Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka 2 Letopisů 6 Bible Online

2 Letopisů 6 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

2 Letopisů 6

¹Tehdy Šalomoun řekl: Hospodin pravil, že bude přebývat v husté temnotě:

²Postavil jsem ti dům k přebývání, sídlo, kde bys pobýval navěky.

³Pak se obrátil král a požehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele stálo.

⁴Řekl: Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele,[48] který svými ústy promluvil k mému otci Davidovi a svou rukou to naplnil. Řekl:

⁵Ode dne, kdy jsem vyvedl svůj lid z egyptské země, jsem nevyvolil žádné město mezi všemi izraelskými kmeny pro stavbu domu, aby tam přebývalo mé jméno, a nevyvolil jsem nikoho, aby byl vévodou nad mým lidem Izraelem.

⁶Až jsem vyvolil Jeruzalém, aby tam přebývalo mé jméno, a vyvolil jsem Davida, aby byl nad mým lidem Izraelem.

⁷Můj otec David měl na srdci postavit dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele.

⁸Hospodin však mému otci Davidovi řekl: Když jsi měl na srdci postavit dům pro mé jméno, dobře jsi udělal, že jsi to měl na srdci.

⁹Ovšem ty nepostavíš ten dům, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder, ten postaví dům pro mé jméno.

¹⁰Hospodin naplnil své slovo, které promluvil. Povstal jsem po svém otci Davidovi a usedl jsem na izraelský trůn, jak Hospodin promluvil. Postavil jsem dům pro jméno Hospodina, Boha Izraele,

¹¹a postavil jsem tam truhlu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel se syny Izraele.

¹²Nato se před celým shromážděním Izraele postavil před Hospodinův oltář a vztáhl své dlaně.

¹³Šalomoun totiž udělal bronzové pódium a dal ho doprostřed nádvoří; bylo pět loket dlouhé, pět loket široké a tři lokte vysoké. Postavil se na něj, před celým shromážděním Izraele poklekl na kolena, vztáhl dlaně k nebesům

¹⁴a řekl: Hospodine, Bože Izraele, není Bůh jako ty na nebesích ani na zemi, který zachovává smlouvu a milosrdenství svým otrokům, kteří chodí před tebou celým svým srdcem.

¹⁵Ty jsi zachoval svému otroku, mému otci Davidovi, to, cos mu řekl; promluvil jsi svými ústy a naplnil jsi to svou rukou, jak je tomu dnes.

¹⁶Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému otroku, mému otci Davidovi to, cos mu řekl: Nebude ti vyhlazen přede mnou ten, kdo by seděl na izraelském trůnu, pokud ovšem tvoji synové budou dbát na svoji cestu a chodit podle mého zákona tak, jak jsi chodil přede mnou ty.

¹⁷Nyní, Hospodine, Bože Izraele, kéž se ukáže jako spolehlivé tvé slovo, které jsi promluvil ke svému otroku Davidovi.

¹⁸Což opravdu bude sídlit Bůh s člověkem na zemi? Vždyť nebesa ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, tím méně tento dům, který jsem postavil.

¹⁹A přece pohleď, Hospodine, můj Bože, na modlitbu svého otroka a na jeho úpěnlivou prosbu a vyslyš volání a modlitbu, kterou se tvůj otrok před tebou modlí.

²⁰Kéž jsou tvé oči otevřené k tomuto domu dnem i nocí, k místu, o kterém jsi řekl, že tam položíš své jméno. Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj otrok bude modlit na[49] tomto místě.

²¹Vyslyš úpěnlivé prosby svého otroka a svého lidu Izraele, když se bude modlit na[50] tomto místě; vyslyš z místa, kde sídlíš, z nebes, vyslyš a odpusť.

²²Jestliže někdo zhřeší proti svému bližnímu a ten na něm vymůže přísahu, aby přísahal, on přijde a vysloví přísahu před tvým oltářem v tomto domě,

²³uslyš z nebes, konej a zjednej právo svým otrokům: Odplať ničemovi a uval jeho cestu na jeho hlavu a spravedlivého prohlaš za spravedlivého a dej mu podle jeho spravedlnosti.

²⁴Jestliže bude tvůj lid Izrael poražen od nepřítele, protože proti tobě zhřeší, ale pak se obrátí, vzdají chválu tvému jménu, budou se modlit a prosit před tebou v tomto domě o smilování,

²⁵uslyš z nebes, odpusť hřích svého lidu Izraele a přiveď je zpět do země, kterou jsi dal jim a jejich otcům.

²⁶Jestliže budou uzavřena nebesa a nebude déšť, protože proti tobě zhřeší, ale pak se budou na tomto místě modlit, vzdají chválu tvému jménu a odvrátí se od svého hříchu, protože je pokoříš,

²⁷uslyš v nebesích, odpusť hřích svých otroků a svého lidu Izraele, až je vyučíš dobré cestě, po níž by měli jít, a dej déšť na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví.

²⁸Jestliže bude v zemi hlad, jestliže bude mor, obilná rez a sněť, jestliže budou kobylky arbe či kobylky chasíl, jestliže mu v zemi, v některém z jeho měst[51] způsobí jeho nepřátelé soužení, ať je to jakákoliv rána, jakákoliv nemoc,

²⁹každou modlitbu a každou úpěnlivou prosbu, která vzejde od kteréhokoliv člověka, z celého tvého lidu Izraele -- znají přece každý svou ránu a svou bolest -- když vztáhnou své dlaně k tomuto domu,

³⁰vyslyš z nebes, sídla, kde pobýváš, odpusť a dej každému podle všech jeho cest, jak znáš jeho srdce. Vždyť ty jediný znáš srdce lidských synů

³¹aby se tě báli a chodili po tvých cestách po všechny dny, co budou naživu na povrchu země, kterou jsi dal našim otcům.

³²Také když cizinec, který není ze tvého lidu Izraele, přijde z daleké země kvůli tvému velkému jménu, tvé mocné ruce a tvé vztažené paži, přijde a bude se modlit v tomto domě,

³³vyslyš z nebes, sídla, kde pobýváš, a učiň všechno, za co k tobě bude volat ten cizinec, aby všechny národy země poznaly tvé jméno, bály se tě jako tvůj lid Izrael a poznaly, že tento dům, který jsem postavil, se nazývá tvým jménem.

³⁴Když tvůj lid vytáhne do boje proti svým nepřátelům, cestou, kterou je pošleš, a budou se modlit k tobě směrem k tomuto městu, které sis vyvolil, a domu, který jsem postavil pro tvé jméno,

³⁵vyslyš z nebes jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu a zjednej jim právo.

³⁶Když proti tobě zhřeší -- neboť není člověk, který by nezhřešil -- budeš se na ně hněvat, vydáš je nepříteli a jejich věznitelé je odvedou do země vzdálené či blízké,

³⁷ale pak změní své smýšlení v zemi, kam byli odvedeni, obrátí se, budou tě v zemi svého zajetí prosit o smilování slovy: Zhřešili jsme, spáchali jsme zlo a jednali jsme ničemně,

³⁸a jestliže se k tobě obrátí celým svým srdcem a celou svou duší v zemi svých věznitelů, kteří je zajali, budou se modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které sis vyvolil, a k domu, který jsem postavil pro tvé jméno,

³⁹vyslyš z nebes, sídla, kde pobýváš, jejich modlitbu a jejich úpěnlivou prosbu, zjednej jim právo a odpusť svému lidu, který proti tobě zhřešil.

⁴⁰Nechť jsou nyní, můj Bože, tvé oči otevřené a tvé uši pozorné k modlitbě z tohoto místa.

⁴¹Nyní povstaň, Hospodine Bože, na místo svého odpočinku, ty i truhla tvé moci.[52] Tvoji kněží, Hospodine Bože, ať obléknou záchranu a tvoji věrní ať se radují z dobra.[53]

⁴²Hospodine Bože, neodmítni[54] svého pomazaného, pamatuj na zbožné skutky[55] svého otroka Davida.