Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Job 6 Bible Online

Job 6 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Job 6

¹Nato Jób odpověděl. Řekl:

²Kéž by byla pečlivě zvážena má nespokojenost[119] a spolu s mým neštěstím byla vyzvednuta na miskách vah.

³Vždyť je již těžší než mořský písek; kvůli tomu byla má slova neuvážená.[120]

⁴Vždyť ve[121] mně vězí šípy Všemohoucího, jejichž jed[122] saje můj duch; Boží pohromy se zaměří proti mně.

⁵Cožpak bude divoký osel hýkat nad trávou? Bude snad býk bučet nad svou pící?[123]

⁶Cožpak se dá jíst něco, co samo nemá chuť, bez soli? Je snad nějaká chuť ve vaječném bílku?[124]

⁷Má duše se nechce dotýkat těch věcí; jsou pro mě nechutným pokrmem.[125]

⁸Kéž se tak stane,[126] že se naplní má prosba a Bůh dá, v co skládám svou naději.

⁹Ať se Bůh odhodlá a srazí mě, povolí svou ruku a odtrhne mě,[127]

¹⁰ať už nastane má útěcha a já mohu radostně poskakovat v bolesti, ačkoli mě Bůh nebude šetřit; neboť jsem nezatajil řeči Svatého.

¹¹Jakou mám sílu, že bych měl vytrvat, a jaký můj konec, že bych měl prodlužovat svůj život?

¹²Je snad má síla silou kamenů? Je snad mé tělo z bronzu?

¹³Není snad pro[128] mne pomoc a obezřetnost[129] byla ode mne zahnána?[130]

¹⁴Zoufalému náleží milosrdenství jeho přítele, i[131] když opustí bázeň před Všemohoucím.[132]

¹⁵Moji bratři jednali zrádně[133] jako potok, pominou jako řečiště potoků,

¹⁶kalných od ledu, v nichž je skryt roztátý sníh.[134]

¹⁷V době sucha[135] se ztratily;[136] v jeho žáru zmizely[137] ze svého místa.

¹⁸Stezky jejich pouti se vinou,[138] přecházejí v pustotu[139] a hynou.

¹⁹Karavany z Témy[140] je vyhlížely, průvody ze Šeby[141] na ně čekaly.

²⁰Styděly se,[142] protože každý si byl jistý; přišly až k nim[143] a hanbily se.[144]

²¹Teď jste se tedy stali něčím takovým jako ony;[145] když uvidíte něco děsného,[146] bojíte se.

²²Zdalipak[147] jsem řekl: Dejte mi něco anebo zaplaťte za mě ze svého jmění[148]

²³a zachraňte mě z ruky protivníka, z ruky násilníků mě vykupte.

²⁴Poučte mě a já umlknu, dejte mi porozumět, v čem jsem zbloudil.

²⁵Čím jsou hrozné[149] upřímné řeči? Co však kárá[150] vaše[151] kárání?[152]

²⁶Rozhodnete se snad kárat výroky a nechat znít do větru řeči zoufalce?

²⁷To potom necháte padnout los na sirotka a zaprodáte[153] svého bližního.

²⁸Nyní tedy buďte tak laskavi, pohleďte na[154] mě, copak vám budu do očí lhát?[155]

²⁹Přestaňte[156] prosím, ať se nespáchá zvrácenost,[157] přestaňte[158] už, jde tu[159] o mou spravedlnost.

³⁰Cožpak je na mém jazyku zvrácenost? Nerozpozná snad mé patro zhoubné choutky?