Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Pláč 2 Bible Online

Pláč 2 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Pláč 2

¹Jak Panovník přikryl[37] dceru sijónskou oblakem svého hněvu! Svrhl[38] z nebes na zem okrasu[39] Izraele, v den svého hněvu nepamatoval na podnož[40] svých nohou.

²Panovník pohltil bez soucitu všechny Jákobovy příbytky,[41] ve svém hněvu zbořil pevnosti dcery judské, srazil k zemi, znesvětil království i jeho knížata.

³Usekl v planoucím hněvu všechny rohy[42] Izraele, stáhl zpět svou pravici[43] před blížícím se nepřítelem, vzplál v Jákobovi jako plápolající oheň, který strávil vše kolem.

⁴Napjal svůj luk jako nepřítel, pozvedl svou pravici; jako protivník zabil[44] všechno vzácné oku; ve stanu[45] dcery sijónské vylil svůj hněv jako oheň.

⁵Panovník se stal nepřítelem, pohltil Izrael, pohltil všechny jeho paláce, zničil jeho pevnosti, rozmnožil dceři[46] judské smutek a žal.

⁶Jednal se svým stánkem[47] násilně jako se zahradní budkou,[48] zničil[49] své místo setkávání. Hospodin způsobil, že na Sijónu byly zapomenuty svátky i soboty, ve svém prudkém[50] hněvu odvrhl krále i kněze.

⁷Panovník odvrhl svůj oltář, opustil svou svatyni, do ruky nepřítele vydal hradby jeho paláců. Pozvedli hlas[51] v Hospodinově domě jako v den svátku.

⁸Hospodin se rozhodl zničit hradby dcery sijónské, natáhl měřicí šňůru[52] a neodvrátil svou ruku od ničení.[53] Způsobil, že truchlily val[54] i hradby, společně se zhroutily.[55]

⁹Její brány se ponořily[56] do země, zničil a rozlámal[57] její závory. Její král i její knížata jsou mezi pohanskými národy,[58] není už zákon,[59] ani její proroci nepřijímají[60] vidění od Hospodina.

¹⁰Starší dcery sijónské sedí na zemi, mlčí. Házely si prach na hlavu, přepásaly se pytlovinou. Jeruzalémské panny svěsily hlavu k zemi.

¹¹Zrak mi slábne[61] pro slzy, mé nitro vře, moje žluč[62] se vylila na zem pro zkázu dcery mého lidu, když děti a kojenci omdlévají na náměstích města.

¹²Svým matkám říkají: Kde je obilí a víno?,[63] zatímco omdlévají na náměstích města jako probodení, zatímco vypouštějí[64] svou duši do klína svých matek.

¹³Jak mám o tobě svědčit,[65] k čemu tě mám připodobnit, jeruzalémská dcero? S čím tě mám srovnat, abych tě potěšil, panno, dcero sijónská? Vždyť tvá zkáza je veliká[66] jako moře. Kdo tě uzdraví?

¹⁴Tvoji proroci pro tebe viděli klam a nesmysly; neodhalili tvoji vinu, aby změnili tvůj úděl. Viděli pro tebe klamné a svůdné[67] výnosy.

¹⁵Všichni, kdo procházejí kolem, nad tebou tleskají rukama; pošklebují se a potřásají hlavou nad jeruzalémskou dcerou: To je to město, o kterém říkali: Dokonalost krásy, radost pro celou zemi.

¹⁶Všichni[68] tvoji nepřátelé si na tebe otvírají ústa, pošklebují se a skřípou zuby. Říkají: Pohltili jsme ji. Jistě toto je den, na který jsme čekali. Dočkali[69] jsme se ho a uviděli[70] jsme ho.

¹⁷Hospodin učinil to, co měl v úmyslu, naplnil své slovo, co přikázal od dávných časů, zbořil a neměl soucit. Dal nepříteli radovat se nad tebou, vyvýšil roh tvého protivníka.

¹⁸Jejich srdce křičelo[71] k Panovníku. Hradbo dcery sijónské, vylévej slzy jako potok ve dne i v noci. Nedopřej si odpočinku, ať nemá pokoje zřítelnice tvého oka.

¹⁹Povstaň, křič v noci, na počátku nočních hlídek![72] Vylévej své srdce jako vodu[73] před tváří Panovníka! Pozdvihni k němu své ruce za život svých dětí, které omdlévají hladem na každém nároží.

²⁰Podívej[74] se, Hospodine, a pohleď, s kým jsi takto jednal?! Cožpak mají ženy jíst svůj plod, zdravě narozené[75] děti?! Cožpak má být kněz a prorok zabíjen v Panovníkově svatyni?!

²¹Na zemi po ulicích leží chlapec i stařec, moje panny a moji mládenci padli mečem. Zabil jsi je v den svého hněvu, pobil a neměl soucit.

²²Svolal jsi jako na den svátku ty, kterých se děsím[76] ze všech stran. V den Hospodinova hněvu nikdo neunikl ani nepřežil. Ty, které jsem porodila jako zdravé a vychovala,[77] můj nepřítel zničil.