Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Ezdráš 9 Bible Online

Ezdráš 9 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Ezdráš 9

¹Když toto skončilo, přistoupila ke mně knížata se slovy: Izraelský lid, kněží a lévité se neoddělili od národů země a od jejich[206] ohavností, totiž od Kenaanců, Chetejců, Perizejců, Jebúsejců, Amónců, Moábců, Egypťanů a Emorejců.

²Neboť si brali jejich[207] dcery pro sebe a pro své syny a vmísili svaté símě mezi národy země. Ruka[208] knížat a správců byla v této věrolomnosti první.

³Když jsem to uslyšel, roztrhl jsem své roucho a svůj plášť, rval jsem si vlasy z hlavy a vousy a seděl jsem zděšen.

⁴Shromáždili se ke mně všichni, kdo se třásli před slovy Boha Izraele kvůli věrolomnosti vyhnanců. Ale já jsem seděl zděšen až do večerní přídavné oběti.

⁵V čase večerní přídavné oběti jsem vstal ze svého pokoření a s roztrženým rouchem a pláštěm jsem klesl na kolena a vztáhl jsem dlaně k Hospodinu, svému Bohu.

⁶Řekl jsem: Můj Bože, stydím se a hanbím se pozvednout svou tvář k tobě, můj Bože, protože naše viny nám přerostly přes hlavu[209] a naše provinění vzrostlo až k nebesům.

⁷Ode dnů svých otců až dodnes jsme vězeli ve velkém provinění a pro své viny jsme byli vydáni my, naši králové i kněží do ruky králů země, pod meč, do zajetí, jako kořist a k veřejnému[210] zahanbení, jak je tomu až dodnes.

⁸A nyní se nám na malou chvíli dostalo smilování od Hospodina, našeho Boha; zanechal nám ty, kteří vyvázli, a dal nám kolík[211] na svém svatém místě. Náš Bůh dal světlo našim očím a dal nám trochu obživnout v našem otroctví.

⁹Vždyť jsme otroky, ale náš Bůh nás v našem otroctví neopustil a získal nám přízeň u perských králů,[212] dal nám obživnout, abychom obnovili dům svého Boha a postavili ho z jeho trosek,[213] a dal nám zeď[214] v Judsku i v Jeruzalémě.

¹⁰A nyní, co můžeme říct po tomto? Vždyť jsme opustili tvé příkazy,

¹¹které jsi dal[215] prostřednictvím svých otroků proroků, když jsi řekl: Země, kterou jdete obsadit, je země poskvrněná[216] nečistotou národů země, jejich ohavnostmi, kterými ji ve své nečistotě naplnili od jednoho konce na druhý.

¹²Proto nedávejte své dcery jejich synům a jejich dcery neberte pro své syny. Neusilujete nikdy[217] o jejich pokoj a dobro, abyste byli silní a jedli dobré věci země a navěky ji podrobili pro své syny.

¹³Potom všem, co na nás přišlo pro naše zlé skutky a pro naše velké provinění -- třebaže ty, náš Bože, jsi nás ušetřil, trestal jsi nás méně, nežli naše viny zasloužily a dal jsi nám ty, kteří takto vyvázli --

¹⁴cožpak budeme znovu porušovat tvé příkazy a spřízňovat se s těmito ohavnými národy? Což se na nás nebudeš hněvat tak, že budeme vyhubeni, bez ostatku a bez těch, kteří by vyvázli?

¹⁵Hospodine, Bože Izraele, jsi spravedlivý, že nám zůstali ti, kteří vyvázli, jak je tomu dnes. Hle, jsme před tebou se svým proviněním, ačkoliv kvůli tomu nemůže před tebou nikdo obstát.