Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Jeremiáš 2 Bible Online

Jeremiáš 2 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Jeremiáš 2

¹Stalo se ke mně Hospodinovo slovo:

²Jdi[26] a volej k Jeruzalému:[27] Toto praví Hospodin:[28] Pamatuji[29] na tebe, na oddanost[30] tvého mládí, na lásku tvého zasnoubení, kdy jsi za mnou chodila[31] pustinou, zemí neosetou.

³Izrael je svatý[32] Hospodinu, prvotina[33] jeho úrody -- všichni, kdo jej sžírají, se proviňují; přijde na ně zlo, je Hospodinův výrok.

⁴Slyšte Hospodinovo slovo,[34] dome Jákobův a všechny čeledi domu izraelského:

⁵Toto praví Hospodin: Co na mně vaši otcové našli špatného, že se ode mne vzdálili? Chodili za nicotností[35] a nicotností se stali.

⁶Neřekli: Kde je Hospodin, ten, který nás vyvedl z egyptské země, ten, který nás vodil pustinou, zpustlou zemí plnou jam, vyprahlou zemí nejhlubší tmy,[36] zemí, jíž nikdo neprochází a ve které člověk nebydlí?

⁷Přivedl jsem vás do země sadů, abyste jedli její ovoce a její dobré věci. Přišli jste však a mou zemi jste poskvrnili a mé dědictví[37] jste učinili ohavností.

⁸Kněží neřekli: Kde je Hospodin? Ti, kteří se zabývají zákonem, mě neznají.[38] Pastýři[39] se proti mně vzbouřili. Proroci prorokovali skrze Baala[40] a šli za tím, co jim neprospěje.[41]

⁹Proto s vámi ještě povedu při, je Hospodinův výrok, a povedu při i se syny vašich synů.[42]

¹⁰Vždyť projděte ostrovy Kitejců a dívejte se, pošlete do Kédaru[43] a velmi pozorně sledujte, dívejte se, jestli se tam stalo něco takového.

¹¹Cožpak nějaký národ vyměnil bohy? A přitom to bohové nejsou! Ale můj lid zaměnil svoji[44] slávu za to, co mu neprospěje.

¹²Zhrozte se[45] nad tím, nebesa, zděste[46] se, strňte,[47] je Hospodinův výrok.

¹³Vždyť můj lid spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živé vody a[48] vykopali si cisterny, puklé cisterny, které vodu nedrží.

¹⁴Je snad Izrael otrokem? Nebo snad doma zrozeným otrokem?[49] Proč se stal kořistí?

¹⁵Řvou nad ním mladí lvi,[50] pozvedají svůj hlas. Učinili jeho zemi hroznou pustinou, jeho města jsou vypálena a bez obyvatel.

¹⁶Také synové Memfidy a Tachpanchésu se ti budou pást na temeni hlavy.

¹⁷Zdali sis to nezpůsobila tím, že jsi opustila[51] Hospodina, svého Boha, tehdy, kdy tě vodil po cestě?

¹⁸A teď? K čemu je ti cesta do Egypta? Abys pila[52] vodu z Šíchoru?[53] A k čemu je ti cesta do Asýrie? Abys pila vodu z řeky Eufratu?

¹⁹Bude tě vychovávat tvé vlastní zlo a budou tě kárat tvá odvrácení.[54] Jen poznej a viz, že je zlé a trpké,[55] když opouštíš Hospodina, svého Boha, a není v tobě bázeň[56] přede mnou,[57] je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.

²⁰Neboť již dávno jsem zlomil tvé jho, zpřetrhal jsem tvá pouta, a ty jsi řekla: Nebudu hřešit.[58] A přece[59] na každém vyvýšeném návrší a pod každým zeleným[60] stromem roztahuješ nohy a smilníš.[61]

²¹Já jsem tě zasadil jako vybranou révu, zcela spolehlivé[62] símě. Jak to, že ses mi změnila v podřadné cizí víno?[63]

²²I když se umyješ sodou[64] a naděláš si spoustu louhu,[65] poskvrna tvé viny přede mnou zůstává, je výrok Panovníka Hospodina.

²³Jak to, že říkáš: Neposkvrnila jsem se, za baaly jsem nechodila? Pohleď na svou cestu[66] tam v údolí,[67] poznej,[68] cos učinila, ty mladá rychlá[69] velbloudice, která se proháníš po svých cestách,[70]

²⁴ty divoká oslice, navyklá pustině. V touze své duše větří ve větru. Kdo ji může odvrátit od její vášně?[71] Všichni, kdo ji hledají, se vůbec neunaví, najdou ji v čas říje.[72]

²⁵Chraň[73] svou nohu, aby nebyla bosá,[74] a své hrdlo před žízní. Na to říkáš: Není naděje![75] Kdepak! Vždyť jsem si zamilovala cizince[76] a budu chodit za nimi.

²⁶Jako je zahanben zloděj, když ho dopadnou, tak bude zahanben dům izraelský -- oni, jejich králové, jejich knížata, jejich kněží i jejich proroci,

²⁷kteří říkají dřevu: Ty jsi můj otec, a kameni: Ty jsi nás[77] zplodil,[78] neboť se ke mně obrátili zády,[79] a ne tváří, ale když se jim daří zle, říkají:[80] Povstaň a zachraň nás!

²⁸Kde jsou tvoji bohové, které sis učinil? Ať povstanou, jestli tě zachrání, když se ti daří zle. Vždyť kolik je tvých měst, tolik je, Judo, tvých bohů.

²⁹Proč se mnou vedete při? Všichni jste se proti mně vzbouřili, je Hospodinův výrok.

³⁰Nadarmo jsem bil vaše syny, kázeň nepřijali. Váš meč vám požral proroky jako lev zabiják.

³¹Pohleďte, vy z této generace, na Hospodinovo slovo! Což jsem byl Izraeli pustinou? Či zemí temnoty? Proč můj lid říká: Jsme svobodní,[81] už k tobě nepřijdeme?

³²Cožpak zapomene panna na své ozdoby nebo nevěsta na svoje pentle? Ale můj lid na mě již dávno[82] zapomněl.

³³Jak vylepšuješ svoji cestu, abys hledala lásku! Proto i špatné ženy jsi naučila svým cestám.[83]

³⁴I na okraji tvého roucha se nachází krev[84] nevinných chudáků. Nedopadla jsi je při vloupání, ani při čemkoliv takovém.

³⁵Avšak[85] říkáš: Protože jsem nevinná, jeho hněv ode mě bude jistě odvrácen. Hle, soudím tě podle tvých řečí: Nezhřešila jsem.

³⁶Jak velice lehkovážně měníš svou cestu! Tak jako jsi byla zklamána Asýrií, budeš zklamána i Egyptem.

³⁷Také odtamtud vyjdeš s rukama na hlavě, protože Hospodin zavrhl tvé naděje[86] a neuspěješ s nimi.