Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Kazatel 7 Bible Online

Kazatel 7 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Kazatel 7

¹Dobré jméno[140] je nad dobrý olej[141] a den smrti nad den narození.[142]

²Lepší je jít do domu smutku než jít do domu hodování, v němž[143] je konec[144] každého člověka. Živý ať si to vezme k srdci.

³Je lepší mrzutost[145] než smích, protože zatímco tvář je zachmuřená, srdci se vede dobře.

⁴Srdce moudrých je v domě smutku, ale srdce hlupáků v domě radosti.

⁵Je lepší poslouchat napomenutí moudrého, než když člověk poslouchá zpěv hlupáků.

⁶Neboť jako praskot[146] trní[147] pod hrncem, tak zní smích hlupáka. Také toto je marnost.

⁷Vždyť útlak dělá z moudrého potřeštěnce a dar[148] ničí srdce.

⁸Je lepší konec jednání než jeho počátek. Trpělivost je lepší než povýšenost.[149]

⁹Neukvapuj se v duchu, aby ses rozzlobil, protože mrzutost[150] spočine v klíně hlupáků.

¹⁰Neříkej: Čím to bylo, že dřívější[151] dny byly lepší než tyto? Na tohle ses totiž nezeptal moudře.[152]

¹¹Dobrá je moudrost jako[153] dědictví; je výhodou pro ty, kteří vidí slunce,

¹²neboť jsou pod ochranou[154] moudrosti jako pod ochranou stříbra. Užitkem poznání je, že moudrost zachová při životě toho, kdo ji má.

¹³Podívej se na Boží dílo. Vždyť kdo bude moci narovnat, co on pokřivil?

¹⁴V den dobrý[155] spočívej v blahu a v den zlý pohleď: Také tento podobně jako onen[156] učinil Bůh z toho důvodu, aby člověk nezjistil[157] nic o tom, co bude po něm.

¹⁵To obojí[158] jsem viděl ve dnech své marnosti: Spravedlivý ve[159] své spravedlnosti hyne a ničema je ve[160] své špatnosti dlouho živ.

¹⁶Nebuď příliš spravedlivý a nepočínej si nadmíru moudře. Nač se budeš ničit?[161]

¹⁷Nejednej příliš ničemně a nebuď blázen. Proč bys měl zemřít mimo svůj čas?

¹⁸Bude dobré, když se tohoto[162] přidržíš a ani tamto neopustíš,[163] protože kdo se bojí Boha, vyjde z toho obojího.[164]

¹⁹Moudrost posílí[165] moudrého více než deset mocných, kteří jsou ve městě.

²⁰Vždyť na zemi není spravedlivý člověk, který by konal dobro a nehřešil.

²¹Ani nepřikládej své srdce ke všem slovům, která lidé říkají. Přece nebudeš poslouchat svého otroka, který tě proklíná.

²²Vždyť sis také sám[166] mnohokrát uvědomil,[167] že i ty jsi proklínal jiné.

²³To všechno jsem zkoušel s moudrostí. Řekl jsem: Nechť zmoudřím.[168] Avšak moudrost[169] ode mě byla daleko.

²⁴Vzdálené je to, co bylo; hluboko, hluboko, kdo to postihne?

²⁵Usiloval jsem[170] poznat, zkoumat a hledat moudrost a smysl a poznat i ničemnost a bláznovství,[171] pomatenost a ztřeštěnosti.

²⁶A nalézám něco trpčího než smrt: ženu, která je pastí, jejíž srdce jsou sítě a její ruce pouta. Kdo se líbí Bohu,[172] zachrání se před ní, kdo však hřeší, bude jí polapen.

²⁷Pohleď, toto jsem nalezl, řekl kazatel, jedno po druhém, když jsem nalézal smysl.

²⁸Co stále hledala má duše, jsem nenalezl. Nalezl jsem jediného člověka z tisíce, ale ženu jsem mezi těmito všemi nenalezl.

²⁹Zvlášť se podívej na tohle: Shledal jsem, že Bůh učinil člověka přímého. Oni však hledali mnohé výmysly.