Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Numeri 14 Bible Online

Numeri 14 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Numeri 14

¹Celá pospolitost pozvedla a vydávala svůj hlas.[231] Lid oné noci plakal.[232]

²Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá pospolitost jim říkala: Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi anebo kéž bychom zemřeli v této pustině![233]

³Proč nás Hospodin přivedl do této země, abychom padli mečem? Naše ženy a malé děti se stanou kořistí. Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta?

⁴A říkali jeden druhému: Ustanovme si vůdce[234] a vraťme se do Egypta.

⁵Mojžíš a Áron padli na tvář před celým shromážděním pospolitosti synů Izraele.

⁶Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, z těch kteří prozkoumali zemi, roztrhli[235] svá roucha

⁷a říkali celé pospolitosti synů Izraele: Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je převelice[236] dobrá země.

⁸Jestliže v nás Hospodin najde zalíbení, přivede nás do této země a dá nám ji -- zemi, která oplývá mlékem a medem.

⁹Jenom se nebouřete proti Hospodinu! A lidu té země se nebojte, vždyť jsou pro nás jako chleba. Jejich ochrana[237] od nich odstoupila, ale s námi je Hospodin, nebojte se jich!

¹⁰Když celá pospolitost říkala, že na ně budou házet kamení,[238] všem synům Izraele se u[239] stanu setkávání ukázala Hospodinova sláva.

¹¹Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebudou věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich učinil?

¹²Pobiji je morem a vyvlastním[240] je, z tebe však udělám větší a mocnější národ, nežli jsou oni.

¹³Mojžíš nato řekl Hospodinu: Když se o tom doslechnou Egypťané, z jejichž středu jsi svou silou vyvedl tento lid,

¹⁴řeknou to obyvatelům[241] této země. Slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, ses ukazoval tváří v tvář,[242] že tvůj oblak stál nad nimi a že v oblakovém sloupu jsi před nimi chodil ve dne a v ohnivém sloupu v noci.

¹⁵Když usmrtíš tento lid do[243] jednoho muže, národy, které slyšely zprávu o tobě, řeknou:

¹⁶Protože Hospodin nebyl schopen přivést tento lid do země, kterou jim odpřisáhl, pobil je v pustině.

¹⁷Ať se nyní, prosím, ukáže, že je veliká Panovníkova síla, tak jak jsi řekl:

¹⁸Hospodin je pomalý k hněvu a hojný v milosrdenství, odpouští[244] vinu a přestoupení. Jistě však nenechá viníka bez trestu, ale navštěvuje s trestem vinu otců na synech, na třetí i čtvrté generaci.

¹⁹Odpusť, prosím, vinu tohoto lidu podle svého velkého[245] milosrdenství, tak jako jsi odpouštěl[246] tomuto lidu od Egypta až doposud.

²⁰Hospodin řekl: Na[247] tvé slovo odpouštím.

²¹Avšak jakože jsem živ,[248] Hospodinova sláva naplní[249] celou zemi.

²²Žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, která jsem činil v Egyptě a v pustině, a pokoušeli[250] mě takto desetkrát[251] a neuposlechli mě,

²³neuvidí zemi, kterou jsem odpřisáhl jejich otcům; žádný, kdo mnou pohrdal,[252] ji neuvidí.

²⁴Avšak svého otroka[253] Káleba, protože smýšlel jinak[254] a šel za mnou naplno, toho přivedu do země, do níž vešel, a jeho potomstvo si ji podrobí.

²⁵V údolí sídlí Amálekovci a Kenaanci. Zítra se obraťte a vyrazte[255] do pustiny směrem k Rákosovému moři.

²⁶Hospodin promluvil k Mojžíšovi a Áronovi:

²⁷Jak dlouho se mám zabývat s touto zlou pospolitostí, která proti mně reptá? Slyšel jsem reptání synů Izraele, kterým proti mně reptali.

²⁸Řekni jim: Jakože jsem živ, je Hospodinův výrok, naložím s vámi tak, jak jste mě prosili.[256]

²⁹V této pustině padnou vaše mrtvoly, všichni vaši spočítaní v celém počtu od dvacetiletých výše, kteří reptali proti mně.

³⁰Nevejdete do země, o níž jsem pozvednutím ruky přísahal, že v ní budete přebývat -- jenom Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Núnův.

³¹Vaše malé děti, o nichž jste řekli, že se stanou kořistí, ty tam přivedu a poznají zemi, kterou jste vy pohrdli.

³²Vaše mrtvoly padnou v této pustině

³³a vaši synové budou pastýři[257] v pustině po čtyřicet let a ponesou vaše smilstvo,[258] dokud v pustině nepadnou všechny vaše mrtvoly.

³⁴Podle počtu dnů, v nichž jste prozkoumali zemi, čtyřicet dnů, za každý den jeden rok po čtyřicet let ponesete své viny a poznáte mou nelibost.[259]

³⁵Já Hospodin jsem promluvil: Takto naložím s celou touto zlou pospolitostí těch, kteří se proti mně smluvili: Zahynou v této pustině, tady zemřou.

³⁶Ti muži, které Mojžíš poslal prozkoumat zemi, kteří se vrátili a podnítili celou pospolitost k reptání proti němu tím, že pomluvili tu zemi,

³⁷ti muži, kteří zle pomlouvali zemi, zemřeli ranou[260] od[261] Hospodina.

³⁸Jedině[262] Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, zůstali naživu z oněch mužů, kteří šli prozkoumat zemi.

³⁹Mojžíš promluvil tato slova ke všem synům Izraele a lid velmi truchlil.

⁴⁰Časně zrána vstali, aby vystoupili na vrchol pohoří[263] se slovy: Zde jsme,[264] vytáhněme na to místo, o kterém Hospodin mluvil. Ano, zhřešili jsme.

⁴¹Mojžíš však řekl: Proč jenom[265] přestupujete Hospodinův příkaz? To se nezdaří!

⁴²Netáhněte, neboť Hospodin není ve vašem středu! Ať nejste poraženi od svých nepřátel,

⁴³vždyť jsou tam před vámi Amálekovci a Kenaanci -- padnete mečem. Protože jste se od Hospodina odvrátili, Hospodin s vámi nebude.

⁴⁴Oni si však troufali vystoupit na vrchol pohoří, ale truhla Hospodinovy smlouvy ani Mojžíš se nepohli ze středu tábora.

⁴⁵Tu sestoupili Amálekovci a Kenaanci, kteří v tom pohoří bydleli, a pobíjeli je a rozháněli je až po Chormu.