Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Job 9 Bible Online

Job 9 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Job 9

¹Nato Jób odpověděl. Řekl:

²Opravdu[211] vím, že to tak[212] je, ale jak může být smrtelný člověk[213] spravedlivý před[214] Bohem?

³Jestliže s ním bude chtít[215] vést spor, neodpoví[216] mu na jedinou věc z tisíce.

⁴Má moudré srdce[217] a ohromnou sílu. Kdo se proti němu kdy zatvrdil a uspěl?[218]

⁵On[219] přenáší hory, aniž by poznaly, kdo[220] je ve svém hněvu vyvrátil.

⁶On[221] pohybuje zemí[222] z jejího místa, až se rozechvějí[223] její sloupy.

⁷On[224] domlouvá slunku, a to nezazáří,[225] vůkol hvězd umístí[226] pečeť.

⁸On sám roztahuje nebesa a kráčí po návrších moře.[227]

⁹Tvoří Medvěda,[228] Orion a Plejády i jižní souhvězdí.[229]

¹⁰Činí veliké věci, jež ani nelze vyzpytovat, divy, jež ani nelze spočítat.[230]

¹¹Jestliže projde nade[231] mnou, nic neuvidím, a přejdeli,[232] ani jej nerozpoznám.[233]

¹²Jestliže něco uchvátí, kdo ho přinutí[234] to vrátit? Kdo mu řekne: Co to děláš?

¹³Bůh neodvrátí[235] svůj hněv. Před[236] ním se sklonili i pomocníci obludy.[237]

¹⁴Jak bych mu tím spíše mohl odpovídat já? Jak mám volit slova při rozhovoru s ním?[238]

¹⁵Vždyť[239] i kdybych byl v právu,[240] nebyl bych schopen odpovědět;[241] svého soudce[242] bych jen prosil o smilování.

¹⁶Pokud bych volal a odpověděl by mi, nevěřil bych,[243] že vyslyší[244] můj hlas.

¹⁷Neboť[245] mě drtí[246] bouří a bezdůvodně rozmnožuje mé modřiny.

¹⁸Nedovolí, aby se mi vrátil dech,[247] nýbrž sytí mě hořkostmi.

¹⁹Pokud jde o sílu, ano je udatný, a pokud jde o soud, kdo jiný mě předvolá?

²⁰I když budu v právu,[248] má ústa mě usvědčí z viny; jsem bezúhonný, ale prohlásila mě za zvráceného.

²¹Jsem bezúhonný. Nebudu se starat[249] o svou duši, zavrhnu svůj život.

²²Je to jedno,[250] proto říkám: On skoncuje s bezúhonným stejně[251] jako s ničemou.

²³Jestliže bič náhle usmrtí, posmívá se zoufalství[252] nevinného.[253]

²⁴Země je vydána do ruky ničemy, on zakrývá tvář jejích soudců. Pokud ne on, kdo je to tedy?

²⁵A mé dny byly rychlejší než běžec; utekly, neviděly[254] blaho.

²⁶Pominuly spolu s rákosovými loděmi,[255] jako se orel střemhlav vrhá na kořist.[256]

²⁷Řeknuli si: Zapomenu na své stěžování, opustím svou utrápenou tvář a pookřeji,

²⁸lekám se všech svých bolestí, vím, že mě nenecháš bez trestu.

²⁹Já platím za ničemníka, nač se mám unavovat marností?[257]

³⁰Kdybych se omyl vodou ze sněhu[258] a dlaně si očistil louhem,

³¹jednou mě ponoříš do jámy a bude mnou opovrhovat i můj plášť.

³²Vždyť on není člověk jako já, abych mu odpověděl a vešli jsme spolu v soud.

³³Není mezi námi rozhodčí,[259] který položí na nás oba svou ruku.

³⁴Ať ode mě odejme svou hůl, ať mě hrůza z něj neděsí,

³⁵ať mohu promluvit, aniž se ho budu bát; tak tomu totiž u mě není.[260]