Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Lukáš 22 Bible Online

Lukáš 22 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Lukáš 22

¹Blížil se svátek nekvašených chlebů, který se nazývá Pascha,[408] to jest velikonoce.

²Velekněží a učitelé Zákona hledali způsob, jak by ho odstranili,[409] báli se však lidu.

³Tu Satan vstoupil do Judy, nazývaného Iškariotský, který byl z počtu Dvanácti.

⁴Odešel a promluvil s velekněžími a veliteli chrámové stráže, jak by jim ho vydal.

⁵Oni se zaradovali a dohodli se, že mu dají peníze.[410]

⁶Juda souhlasil a hledal vhodnou příležitost, aby jim ho vydal někde stranou od[411] zástupu.

⁷Přišel den nekvašených chlebů, ve kterém měl být obětován[412] velikonoční beránek.[413]

⁸Ježíš poslal Petra a Jana a řekl: “Jděte a připravte nám beránka,[414] abychom pojedli.”

⁹Oni mu řekli: “Kde chceš, abychom jej připravili?”

¹⁰Řekl jim: “Hle, až vejdete do města, potká vás člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde,

¹¹a hospodáři toho domu řekněte: "Učitel ti praví: Kde je místnost, kde bych pojedl se svými učedníky velikonočního beránka?[415]"

¹²A on vám ukáže velkou horní místnost, již prostřenou; tam jej připravte.”

¹³Odešli a nalezli vše, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka.[416]

¹⁴Když nastala ta hodina, zaujal místo[417] u stolu a apoštolové s ním.

¹⁵Řekl jim: “Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka,[418] dříve než budu trpět.

¹⁶Neboť vám pravím, že ho [již] nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království.”

¹⁷A vzal kalich, vzdal díky a řekl: “Vezměte to a rozdělte mezi sebe.

¹⁸Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království.”

¹⁹Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: “Toto je mé tělo, které se za vás dává.[419] To čiňte na mou památku.”

²⁰A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: “Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá.[420]

²¹Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, je se mnou na stole.

²²Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje.”

²³A oni se začali mezi sebou dohadovat, který z nich je ten, kdo to učiní.

²⁴Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší.

²⁵On jim řekl: “Králové národů[421] panují nad nimi a ti, kteří nad nimi mají pravomoc, jsou nazýváni dobrodinci.

²⁶Avšak ne tak vy; kdo je mezi vámi největší, buď jako ten nejmenší,[422] a kdo je vedoucí, buď jako ten, který slouží.

²⁷Neboť kdo je větší: ten, který je u stolu, či ten, kdo obsluhuje? Zdali ne ten, který je u stolu? Já však jsem mezi vámi jako ten, který slouží.

²⁸A vy jste ti, kdo se mnou v mých zkouškách[423] vytrvali.

²⁹A já vám uděluji[424] království, jako je můj Otec udělil mně,

³⁰abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.”

³¹“Šimone, Šimone, hle, Satan si vás vyžádal, aby vás vytříbil jako pšenici.

³²Já jsem však poprosil za tebe, aby nezanikla tvá víra. A ty, až se jednou obrátíš, posilni[425] své bratry.”

³³On mu řekl: “Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.”

³⁴Ježíš řekl: “Pravím ti, Petře, že dnes nezakokrhá kohout, dokud třikrát nezapřeš, že mne znáš.”

³⁵A řekl jim: “Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a sandálů, měli jste v něčem nedostatek?” Oni řekli: “V ničem.”

³⁶Řekl jim: “Ale nyní, kdo má měšec, vezmi jej, stejně tak i mošnu, a kdo nemá, prodej svůj plášť a kup meč.

³⁷Neboť vám říkám, že se na mně musí naplnit to, co je napsáno: "A byl započten mezi bezzákonné." Neboť to, co se mne týká, spěje ke konci.”

³⁸Oni řekli: “Pane, hle, zde jsou dva meče.” On jim řekl: “To stačí.”

³⁹A když vyšel, vydal se podle svého zvyku na Olivovou horu; šli za ním i učedníci.

⁴⁰Když byl na místě, řekl jim: “Modlete se, abyste nevešli do pokušení.[426]”

⁴¹Sám se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl na kolena a modlil se:

⁴²“Otče, chcešli, přenes tento kalich ode mne, avšak ne má vůle, nýbrž tvá se staň.”

⁴³[Ukázal se mu anděl z nebe a posiloval ho.

⁴⁴Ocitnuv se ve vnitřním zápase, usilovněji se modlil; jeho pot začal být jako kapky krve, které kanuly na zem.]

⁴⁵A když vstal od modlitby, přišel k učedníkům a nalezl je, jak zármutkem spí.

⁴⁶Řekl jim: “Proč spíte? Vstaňte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.[427]”

⁴⁷Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil.

⁴⁸Ježíš mu řekl: “Judo, polibkem zrazuješ[428] Syna člověka?”

⁴⁹Když ti okolo něho uviděli, co se děje,[429] řekli: “Pane, máme udeřit mečem?”

⁵⁰A jeden z nich udeřil veleknězova otroka a uťal mu pravé ucho.

⁵¹Ježíš však odpověděl: “Nechte toho!” A dotkl se jeho ucha a uzdravil jej.

⁵²Ježíš řekl těm, kteří na něho přišli, velekněžím, velitelům chrámové stráže a starším: “Jako na lupiče jste vyšli s meči a holemi?

⁵³Když jsem byl den co den s vámi v chrámě, nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina a vláda[430] temnoty.”

⁵⁴Zmocnili se ho a odvedli[431] do veleknězova domu. Petr je zpovzdálí následoval.

⁵⁵Když uprostřed nádvoří zapálili oheň a posadili se spolu, seděl Petr mezi nimi.

⁵⁶A spatřila ho jedna služka, jak sedí obrácen ke světlu, pozorně na něho pohlédla a řekla: “Také tenhle byl s ním.”

⁵⁷On [ho] však zapřel: “Neznám ho, ženo.”

⁵⁸A krátce nato ho uviděl jiný a řekl:[432] “Ty jsi také z nich.” Ale Petr řekl:[433] “Člověče, nejsem!”

⁵⁹A když uplynula asi jedna hodina, začal někdo jiný tvrdit: “Opravdu, i tenhle byl s ním, vždyť je také Galilejec.”

⁶⁰Petr řekl: “Člověče, nevím, co povídáš.” A hned, ještě když mluvil, zakokrhal kohout.

⁶¹Pán se obrátil a pohlédl na Petra. A Petr se rozpomenul na Pánův výrok, jak mu řekl: “Dřív než dnes kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.”

⁶²I vyšel ven a hořce se rozplakal.

⁶³Muži, kteří Ježíše[434] hlídali, se mu posmívali a bili ho.

⁶⁴Zahalili mu tvář[435] a ptali se ho: “Prorokuj, kdo tě udeřil?”

⁶⁵A mnoho jiného mluvili proti němu, urážejíce ho.

⁶⁶A když nastal den, shromáždilo se staršovstvo lidu, velekněží a učitelé Zákona, odvedli ho před svou veleradu

⁶⁷a říkali: “Řekni nám, jsili ty Kristus.” Řekl jim: “Řeknuli vám to, zajisté neuvěříte.

⁶⁸Zeptámli se, zajisté [mi] neodpovíte.[436]

⁶⁹Od této chvíle však bude "Syn člověka sedět na pravici Moci Boží".”

⁷⁰Všichni řekli: “Ty tedy jsi Syn Boží?” On jim řekl: “Vy říkáte, že Já jsem.”

⁷¹Oni řekli: “Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst.”