Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Jeremiáš 8 Bible Online

Jeremiáš 8 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Jeremiáš 8

¹V onen čas, je Hospodinův výrok, vyberou z jejich hrobů kosti judských králů, kosti jejich knížat, kosti kněží, kosti proroků a kosti obyvatel Jeruzaléma

²a rozházejí[275] je před sluncem, před měsícem a před celým nebeským zástupem, které si zamilovali, kterým sloužili, za kterými chodili, které vyhledávali a kterým se klaněli; nebudou sebrány, nebudou pohřbeny, budou jako hnůj na povrchu země.

³Celý ostatek pozůstalých z této zlé čeledi na každém místě, kam jsem ty pozůstalé zahnal, si raději vyvolí smrt nežli život, je výrok Hospodina zástupů.

⁴Řekni jim: Toto praví Hospodin: Padnouli lidé, nepovstanou? Jestliže se někdo odvrátí, nenavrátí se zase zpět?

⁵Proč se tedy tento lid, Jeruzalém, odvrátil trvalým odvrácením? Drží se pevně klamu a odmítají se navrátit.

⁶Pozorně jsem naslouchal a slyšel, že nemluví správně; není nikdo, kdo by litoval svého zla a řekl: Co jsem to provedl? Každý se odvrací ke svému způsobu života,[276] jako se kůň řítí do boje.

⁷I čáp na nebi zná svůj určený čas, hrdlička, vlaštovka i jeřáb[277] zachovávají dobu svého příletu, ale můj lid nezná[278] Hospodinovo nařízení.[279]

⁸Jak to, že říkáte: Jsme moudří, máme[280] Hospodinův zákon? Jenže podívejte, lživé rydlo písařů ho udělalo lživým.

⁹Mudrci se zastydí, zděsí se a budou polapeni. Hle, pohrdli Hospodinovým slovem, jakou to mají moudrost?[281]

¹⁰Proto[282] dám jejich ženy jiným a jejich pole dobyvatelům,[283] protože všichni od nejmenšího do největšího pro sebe hrabou nekalý zisk, od proroka až po kněze všichni podvádějí.[284]

¹¹Napravují zkázu dcery mého lidu povrchně slovy: Pokoj, pokoj,[285] ale žádný pokoj[286] není.

¹²Styděli[287] se, že páchali odpornou věc? Ani trochu se nestyděli, ani se hanbit neumějí. Proto padnou s padajícími; v čase svého navštívení[288] se zapotácejí, praví Hospodin.

¹³Přivodím jejich konec,[289] je Hospodinův výrok. Na révě nebudou hrozny, na fíkovníku nebudou žádné fíky, listy zvadnou, a co jsem jim dal, od nich odstoupí.[290]

¹⁴Proč sedíme? Shromážděte se a pojďme do opevněných měst a zahyneme[291] tam, protože Hospodin, náš Bůh, nás vydal záhubě[292] a dal nám pít otrávenou vodu,[293] protože jsme zhřešili proti Hospodinu.

¹⁵Čekáme[294] pokoj,[295] ale dobro nepřichází,[296] čas uzdravení, a hle, jen[297] hrůza.

¹⁶Od Danu je slyšet frkání jeho koní, zvukem ržání jeho hřebců se třese celá země. Přiženou se a zhltnou zemi i všechno, co ji naplňuje; města i jejich obyvatele.

¹⁷Protože hle, posílám mezi[298] vás hady, zmije, na které není zaklínadlo, a pokoušou vás, je Hospodinův výrok.

¹⁸Nevyléčitelný je můj žal,[299] mé srdce je zemdlené.

¹⁹Hle, slyš![300] Volání dcery mého lidu o pomoc z daleké země: Cožpak Hospodin není na Sijónu? Zdalipak v něm není jeho[301] král? Proč mě zlobili svými modlami, cizími nicotnostmi?[302]

²⁰Přešla sklizeň, pominulo léto, a my nejsme zachráněni.

²¹Jsem zlomen zkázou[303] dcery mého lidu, truchlím, zmocnila se mě hrůza.

²²Což není balzám[304] v Gileádu, cožpak tam není lékař? Proč jen nepřišlo uzdravení dcery mého lidu?

²³Kdo dá mé hlavě vodu a mým očím zdroj slz,[305] abych plakal ve dne i v noci nad pobitými dcery mého lidu?