Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Numeri 11 Bible Online

Numeri 11 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Numeri 11

¹I stalo se, že si lid velmi stěžoval[161] Hospodinu.[162] Hospodin to slyšel a vzplanul jeho hněv. Vzplanul proti nim Hospodinův oheň a strávil konec tábora.

²Nato lid křičel k Mojžíšovi. Mojžíš se modlil k Hospodinu a oheň uhasl.

³I pojmenovali to místo Tabéra,[163] neboť proti nim vzplanul Hospodinův oheň.

⁴Lůza, která byla mezi nimi, plála[164] touhou,[165] takže i synové Izraele znovu plakali a říkali: Kdo nás nakrmí masem?[166]

⁵Vzpomínáme na ryby, které jsme jedli zadarmo[167] v Egyptě, na okurky,[168] melouny,[169] pórek,[170] cibuli[171] a česnek.[172]

⁶A teď jsme vyschlí,[173] nevidíme[174] nic než jen tu manu.

⁷Mana byla jako koriandrové semeno, vypadala[175] jako bdelium.

⁸Lid chodíval[176] sem a tam, sbíral ji, mlel na ručních mlýncích nebo drtil v hmoždíři, vařil v hrnci a dělal z ní podpopelné chleby. Chutnalo[177] to jako olejový koláč.

⁹Když padala na tábor v noci rosa, padala na něj i mana.

¹⁰Když Mojžíš slyšel plakat lid podle jeho čeledí, každého u vchodu do jeho stanu, a Hospodin vzplanul velikým hněvem, Mojžíšovi se to nelíbilo.[178]

¹¹Mojžíš řekl Hospodinu: Proč jsi naložil se svým otrokem zle? Proč jsem nenalezl milost ve tvých očích, že jsi na mě vložil břemeno všeho tohoto lidu?

¹²Což jsem já počal všechen tento lid? Zdalipak jsem jej já porodil, abys mi řekl: Nes ho v náruči,[179] tak jako vychovatel nosí kojence, do země, o které jsem[180] přísahal jeho otcům?

¹³Odkud mám vzít maso, abych ho dal všemu tomuto lidu, když přede[181] mnou pláče a říká: Dej nám maso, abychom se najedli?

¹⁴Já sám nemohu unést všechen tento lid, neboť je na mě příliš těžký.

¹⁵Pokud se mnou takto jednáš, raději mě, prosím, zabij, jestliže jsem nalezl milost ve tvých očích, ať se nemusím dívat na své trápení.[182]

¹⁶Hospodin řekl Mojžíšovi: Shromáždi mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o kterých víš, že jsou staršími lidu a jeho správci. Vezmi je ke stanu setkávání, aby se tam s tebou postavili.

¹⁷Sestoupím a budu tam s tebou mluvit. Vezmu z Ducha, který je na tobě, a vložím ho na ně. Ponesou břemeno lidu s tebou a neponeseš ho ty sám.

¹⁸A lidu řekni: Posvěťte se na zítra a budete jíst maso, protože jste plakali k Hospodinu[183] se slovy: Kdo nás nakrmí masem? Vždyť nám bylo v Egyptě dobře. Hospodin vám dá maso a najíte se.

¹⁹Nebudete jíst jen jeden den, ani dva dny, ani pět dní, ani deset dní, ani dvacet dní,

²⁰ale celý měsíc,[184] až vám poleze z chřípí a bude vám odporné,[185] protože jste pohrdli[186] Hospodinem, který je uprostřed vás, a plakali jste před ním se slovy: Proč jenom jsme vyšli z Egypta?

²¹Mojžíš řekl: Šest set tisíc pěších je v lidu, uprostřed něhož jsem, a ty říkáš: Dám jim maso a budou ho jíst celý měsíc?[187]

²²Cožpak se pro ně bude zabíjet brav a skot, aby to pro ně stačilo? Nebo se pro ně mají pochytat všechny mořské ryby, aby to pro ně stačilo?

²³Hospodin Mojžíšovi odpověděl: Cožpak je Hospodinova ruka krátká?[188] Nuže, uvidíš, jestli se ti mé slovo[189] uskuteční, či nikoli.

²⁴Mojžíš vyšel a promluvil k lidu Hospodinova slova. Pak shromáždil sedmdesát mužů ze starších lidu a postavil je okolo stanu.

²⁵Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a vzal z Ducha, který byl na něm, a dal ho na sedmdesát mužů ze starších. I stalo se, když na nich Duch spočinul, že prorokovali, ale znovu již ne.

²⁶Dva muži zůstali v táboře -- jeden se jmenoval Eldád a druhý se jmenoval Médád. I na nich spočinul Duch -- byli totiž mezi zapsanými, ale nevyšli ke stanu -- a prorokovali v táboře.

²⁷Přiběhl mládenec a oznámil to Mojžíšovi: Eldád a Médád prorokují v táboře.

²⁸Ozval se Jozue, syn Núnův, který sloužil Mojžíšovi od svého mládí, a řekl: Můj pane, Mojžíši, zadrž je.

²⁹Mojžíš mu řekl: Ty žárlíš kvůli mně? Kéž[190] by všechen Hospodinův lid byli proroci, když by Hospodin na ně dal svého Ducha!

³⁰Mojžíš se odebral do tábora, on i izraelští starší.

³¹I strhl se vítr od Hospodina, přinesl křepelky od moře a svrhl je na tábor na den cesty na jednu stranu a na den cesty na druhou stranu kolem tábora a to na dva lokte vysoko nad povrch země.

³²Lid povstal a celý ten den a celou noc i celý druhý den sbíral křepelky; i ten, kdo se spokojil s málem, nasbíral deset chómerů.[191] A rozprostřeli je všude okolo tábora.

³³Ještě měli maso mezi zuby, dříve nežli ho rozžvýkali, Hospodin vzplanul hněvem proti lidu; Hospodin ranil lid převelikou ranou.

³⁴Pojmenovali to místo Kibróttaava,[192] protože tam pohřbili lid, který byl žádostivý.

³⁵Z Kibróttaavy vyrazil lid do Chaserótu a zůstali v Chaserótu.