Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Daniel 4 Bible Online

Daniel 4 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Daniel 4

¹[222] Já, Nebúkadnesar, jsem spokojeně pobýval ve svém domě, ve svém paláci[223] jsem jen kvetl.[224]

²Tu jsem viděl sen a ten mi naháněl strach. Zděsily mne představy na mém loži, to, co má hlava viděla.

³Ode mne tedy vyšlo nařízení přivést přede mě všechny babylonské mudrce, aby mi sdělili výklad toho snu.

⁴Tehdy přišli kouzelníci, věštci chaldejci[225] a drobopravci.[226] Ten sen jsem jim[227] vyprávěl, ale jeho výklad mi sdělit nemohli.

⁵Až nakonec přede mne předstoupil Daniel, jehož jméno podle jména mého boha je Beltšasar[228] a v němž dlí duch svatých bohů.[229] I jemu[230] jsem vyprávěl ten sen.

⁶Beltšasare, největší z kouzelníků, o němž já vím, že v tobě dlí duch svatých bohů a žádné tajemství ti nedělá potíže, pověz ta vidění mého snu, která jsem viděl, a jeho výklad.[231]

⁷Co tedy má hlava viděla, když jsem byl na loži: Díval jsem se[232] a hle, nějaký strom uprostřed země a tyčil se náramně.

⁸Ten strom vyrostl, zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa.[233]

⁹Listí měl krásné i ovoce hojné a byla na něm potrava pro každého. Pod ním nalézala stín polní zvěř, v jeho větvích přebývalo nebeské ptactvo a každý tvor[234] se z něho živil.

¹⁰Má hlava ve vidění na loži hleděla[235] dále a hle, jakýsi strážný a svatý[236] sestoupil z nebes.

¹¹Mocně volal a říkal toto: Podetněte ten strom a osekejte mu větve, připravte ho o listí a jeho ovoce rozházejte. Ať zpod něho prchne zvěř i ptactvo z jeho větví.

¹²Avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří se dělí[237] o porost zemský.

¹³Jeho srdce z lidského ať se promění a srdce budiž mu dáno zvířecí, než by přes něho přešlo sedm časů.[238]

¹⁴Prohlášení to výrokem strážných jest, slovem svatých ta záležitost, aby živí poznali,[239] že v lidském kralování Nejvyšší vládne a on je dává, komukoli ráčí, ba i nejnižšího z lidí nad ním ustanovuje.

¹⁵Tento sen viděl jsem já, král Nebúkadnesar. A ty, Beltšasare, pověz výklad. Neboť všichni mudrci mého království nejsou schopni mi ten výklad oznámit, ty však můžeš. Vždyť duch svatých bohů dlí v tobě.

¹⁶Nato Daniel, jehož jméno bylo Beltšasar, zůstal asi hodinu[240] vylekán,[241] ta pomyšlení ho zděsila. Promluvil tedy znovu král:[242] Beltšasare, nechť nezděsí tě ani sen, ani výklad. Beltšasar odpověděl a řekl: Můj pane, tvým nepřátelům[243] ten sen a můj výklad[244] tvým protivníkům.

¹⁷Strom, který jsi viděl -- jenž vyrostl a zesílil a svou výškou dosahoval až k nebi, takže byl vidět na sám kraj světa,[245]

¹⁸jenž listí měl krásné i ovoce hojné a na němž byla potrava pro každého, pod nímž přebývala polní zvěř, v jehož větvích se zdržovalo nebeské ptactvo --

¹⁹to jsi ty, králi, jenž jsi vyrostl a zesílil, svou velikostí vyrostls a dosáhl jsi k nebi a svou vládou[246] na sám kraj světa.

²⁰A že král viděl strážného a svatého, jak sestupuje z nebes a praví: Podetněte ten strom a zničte jej, avšak pařez mu s kořeny ponechte v zemi a v poutech železných i bronzových mezi polní trávou ať se nebeskou rosou smáčí a se zvěří polní se dělí, dokud by přes něho nepřešlo sedm časů --

²¹tento výklad, králi, je i výrok Nejvyššího, který zasáhl[247] na mého pána, krále.

²²Vyženou tě totiž od lidí a tvůj příbytek bude mezi[248] polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku a nechají tě smáčet nebeskou rosou. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí.

²³A že přikázali pařez tomu stromu s kořeny ponechat, tvé království se ti dostane[249] poté, co poznáš, že vládnou nebesa.

²⁴Raději, králi, kéž bys dal na mou radu a své hříchy[250] ve prospěch spravedlnosti odvrhl[251] a své nepravosti ve prospěch dobročinnosti[252] vůči chudým. Třeba se tvá spokojenost[253] prodlouží.[254]

²⁵To vše krále Nebúkadnesara zasáhlo.

²⁶Když se totiž po uplynutí dvanácti měsíců procházel po babylonském královském paláci,

²⁷prohlásil[255] král: Tak tedy[256] toto je ten velký Babylon, který jako sídlo královské jsem já vybudoval silou své moci a ke cti svého majestátu.

²⁸Ještě měl král to slovo v ústech, když tu z nebes dolehl[257] hlas: Tobě se praví, králi Nebúkadnesare: Království od tebe odešlo.

²⁹Od lidí tě vyženou a tvůj příbytek bude mezi[258] polní zvěří. Budou ti dávat spásat porost jako dobytku. Tak přes tebe přejde sedm časů, dokud nepoznáš, že v lidském kralování vládne Nejvyšší a dává je, komukoli ráčí.

³⁰V té chvíli[259] se ono slovo o[260] Nebúkadnesarovi naplnilo. Od lidí byl vyhnán, porost jako dobytek spásal a tělo se mu nebeskou rosou smáčelo, až mu vlasy vyrostly jako orlí[261] peří a nehty měl jako ptačí[262] drápy.[263]

³¹Avšak po uplynutí té doby jsem já, Nebúkadnesar, pozdvihl své oči k nebesům a mé poznání se mi navrátilo. Nejvyššímu jsem dobrořečil a věčně živého chválil a oslavoval, neboť jeho vláda je vláda věčná a jeho království trvá z pokolení na pokolení.

³²Všichni obyvatelé země se počítají za nic, vždyť jak se mu zlíbí, nakládá s vojskem nebeským i s obyvateli země. Není, kdo by mu mohl dát přes ruku a říci mu: Cos to provedl?!

³³V té době mi navrátil mé poznání, také čest mého kralování a můj majestát, dokonce mi vrátil i můj vzhled, a tu mne mí rádcové a velmoži vyhledali. Byl jsem znovu nastolen ve svém království a přidána mi byla neobyčejná velikost.

³⁴Nyní já, Nebúkadnesar, uctívám a vyvyšuji a oslavuji Krále nebes, jehož všechny činy jsou pravda, jehož stezky právo a jenž je mocen pokořit ty, kdo si vedou pyšně.