Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Matouš 22 Bible Online

Matouš 22 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Matouš 22

¹A Ježíš k nim znovu promluvil[500] v podobenstvích:

²“Království Nebes je podobné[501] králi,[502] který vystrojil svatbu svému synu.

³A poslal své otroky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít.

⁴Poslal znovu jiné otroky se slovy:[503] "Řekněte pozvaným: Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu."

⁵Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem.

⁶Ostatní se zmocnili jeho otroků, ztýrali je a zabili.

⁷Král se rozhněval,[504] poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.

⁸Potom řekl svým otrokům: "Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni.

⁹Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu."

¹⁰I vyšli ti otroci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň[505] se naplnila stolovníky.[506]

¹¹Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat.

¹²I řekl mu: "Příteli, jak jsi sem vešel bez[507] svatebního roucha?" A on oněměl.

¹³Tehdy řekl král služebníkům: "Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů."

¹⁴Neboť je mnoho pozvaných,[508] ale málo vybraných.[509]”

¹⁵Tehdy farizeové šli a poradili se, jak by ho chytili za slovo.

¹⁶A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány,[510] kteří řekli: “Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy.[511] A nedbáš na nikoho[512] , neboť nebereš ohled na postavení člověka.[513]

¹⁷Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne?”

¹⁸Ježíš poznal jejich zlý úmysl[514] a řekl: “Proč mne zkoušíte, pokrytci?

¹⁹Ukažte mi peníz daně.” Přinesli mu denár.[515]

²⁰Řekl jim: “Čí je ten obraz a nápis?”

²¹Odpověděli[516] mu: “Císařův.” Tu jim řekl: “Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.”[517]

²²Když to uslyšeli, užasli, nechali ho a odešli.

²³V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení,[518] a zeptali se ho:

²⁴“Učiteli, Mojžíš řekl: "Zemřeli někdo bezdětný, jeho bratr si podle řádu švagrovství vezme jeho ženu a svému bratrovi vzbudí potomka.[519]"

²⁵U nás bylo sedm bratrů. První se oženil a zemřel; a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratrovi.

²⁶Stejně i druhý a třetí, až do sedmého.

²⁷Poslední ze všech zemřela ta žena.

²⁸Kterému z těch sedmi bude tedy ta žena patřit při[520] vzkříšení? Vždyť ji měli všichni.”

²⁹Ježíš jim odpověděl: “Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc.

³⁰Při[521] vzkříšení se totiž lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako [Boží] andělé v nebi.

³¹Pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám bylo od Boha řečeno slovy:

³²"Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův"? [Bůh] není Bohem mrtvých, ale živých.[522]”

³³Když to zástupy uslyšely, byly ohromeny jeho učením.

³⁴Když farizeové uslyšeli, že umlčel saduceje, sešli se spolu

³⁵a jeden z nich, [zákoník], ho chtěl zkoušet[523] a zeptal se:

³⁶“Učiteli, které přikázání je v Zákoně největší?[524]”

³⁷On mu řekl: “"Miluj[525] Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí."

³⁸To je největší[526] a první přikázání.

³⁹Druhé je mu podobné: "Miluj[527] svého bližního jako sebe samého."

⁴⁰Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon a Proroci.”

⁴¹Když se farizeové shromáždili, Ježíš se jich zeptal:

⁴²“Co si myslíte o Mesiáši? Čí je syn?” Řekli mu: “Davidův.”

⁴³Řekl jim: “Jak to tedy, že ho David v Duchunazývá Pánem, když praví:

⁴⁴"Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud tvé nepřátele nepoložím za podnož tvých nohou[528]"?

⁴⁵Jestliže ho tedy David nazývá Pánem, jakpak je jeho synem?”

⁴⁶A nikdo mu nemohl odpovědět ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil zeptat.