Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Izaiáš 63 Bible Online

Izaiáš 63 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Izaiáš 63

¹Kdo to přichází z Edómu, v rudém rouchu z Bosry? Kdo je ten velebný ve svém oděvu, který kráčí ve své velké síle? Já, který mluvím spravedlivě, mocný k záchraně.[1414]

²Proč je tvůj oděv krvavě rudý[1415] a tvé roucho jako toho, kdo šlape v lisu?[1416]

³V kádi vinného lisu jsem šlapal sám a nikdo z národů se mnou nebyl. Šlapal jsem je ve svém hněvu a pošlapal jsem je ve své zlobě.[1417] Jejich šťáva[1418] stříkala na mé roucho, celý oděv jsem si poskvrnil.

⁴Neboť v mém srdci byl[1419] den pomsty a přišel rok mého vykoupení.[1420]

⁵Ohlédl jsem se a nebylo pomocníka, užasl jsem, že není opory. Záchranu mi poskytla vlastní paže a má zloba, ta mne podepřela.

⁶Ve svém hněvu jsem pošlapal národy a opil jsem je svou zlobou.[1421] Jejich šťávu[1422] jsem vyléval na zem.

⁷Budu připomínat[1423] Hospodinovy milosrdné činy, Hospodinovy slavné skutky -- za[1424] všechno, co nám Hospodin prokázal; prokázal domu Izraele mnoho dobrého, prokázal jim[1425] to podle svého slitování a podle svého hojného milosrdenství.

⁸I řekl: Zajisté jsou mým lidem, syny, kteří nebudou lhát. A stal se jejich zachráncem.

⁹V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl jeho přítomnosti[1426] je zachraňoval. On je ve své lásce a ve svém soucitu vykoupil. Zvedal je a nosil je po všechny dávné dny.

¹⁰Ale oni byli vzpurní a zarmucovali[1427] jeho svatého Ducha.[1428] Tedy se jim změnil v nepřítele a sám proti nim bojoval.

¹¹Ale jeho lid si připomenul dávné dny Mojžíše:[1429] Kde je ten, kdo je vyvedl z moře s pastýři[1430] svého stáda? Kde je ten, kdo do jeho středu[1431] umístil svého svatého Ducha?

¹²Ten, který po pravici Mojžíšově nechal jít svou krásnou paži, kdo před nimi rozdělil[1432] vody a[1433] učinil si věčné jméno?[1434]

¹³Vodil je hlubinami jako koně v pustině, že neklopýtali,

¹⁴jako když dobytek sestupuje do údolí. Duch Hospodinův mu dává odpočinout, tak jsi vodil svůj lid a učinil sis slavné[1435] jméno.

¹⁵Shlédni z nebes a pohleď ze svého svatého a slavného[1436] obydlí. Kde je tvá horlivost a tvé udatné činy? Pohnutí tvého nitra a tvé slitování je mi zadrženo.[1437]

¹⁶Vždyť ty jsi náš otec, neboť Abraham nás nezná a Izrael si nás nevšímá. Ty, Hospodine, jsi náš otec, tvé jméno je od věčnosti: Náš vykupitel.[1438]

¹⁷Proč nás, Hospodine, necháváš bloudit od svých cest, zatvrzuješ naše srdce, abychom se tě nebáli? Navrať kvůli svým otrokům kmeny[1439] svého dědictví!

¹⁸Nakrátko ji vlastnil tvůj svatý lid, než tvou svatyni pošlapali naši protivníci.

¹⁹Jsme tvoji odedávna, nad nimi jsi nevládl, oni se nenazývali[1440] tvým jménem. Kéž bys roztrhl nebesa a sestoupil, aby se před tebou hory zapotácely!