Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Izaiáš 51 Bible Online

Izaiáš 51 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Izaiáš 51

¹Poslechněte mě, kdo usilujete[1164] o spravedlnost a hledáte Hospodina: Pohleďte na skálu,[1165] z níž jste vytesáni, a na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni.

²Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Neboť byl sám, když jsem ho[1166] povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho.

³Ano, Hospodin potěší Sijón, potěší všechny jeho trosky, jeho pustinu promění v zahradu Eden, jeho step v Hospodinovu zahradu. Bude se v něm nacházet veselí a radost, písně díků a zvuk prozpěvování.

⁴Věnuj mi pozornost, můj lide, naslouchej mi, můj národe,[1167] protože ode mne vyjde zákon[1168] a náhle dám své právo za světlo národům.

⁵Má spravedlnost je blízko,[1169] má záchrana vzejde[1170] a mé paže budou soudit národy. Na mne očekávají ostrovy a v mou paži skládají naději.

⁶Pozvedněte své oči k nebesům a pohleďte na zemi dole, neboť nebesa se rozplynou jako kouř a země zvetší jako oděv a její obyvatelé právě tak zemřou; moje záchrana však zůstane navěky a moje spravedlnost nepomine.[1171]

⁷Slyšte mne vy, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon: Nebojte se lidského posměchu, jejich hanobení se neděste.

⁸Vždyť je sežere mol jako oděv, červi[1172] je sežerou jako vlnu, ale má spravedlnost zůstane navěky a má záchrana z generace na generaci.[1173]

⁹Probuď se, probuď, oděj se silou, Hospodinova paže, probuď se jako za dávných dnů, odvěkých generací! Což jsi to nebyla ty, která jsi rozrazila obludu a probodla draka?

¹⁰Což jsi to nebyla ty, která jsi vysušila moře, velikou vodní hlubinu a učinila mořské hloubky cestou, aby prošli vykoupení?

¹¹Hospodinovi vykoupení[1174] se navrátí, přijdou s výskáním na Sijón a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, žal a vzdychání utečou.

¹²Já, já jsem váš utěšitel. Kdo jsi ty, že se bojíš člověka, který umírá, a lidského syna, který dopadá jako tráva?

¹³Zapomínáš na Hospodina, který tě učinil, který roztáhl nebesa a založil zemi, a stále po celý den se chvěješ strachem před zlobou utiskovatele, protože se připravil působit zkázu. A kdepak je nyní ta jeho[1175] zloba?

¹⁴Spoutaný vězeň bude rychle uvolněn, nezemře v jámě a nebude mít nedostatek chleba.

¹⁵Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který vzdouvá moře, až jeho vlny burácejí -- jeho jméno je Hospodin zástupů:

¹⁶Svá slova jsem vložil do tvých úst a přikryl jsem tě stínem své ruky, abys[1176] sázel[1177] nebesa a založil zemi a řekl Sijónu: Ty jsi můj lid.

¹⁷Probuď se, probuď, povstaň dcero[1178] Jeruzaléma, která jsi vypila z Hospodinovy ruky kalich jeho zloby, do dna jsi vypila kalich[1179] závrati.

¹⁸Není, kdo by ji opatrně vedl, ze všech dětí, které porodila; není, kdo by ji držel za ruku,[1180] ze všech synů, které vychovala.

¹⁹Tyto dvě rány tě potkaly, kdo ti projeví účast? Zkáza a pohroma, hlad a meč. Kdo tě potěší?[1181]

²⁰Tvoji synové leží bezvládně na všech nárožích jako divoká ovce v síti; jsou nasyceni[1182] Hospodinovou zlobou, napomenutím tvého Boha.

²¹Proto nyní slyš toto, zkroušená a opilá, ale ne vínem!

²²Toto praví tvůj Panovník Hospodin, tvůj Bůh, který vede při svého lidu: Hle, beru z tvé ruky kalich závrati, kalich[1183] své zloby; už ho nebudeš více pít.

²³Vložím ho do ruky těm, kdo tě skličovali, kteří říkali tvé duši: Sehni se, ať přejdeme. A pokládala jsi svá záda jako zemi, jako ulici pro ty, kdo procházeli.