Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Lukáš 11 Bible Online

Lukáš 11 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Lukáš 11

¹Jednou se Ježíš modlil na nějakém místě; a stalo se, když přestal, že mu jeden z jeho učedníků řekl: “Pane, nauč nás modlit se, jako tomu naučil své učedníky i Jan.”

²Řekl jim: “Když se modlíte, říkejte: Otče [náš, který jsi v nebesích], buď posvěceno tvé jméno. Přijď tvé království. [Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.]

³Náš denní chléb nám dávej každého dne.

⁴A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás do pokušení[242] [,ale vysvoboď nás od toho Zlého].”

⁵Řekl jim: “Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci a řekne mu: "Příteli, půjč mi tři chleby,

⁶protože můj přítel ke mně přišel z cesty a nemám, co bych mu předložil."

⁷A on zevnitř odpoví: "Neobtěžuj mne! Dveře jsou již zavřeny a mé děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to."

⁸Pravím vám, i když nevstane a nedá mu kvůli tomu, že je jeho přítel, pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu vše, co potřebuje.

⁹A já vám pravím: Žádejte, a bude vám dáno, hledejte, a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno.

¹⁰Neboť každý, kdo žádá, dostává, a kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.

¹¹Což je mezi vámi takový otec, že když ho syn požádá o [chléb, podá mu kámen? Nebo o] rybu, že mu místo ryby podá hada?

¹²Nebo požádáli o vejce, podá mu štíra?

¹³Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše Otec z nebe dá Ducha Svatého těm, kteří ho žádají.”

¹⁴A vyháněl démona, a ten byl němý.[243] Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly.

¹⁵Někteří z nich však řekli: “V moci Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!”

¹⁶Jiní ho zkoušeli[244] tím, že od něho žádali znamení z nebe.

¹⁷Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: “Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a dům rozdělený proti domu padá.

¹⁸Jeli tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem.

¹⁹Jestliže já vyháním démony v moci Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci.

²⁰Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království.

²¹Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí.[245]

²²Přijdeli však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.

²³Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.”

²⁴“Když nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, [tehdy] si říká: "Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel."

²⁵A když přijde, nalezne[246] dům [prázdný,] zametený a vyzdobený.[247]

²⁶Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.”

²⁷Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: “Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!”

²⁸Ale on řekl: “Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.”

²⁹Když se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat: “Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení [proroka] Jonáše.

³⁰Jako se totiž Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení.

³¹Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost -- a hle, zde je někdo větší než Šalomoun.

³²Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání-- a hle, zde je někdo větší než Jonáš.”

³³“Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše [ani pod nádobu], ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

³⁴Lampou těla je tvé oko. Jeli tvé oko čisté,[248] i celé tvé tělo je plné světla. Jeli však špatné,[249] i tvé tělo je temné.

³⁵Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou.

³⁶Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.”

³⁷Jakmile domluvil, zval ho jeden farizeus, aby u něho posnídal.[250] Ježíš vstoupil a uložil se ke stolu.

³⁸Farizeus se podivil,[251] když uviděl, že se před jídlem nejprve neomyl.[252]

³⁹Pán mu řekl: “Nyní vy, farizeové, očišťujete povrch[253] číše a mísy, ale váš vnitřek je plný chamtivosti a špatnosti.

⁴⁰Pošetilci! Což ten, který učinil zevnějšek, neučinil také vnitřek?

⁴¹Raději dejte to, co je uvnitř, jako almužnu, a hle, všechno vám bude[254] čisté.

⁴²Ale běda vám farizeům, protože odevzdáváte desátky z máty, routy a ze všech zahradních bylin,[255] ale nedbáte na právo a lásku Boží. Toto jste měli činit a ono neopomíjet.

⁴³Běda vám farizeům, protože milujete přední sedadla v synagogách a pozdravy na tržištích.

⁴⁴Běda vám,[256] protože jste jako nevyznačené[257] hroby, a lidé, kteří po nich chodí, to nevědí.”

⁴⁵Na to mu jeden ze zákoníků řekl: “Učiteli, když toto říkáš, urážíš také nás.”

⁴⁶On řekl: “I vám zákoníkům běda, neboť zatěžujete lidi neúnosnými břemeny a sami se těch břemen ani jedním svým prstem nedotýkáte.

⁴⁷Běda vám, protože stavíte pomníky prorokům, které vaši otcové zabili.

⁴⁸Tak dosvědčujete[258] skutky svých otců a souhlasíte s nimi; neboť oni proroky[259] zabili, vy [jim] budujete [pomníky].

⁴⁹Proto také pravila Boží moudrost: Pošlu k nim proroky a apoštoly; z nich některé zabijí a jiné budou pronásledovat,

⁵⁰aby byla od tohoto pokolení vyžádána krev všech proroků, prolitá od založení světa,

⁵¹od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi oltářem a domem Božím. Ano, pravím vám, bude vyžádána od tohoto pokolení.

⁵²Běda vám zákoníkům, protože jste vzali klíč poznání; sami jste nevešli, a těm, kteří chtěli vstoupit, jste v tom zabránili.”

⁵³Když odtamtud vyšel, začali na něho učitelé Zákona a farizeové zle dotírat a vyptávat se na mnohé věci

⁵⁴a číhali na něho, aby ho chytili za slovo.[260]