Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Nehemiáš 9 Bible Online

Nehemiáš 9 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Nehemiáš 9

¹Dvacátého čtvrtého dne[220] toho měsíce se synové Izraele shromáždili v postu,[221] žíněných rouchách a na svých hlavách měli prsť.[222]

²Potomstvo Izraele se oddělilo od všech cizích obyvatel. Stáli a vyznávali své hříchy a viny svých otců.

³Povstávali na svých místech a čtvrtinu[223] dne četli[224] z knihy zákona Hospodina, svého Boha, a další čtvrtinu vyznávali a klaněli se Hospodinu, svému Bohu.

⁴Potom Jéšua, Baní,[225] Kadmíel, Šebanjáš, Buní, Šerebjáš, Baní a Kenaní vystoupili na stupínek lévitů a hlasitě[226] volali k Hospodinu, svému Bohu.

⁵Lévité Jéšua, Kadmíel, Baní, Chašabnejáš, Šerebjáš, Hódijáš, Šebanjáš, Petachjáš řekli: Povstaňte, dobrořečte Hospodinu, svému Bohu, od věků až navěky! Ať dobrořečí tvému slavnému jménu, které je vyvýšeno nad každé dobrořečení a chválu.

⁶Ty jediný jsi Hospodin. Ty jsi učinil nebesa, nebesa nebes i všechen jejich zástup, zemi i všechno, co je na ní, moře i všechno, co je v nich. Ty oživuješ všechno, tobě se klanějí nebeské zástupy.

⁷Ty jsi Hospodin, Bůh, který vyvolil Abrama, vyvedl ho z chaldejského Úru a změnil mu jméno na Abraham.

⁸Shledal jsi jeho srdce věrným před sebou a uzavřel jsi s ním smlouvu, že mu dáš zemi Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Jebúsejců a Girgašejců, že ji dáš jeho potomstvu; a naplnil jsi svá slova, protože jsi spravedlivý.

⁹Pohleděl jsi na soužení našich otců v Egyptě a vyslyšel jsi jejich úpěnlivý křik u Rákosového moře.

¹⁰Učinil jsi znamení a divy na faraonovi, na všech jeho otrocích a na všem lidu jeho země, protože jsi věděl, že s[227] nimi jednali povýšeně. Učinil sis jméno, jak je tomu dodnes.[228]

¹¹Rozpoltil jsi před nimi moře a prošli prostředkem moře po suchu, ale jejich pronásledovatele jsi uvrhl do hlubin jako kámen do dravých vod.

¹²Ve dne jsi je vodil oblakovým sloupem a v noci ohnivým sloupem, aby jim osvěcoval cestu, po které měli jít.

¹³Sestoupil jsi na horu Sínaj a mluvil jsi s nimi z nebes. Dal jsi jim správná[229] nařízení a spolehlivé[230] zákony, dobrá ustanovení a příkazy.

¹⁴Dal jsi jim poznat svou svatou sobotu[231] a dal[232] jsi jim prostřednictvím svého otroka Mojžíše příkazy, ustanovení a zákon.

¹⁵Dal jsi jim chléb z nebe na jejich hlad a vyvedl jsi jim vodu ze skály na jejich žízeň. Řekl jsi jim, aby šli a získali do vlastnictví zemi, o které jsi pozvednutím ruky přísahal,[233] že jim ji dáš.

¹⁶Ale oni, naši otcové, jednali povýšeně a zatvrdili svou šíji a neposlouchali tvé příkazy.

¹⁷Odmítali poslouchat a nepamatovali na tvoje obdivuhodné činy, které jsi s nimi konal. Zatvrdili svou šíji a vzali si do hlavy vrátit[234] se do svého otroctví v Egyptě.[235] Ale ty jsi Bůh odpouštějící,[236] milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a neopustil jsi je.

¹⁸I když si udělali slité tele a řekli: Toto je tvůj Bůh, který tě vyvedl z Egypta, a velice se rouhali,[237]

¹⁹ty, ve svém mnohém slitování, jsi je v pustině neopustil. Ve dne od nich neodstupoval oblakový sloup, aby je vedl po cestě, ani v noci ohnivý sloup, který jim osvěcoval cestu, po níž měli jít.

²⁰Dával jsi jim svého dobrého ducha, aby je přiváděl k porozumění. Jejich ústům jsi neodepřel[238] svou manu a na jejich žízeň jsi jim dával vodu.

²¹Čtyřicet let jsi o ně pečoval v pustině, neměli nedostatek. Jejich pláště se neobnosily, jejich nohy neopuchly.

²²Dal jsi jim království a národy, přidělil jsi jim každý kout. Dostali do vlastnictví zemi Síchona, zemi chešbónského krále a zemi bášanského krále Óga.

²³Jejich syny jsi rozmnožil jako nebeské hvězdy a přivedl jsi je do země, o které jsi řekl jejich otcům, aby šli a získali ji do vlastnictví.

²⁴Synové vešli a dostali zemi do vlastnictví. Pokořil jsi před nimi obyvatele země, Kenaance, a dal jsi jim do ruky krále a národy země, aby s nimi učinili, jak se jim zlíbí.

²⁵Dobyli opevněná města a úrodnou[239] zemi, dostali do vlastnictví domy plné všelijakých dobrých věcí,[240] vykopané studny, vinice, olivové háje a množství ovocných stromů. Jedli, nasytili se a ztloustli, žili v blahobytu ze tvé velké dobroty.

²⁶Vzpírali se však a vzbouřili se proti tobě, odvrhli tvůj zákon za svá záda; zabili tvé proroky, kteří je napomínali, aby je navrátili k tobě. Velice se rouhali.[241]

²⁷Vydal jsi je do ruky jejich protivníků, kteří jim způsobili soužení. Potom v čase svého soužení křičeli k tobě, ty jsi slyšel z nebe a podle svého mnohého slitování jsi jim dal zachránce, kteří je zachránili z ruky jejich protivníků.

²⁸Jakmile měli klid, znovu páchali co je před tebou zlé. Tak jsi je přenechal do ruky jejich nepřátel a ti nad nimi panovali. Znovu k tobě volali o pomoc, ty jsi slyšel z nebe a mnohokrát jsi je vysvobodil podle svého mnohého slitování.

²⁹Napomínal[242] jsi je, aby se navrátili k tvému zákonu. Ale oni jednali povýšeně, neuposlechli tvé příkazy a hřešili proti tvým nařízením, jejichž plněním bude člověk žít. Obrátili se však vzpurně[243] zády,[244] zatvrdili svou šíji a neposlouchali.

³⁰Mnoho let jsi s nimi měl trpělivost,[245] napomínal jsi je svým Duchem prostřednictvím svých proroků, ale neposlouchali. Proto jsi je dal do ruky národů zemí.

³¹Ve svém mnohém slitování jsi je nezničil úplně a neopustil jsi je, protože jsi Bůh milostivý a soucitný.

³²A nyní, náš Bože, Bože velký, mocný[246] a hrozný, který zachováváš smlouvu a milosrdenství, nezlehčuj[247] všechny těžkosti, které postihly nás, naše krále, naše knížata, naše kněze, naše proroky, naše otce a všechen tvůj lid ode dnů asyrských králů[248] až dodnes.

³³Ty jsi spravedlivý ve všem, co na nás přišlo, protože jsi jednal spolehlivě,[249] ale my jsme jednali ničemně.

³⁴Také naši králové, naše knížata, naši kněží a naši otcové nejednali podle tvého zákona a nevěnovali pozornost tvým příkazům a tvým napomenutím,[250] kterými jsi je napomínal.

³⁵Ve svém království, přes tvoji mnohou dobrotu, kterou jsi jim dal, v rozlehlé a úrodné[251] zemi, kterou jsi před ně položil, tobě nesloužili a od svých zlých činů se neodvrátili.

³⁶Hle, my jsme dnes otroci a země, kterou jsi dal našim otcům, aby jedli její ovoce a její dobrotu, hle, jsme na ní otroky.

³⁷Její hojná úroda patří králům, které jsi ustanovil nad námi pro naše hříchy a vládnou nad našimi těly i nad naším dobytkem, jak se jim zlíbí. Jsme ve velikém soužení.