Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Lukáš 10 Bible Online

Lukáš 10 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Lukáš 10

¹Potom určil Pán [ještě] jiných sedmdesát [dva] a poslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám jít.

²Říkal jim: “Žeň je velká, dělníků je však málo. Proste tedy Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

³Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.

⁴Neberte si měšec ani mošnu ani sandály; s nikým se cestou nepozdravujte.

⁵Do kteréhokoli domu vejdete, řekněte nejprve: "Pokoj tomuto domu!"

⁶A budeli tam syn[232] pokoje, váš pokoj na něm spočine; neli, navrátí se k vám.

⁷V tom domě zůstávejte, jezte a pijte, co vám dají,[233] neboť hoden je dělník své mzdy. Nepřecházejte z domu do domu.

⁸A do kteréhokoli města vstoupíte a přijmou vás, jezte, co vám předloží,

⁹uzdravujte v něm nemocné a říkejte jim: "Přiblížilo se k vám Boží království."

¹⁰Když vstoupíte do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte:

¹¹"I ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou, vám vytřásáme. Avšak to vězte: Přiblížilo se Boží království."

¹²Pravím vám, že Sodomě bude v onen den snesitelněji než tomu městu.”

¹³“Běda tobě, Chorazin! Běda tobě, Betsaido! Protože kdyby se byly v Týru a Sidónu staly ty mocné činy, které se staly ve vás, dávno by seděli v žíni a popelu a učinili pokání.

¹⁴Ale Týru a Sidónu bude na soudu snesitelněji než vám.

¹⁵A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do podsvětí sestoupíš![234]

¹⁶Kdo slyší vás, slyší mne, a kdo odmítá vás, odmítá mne; kdo odmítá mne, odmítá toho, který mne poslal.”

¹⁷Těch sedmdesát [dva] se vrátilo s radostí a říkali: “Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.”

¹⁸Řekl jim: “Viděl jsem, jak Satan spadl s nebe jako blesk.

¹⁹Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad[235] veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží.

²⁰Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.”

²¹V tu hodinu [Ježíš] zajásal v Duchu [Svatém] a řekl: “Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil[236] jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo.[237]”

²²“Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit.”

²³V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: “Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.

²⁴Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.”

²⁵A hle, jeden zákoník povstal a zkoušel ho: “Učiteli, co mám učinit, abych získal věčný život?”

²⁶On mu řekl: “Co je napsáno v Zákoně? Jak to tam čteš?”

²⁷On odpověděl: “Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého.”

²⁸Řekl mu: “Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.”

²⁹On se však chtěl ospravedlnit, a řekl Ježíšovi: “A kdo je můj bližní?”

³⁰Ježíš se ujal slova a řekl: “Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha[238] a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli.

³¹Náhodou sestupoval po té cestě jeden kněz, ale když ho uviděl, obešel ho.

³²Podobně [se tam objevil] i levita; když přišel k tomu místu, uviděl ho a vyhnul se mu.

³³Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem.

³⁴Přistoupil, na jeho rány nalil olej a víno a obvázal je, položil ho na svého mezka,[239] zavezl do hostince a postaral se o něj.

³⁵Druhého dne vyjmul dva denáry, dal je hostinskému a řekl: "Postarej se o něj, a co bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se budu vracet."

³⁶Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?”

³⁷On řekl: “Ten, který mu prokázal milosrdenství.” Ježíš mu řekl: “Jdi a jednej také tak.”

³⁸[Stalo se,] když šli dále, že vešel do jedné vesnice.[240] Nějaká žena jménem Marta jej přijala [do svého domu].

³⁹Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila k Pánovým[241] nohám a poslouchala jeho slovo.

⁴⁰Ale Marta měla plno práce s obsluhováním. Přistoupila k němu a řekla: “Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!”

⁴¹Pán jí odpověděl: “Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se mnoha věcmi,

⁴²jedno je však potřeba. Marie si vybrala dobrý díl, jenž jí nebude odňat.”