Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Job 31 Bible Online

Job 31 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Job 31

¹Se[861] svýma očima jsem uzavřel smlouvu, jak bych se mohl zadívat[862] na pannu?

²A jaký je podíl od Boha nahoře, dědictví od Všemohoucího shůry?[863]

³Cožpak jím pro bídáka není pohroma a pro pachatele nepravosti[864] neštěstí?

⁴Cožpak on mé cesty[865] neuvidí a nespočítá všechny mé kroky?

⁵Jestliže jsem jednal falešně[866] a má noha spěchala za[867] podvodem,

⁶ať mě na miskách spravedlnosti odváží, ať mou bezúhonnost Bůh pozná.

⁷Pokud by se odvrátil z cesty můj krok, mé srdce by šlo za mýma očima a poskvrna by ulpěla na mých dlaních,

⁸ať tedy zaseji a sní to někdo jiný a ať jsou vykořeněny moje výpěstky.[868]

⁹Jestliže se mé srdce dalo přivábit[869] k cizí ženě a číhal[870] jsem u vchodu svého bližního,

¹⁰ať má žena jinému mele a jiní ať se nad ní sklánějí.[871]

¹¹Vždyť je to hanebnost, zvrácenost hodná odsouzení.[872]

¹²Neboť je to oheň, který stravuje až k zahynutí,[873] vykoření všechnu[874] mou úrodu.[875]

¹³Pohrdnuli právem svého otroka či své otrokyně[876] v jejich sporu se mnou,

¹⁴co udělám, až[877] Bůh povstane? Až[878] mě navštíví, co mu odpovím?

¹⁵Cožpak ten, který učinil v nitru mě, neučinil i jej? Což nás tentýž[879] nepřipravil v lůně?[880]

¹⁶Jestliže jsem chudému odepřel jeho přání a nechal jsem vyhasnout oči vdovy,

¹⁷jestliže jsem jídal své sousto sám, aniž by z něj jedl i sirotek --

¹⁸vždyť[881] u mě vyrůstal jako u otce od mého mládí a vdovu[882] jsem vedl od lůna své matky --

¹⁹jestliže jsem viděl hynoucího bez oděvu a nuzného, že nemá přikrývku,

²⁰jestliže mi jeho bedra[883] nežehnala, že se zahřál vlnou ze stříže mých beránků,

²¹jestliže jsem se rozehnal[884] rukou proti sirotkovi, protože jsem viděl, že mám v bráně podporu,[885]

²²ať mi odpadne rameno od zad a vylomí se mi paže z lokte.[886]

²³Vždyť Boží pohroma mi nahání strach, nemohl bych snést jeho vznešenost.[887]

²⁴Pokud bych svou důvěru složil v zlato, čistému zlatu bych řekl: Má naděje!,

²⁵jestliže bych se radoval, že mám hojný majetek a že má ruka mnoho získala,[888]

²⁶jestliže bych pohleděl na sluneční světlo, jak se třpytí a jak spanile putuje měsíc

²⁷a mé srdce by se dalo ve skrytu svést a polibek mých úst by poslala má ruka,[889]

²⁸také to je zvrácenost hodná odsouzení, protože bych zapřel Boha nahoře.

²⁹Zdalipak bych se radoval ze zkázy toho, kdo mě nenávidí, a rozjařil[890] bych se, že ho postihlo něco zlého?

³⁰Svým ústům[891] jsem nedovolil hřešit, žádat kletbou o jeho život.[892]

³¹Cožpak muži z mého stanu[893] neříkali: Kdo by nebyl nasycen[894] jeho masem?

³²Příchozí nenocoval venku, otvíral jsem své dveře pro poutníka.[895]

³³Jestliže jsem svá přestoupení přikryl jako Adam,[896] takže jsem svou vinu uschoval ve své hrudi,

³⁴protože jsem měl strach z velkého davu a děsilo mě pohrdání lidských čeledí, umlkl jsem a nevycházel ze vchodu.

³⁵Kéž je mi dopřán někdo, kdo by mi naslouchal. Zde je mé znamení.[897] Ať mi odpoví Všemohoucí. Můj odpůrce[898] sepsal záznam.

³⁶Cožpak bych ho[899] nenosil na rameni? Připoutal bych jej k sobě jako korunu.

³⁷Oznámil bych mu počet svých kroků,[900] přistupoval bych k němu jako vévoda.[901]

³⁸Jestliže má půda křičí proti mně[902] a její brázdy pláčou spolu s ní,

³⁹jestliže jsem bez placení[903] jedl její úrodu a přiváděl jsem duši jejích vlastníků k zoufalství,[904]

⁴⁰ať mi vzejde trní namísto pšenice a býlí namísto ječmene. Tím končí Jóbova slova.