Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Marek 14 Bible Online

Marek 14 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Marek 14

¹Byly dva dny před Hodem beránka[212] a svátky nekvašených chlebů. Velekněží a učitelé Zákona hledali, jak by se ho lstí zmocnili, aby ho zabili.

²Říkali totiž: “Ne ve svátek, aby snad nebylo pobouření lidu.”

³Když byl v Betanii v domě Šimona Malomocného a byl u stolu, vešla žena, která měla alabastrovou nádobku pravého, velmi drahého nardového oleje; rozbila tu nádobku a olej vylila na jeho hlavu.

⁴Někteří se mezi sebou rozhořčovali: “K čemu je ta ztráta oleje?

⁵Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů[213] a ty dát chudým!” A hněvali se na ni.

⁶Ježíš řekl: “Nechte ji. Proč jí působíte těžkosti? Vykonala na[214] mně dobrý skutek.

⁷Vždyť chudé máte stále s sebou, a kdykoli chcete, můžete jim učinit dobře; mne však nemáte stále.

⁸Učinila, co mohla; předem pomazala mé tělo olejem k pohřbu.

⁹Amen, pravím vám, kdekoli po celém světě bude hlásáno [toto] evangelium, bude se na její památku mluvit také o tom, co ona učinila.”

¹⁰A Juda Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho vydal.

¹¹Když to uslyšeli, zaradovali se a slíbili mu dát peníze. I hledal vhodnou příležitost, jak by jim ho vydal.

¹²Prvního dne nekvašených chlebů, když obětovali[215] velikonočního beránka,[216] mu řekli jeho učedníci: “Kam chceš, abychom odešli a připravili ti k jídlu velikonočního beránka?[217]”

¹³I poslal dva ze svých učedníků[218] a řekl jim: “Jděte do města a potká vás člověk, který ponese džbán vody.[219] Jděte za ním

¹⁴a tam, kam vejde, řekněte hospodáři: "Učitel říká: Kde je moje místnost, kde bych se svými učedníky pojedl velikonočního beránka?[220]"

¹⁵A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou a připravenou, a tam nám připravte jídlo.”

¹⁶Učedníci vyšli, přišli do města a nalezli vše, jak jim řekl, i připravili velikonočního beránka.[221]

¹⁷Když nastal večer, přišel s Dvanácti.

¹⁸A když byli u stolu a jedli, Ježíš řekl: “Amen, pravím vám, že jeden z vás mne zradí, ten, který jí se mnou.”

¹⁹Začali se rmoutit a jeden po druhém mu říkali: “Snad ne já?”

²⁰On jim řekl: “Jeden z Dvanácti, který se mnou namáčí v míse.

²¹Syn člověka opravdu odchází, jak je o něm napsáno, běda však onomu člověku, skrze kterého je Syn člověka zrazován. Pro toho [by bylo] lépe, kdyby se byl nenarodil.”

²²A když jedli, vzal [Ježíš] chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: “Vezměte,[222] toto je mé tělo.”

²³Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim; a napili se z něj všichni.

²⁴A řekl jim: “Toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé.[223]

²⁵Amen, pravím vám, že se [již více] nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království.”

²⁶A zazpívali chvalozpěv[224] a vyšli na Olivovou horu.

²⁷A Ježíš jim řekl: “Všichni [ode mne této noci] odpadnete, neboť je napsáno: "Budu bít pastýře a ovce stáda se rozptýlí."

²⁸Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.”

²⁹Petr mu říkal: “I kdyby všichni odpadli, já však ne!”

³⁰A Ježíš mu řekl: “Amen, pravím tobě, že dnes, této noci, dříve než kohout [dvakrát] zakokrhá, právě ty mne třikrát zapřeš.”

³¹On však tím více říkal: “I kdybych s tebou musel zemřít, určitě tě nezapřu.” Stejně mluvili i ostatní.

³²I přicházejí k místu jménem Getsemane. Říká svým učedníkům: “Posaďte se zde, než se pomodlím.”

³³A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana a začal se děsit a znepokojovat.

³⁴Říká jim: “Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!”

³⁵Trochu poodešel, padal na zem a modlil se, aby ho, jeli to možné, tato hodina minula.

³⁶Říkal: “Abba, Otče, tobě je všechno možné, přenes tento kalich ode mne, ale ne, co chci já, ale co ty.”

³⁷A přišel a nalezl je spící. Říká Petrovi: “Šimone, spíš? Nemohl jsi jedinou hodinu bdít?

³⁸Bděte a modlete se, abyste nevešli[225] do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo slabé.”

³⁹A opět odešel a pomodlil se, říkaje stejnou prosbu.

⁴⁰A opět, když přišel, nalezl je spící; měli velmi těžká víčka[226] a nevěděli, co by mu odpověděli.

⁴¹A přichází po třetí a říká jim: “Ještě spíte a odpočíváte? To stačí. Přišla ta hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků.

⁴²Vstávejte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mne zrazuje.[227]”

⁴³A hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi.

⁴⁴Ten, který ho zrazoval, měl s nimi domluvené znamení:[228] “Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně[229] odveďte!”

⁴⁵Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: “Rabbi!” A vroucně ho políbil.

⁴⁶Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.

⁴⁷Jeden z okolostojících tasil meč, udeřil veleknězova otroka a uťal mu ucho.

⁴⁸Ježíš jim na to[230] řekl: “Vyšli jste s meči a holemi jako na lupiče, abyste mne zatkli.[231]

⁴⁹Den co den jsem vyučoval u vás v chrámě, a nezmocnili jste se mne. Ale musí se naplnit[232] Písma.[233]”

⁵⁰A všichni ho opustili a utekli.

⁵¹Šel s ním nějaký[234] mladík, který měl přes nahé tělo přehozený lněný[235] šat, i zmocnili se ho.

⁵²On tam však zanechal lněný šat a utekl [od nich] nahý.

⁵³Ježíše odvedli k veleknězi[236] a shromáždili se [k němu] všichni velekněží, starší a učitelé Zákona.

⁵⁴Petr došel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora, seděl pak se služebníky a ohříval se u ohně.[237]

⁵⁵Velekněží a celá velerada hledali proti Ježíšovi svědectví, aby ho odsoudili k smrti, ale nenalézali.

⁵⁶Neboť mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví nebyla stejná.

⁵⁷Někteří povstali a křivě proti němu svědčili:

⁵⁸“My jsme ho uslyšeli, jak říká: Já zbořím tuto svatyni udělanou rukama a ve třech dnech vybuduji jinou, ne rukama udělanou.”

⁵⁹A ani tak jejich svědectví nebylo shodné.

⁶⁰I povstal uprostřed velekněz a zeptal se Ježíše: “Nic neodpovídáš? Co tito lidé proti tobě svědčí?”

⁶¹On však mlčel a nic neodpovídal. Znovu se ho velekněz otázal a řekl mu: “Jsi ty Mesiáš, Syn Požehnaného?”

⁶²Ježíš řekl: “Já jsem. A spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci[238] a přicházejícího s[239] nebeskými oblaky.”

⁶³Velekněz roztrhl svá roucha a říká: “Nač ještě potřebujeme svědky?

⁶⁴Slyšeli jste rouhání. Jak se vám to jeví?” Všichni ho odsoudili, že je hoden[240] smrti.

⁶⁵A někteří na něho začali plivat, zahalovat mu tvář, bít ho pěstmi a říkat mu: “Zaprorokuj!” A biřici ho zasypali[241] ranami.

⁶⁶A zatímco byl Petr dole v nádvoří, přišla jedna z veleknězových služek.

⁶⁷Když uviděla Petra, jak se ohřívá, pohlédla na něj a řekla: “I ty jsi byl s Nazaretským, tím Ježíšem.”

⁶⁸On však zapřel: “Nevím ani nerozumím, co říkáš.” A vyšel ven do předního dvora [a kohout zakokrhal].

⁶⁹A když ho ta služka uviděla, začala opět říkat těm, kteří stáli poblíž: “Tento je z nich.”

⁷⁰On však opět zapíral. A za malou chvíli znovu ti, co stáli poblíž, říkali Petrovi: “Skutečně jsi jeden z nich, vždyť jsi také Galilejec.”

⁷¹On se pak začal zaklínat a zapřísahat: “Neznám toho člověka, o kterém mluvíte.”

⁷²A [hned] kohout [podruhé] zakokrhal. Tu si Petr rozpomněl na výrok, jak mu Ježíš řekl: “Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mne zapřeš,” a začal plakat.[242]