Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Lukáš 20 Bible Online

Lukáš 20 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Lukáš 20

¹A stalo se v jednom z těch dnů, kdy učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, že k němu přistoupili velekněží a učitelé Zákona se staršími

²a řekli mu: “Pověz nám, v jaké pravomoci to činíš? Nebo kdo je ten, který ti tuto pravomoc dal?”

³Odpověděl jim: “I já se vás zeptám na [jednu] věc. Povězte mi:

⁴Křest Janův byl z nebe, nebo z lidí?”

⁵Oni o tom mezi sebou rozvažovali: “Řeknemeli "z nebe", řekne: "Proč jste mu neuvěřili?"

⁶Řeknemeli však "z lidí", všechen lid nás bude kamenovat, neboť je přesvědčen, že Jan byl prorok.”

⁷I odpověděli, že nevědí, odkud.

⁸A Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.”

⁹Začal lidu říkat toto podobenství: “[Jeden] člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.

¹⁰V stanovený čas poslal k vinařům otroka, aby mu dali díl z úrody vinice. Avšak vinaři ho zbili a poslali s prázdnou.

¹¹Poslal ještě jiného otroka; oni však i toho zbili, zneuctili a poslali s prázdnou.

¹²A poslal ještě třetího; i toho zranili a vyhnali.

¹³Pán vinice řekl: "Co mám udělat? Pošlu svého milovaného syna; snad se před ním zastydí.[370]"

¹⁴Když ho vinaři spatřili, domlouvali se mezi sebou: "To je dědic. Zabijme ho, aby dědictví bylo naše."

¹⁵A vyhodili ho z vinice ven a zabili. Co jim tedy učiní pán vinice?

¹⁶Přijde, zahubí tyto vinaře a vinici dá jiným.” Když to uslyšeli, řekli: “Kéž se tak nestane!”

¹⁷On na ně pohlédl a řekl: “Co tedy znamená to, co je napsáno: "Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu."

¹⁸Každý, kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho padne, toho rozdrtí.”

¹⁹V tu hodinu na něj chtěli[371] učitelé Zákona a velekněží vztáhnout ruce, ale báli se lidu. Poznali totiž, že toto podobenství řekl proti nim.

²⁰Pozorně ho sledovali[372] a poslali špehy, kteří předstírali, že jsou spravedliví, aby ho chytili za slovo,[373] a tak ho mohli vydat vrchnosti a vladařově pravomoci.

²¹Otázali se ho: “Učiteli, víme, že správně mluvíš a učíš a nebereš ohled na osobu,[374] ale podle pravdy učíš Boží cestě.

²²Je nám dovoleno dát daň císaři, nebo ne?”

²³Ježíš zpozoroval jejich lstivost[375] a řekl jim:

²⁴“[Proč mne zkoušíte?] Ukažte mi denár! Čí má obraz a nápis?” Oni řekli: “Císařův.”

²⁵On jim řekl: “Odevzdejte tedy to, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.”

²⁶A nedokázali ho před lidem nachytat[376] v [jeho] řeči; podivili se jeho odpovědi a zmlkli.

²⁷Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají[377] vzkříšení, a zeptali se ho:

²⁸“Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemřeli něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka.[378]

²⁹Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný.

³⁰Stejně i druhý.

³¹Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli.

³²Nakonec zemřela i ta žena.

³³Komu z nich bude tato žena patřit při[379] vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.”

³⁴Ježíš jim řekl: “Synové tohoto věku se žení a vdávají.

³⁵Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího[380] věku a zmrtvýchvstání,[381] se nebudou ženit ani vdávat.

³⁶Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání.[382]

³⁷A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš "při keři", když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.

³⁸Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.”

³⁹Někteří z učitelů Zákona na to řekli: “Učiteli, dobře jsi to řekl.”

⁴⁰A už se ho neodvažovali na nic ptát.

⁴¹Řekl jim: “Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem?

⁴²Vždyť sám David v knize Žalmů říká: "Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici,

⁴³dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.".

⁴⁴David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?”

⁴⁵Když všechen lid poslouchal, řekl [svým] učedníkům:

⁴⁶“Mějte se na pozoru před učiteli Zákona, kteří se chtějí procházet v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na tržištích, přední sedadla v synagogách a přední místa na hostinách.

⁴⁷Vyjídají domy vdov a okázale[383] se dlouho modlí; ti dostanou větší trest.[384]”