹A mému synu Šalomounovi dej neporušené[334] srdce, aby zachovával tvé příkazy, tvá svědectví a ustanovení, plnil to všechno a postavil ten hrad, pro který jsem udělal přípravy.

²⁰Potom David řekl celému shromáždění: Dobrořečte Hospodinu, svému Bohu. Celé shromáždění tedy dobrořečilo Hospodinu, Bohu svých otců, poklekali a klaněli se Hospodinu a králi.

²¹Druhý den obětovali Hospodinu obětní hody a přinášeli Hospodinu zápalné oběti -- tisíc býčků, tisíc beranů a tisíc beránků; též jejich litých obětí a obětních hodů bylo množství za celý Izrael.

²²V onen den jedli a pili před Hospodinem s velikou radostí. Potom ustanovili podruhé[335] Šalomouna, syna Davidova, králem a pomazali jej Hospodinu za vévodu a Sádoka za kněze.

²³Šalomoun seděl na Hospodinově trůnu jako král po svém otci Davidovi, dařilo se mu a celý Izrael ho poslouchal.

²⁴Všichni předáci, hrdinové i všichni synové krále Davida se poddali[336] králi Šalomounovi.

²⁵Hospodin učinil Šalomouna velmi velkým v očích celého Izraele a dal mu královský majestát, jaký před ním neměl žádný král nad Izraelem.

²⁶David, syn Jišajův, kraloval nad celým Izraelem.

²⁷Doba, po kterou kraloval nad Izraelem, byla čtyřicet let. V Chebrónu kraloval sedm let a v Jeruzalémě kraloval třicet tři let.

²⁸I zemřel v utěšených[337] šedinách,[338] sytý dnů, bohatství a slávy. Po něm se stal králem jeho syn Šalomoun.

²⁹První i poslední[339] činy krále Davida jsou zapsány v letopisech vidoucího Samuela, v letopisech proroka Nátana a v letopisech vidoucího Gáda,

³⁰spolu se všemi jeho královskými a udatnými činy a událostmi té doby,[340] které postihly jej, Izrael a všechna království země.