Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Lukáš 5 Bible Online

Lukáš 5 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Lukáš 5

¹Stalo se, když se na něj tlačil zástup, aby slyšel Boží slovo, že stál u Genezaretského jezera[122]

²a uviděl u břehu jezera dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě.

³Vstoupil do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu.[123] Posadil se a z lodi učil zástupy.

⁴Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: “Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu.”

⁵Šimon odpověděl: “Mistře, celou noc jsme tvrdě pracovali a nic jsme nechytili.Ale na tvé slovo[124] spustím sítě.”

⁶A když to učinili, zabrali velké množství ryb; jejich sítě se však začaly trhat.

⁷Dali znamení společníkům ve druhé lodi, aby jim přišli pomoci. Oni přišli a naplnili obě lodě, že se až potápěly.

⁸Když to Šimon Petr uviděl, padl k Ježíšovým kolenům[125] a řekl: “Odejdi ode mne, Pane,[126] protože jsem hříšný člověk.[127]”

⁹Neboť jeho i všech, kteří byli s ním, se zmocnil úžas nad tím úlovkem ryb, které chytili;

¹⁰stejně i Jakuba a Jana, synů Zebedeových, kteří byli Šimonovými společníky. Ježíš řekl Šimonovi: “Neboj se, od nynějška budeš lovit[128] lidi.”

¹¹Přirazili s loďmi ke břehu, všechno opustili a vydali se za ním.

¹²I stalo se, když byl v jednom z těch měst, hle, byl tam muž plný malomocenství. Jakmile uviděl Ježíše, padl na tvář a poprosil ho: “Pane, chcešli, jsi mocen mě očistit.”

¹³On vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: “Chci, buď očištěn.” A hned[129] od něho malomocenství odešlo.

¹⁴Nařídil mu, aby nikomu nic neřekl, nýbrž: “Odejdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, jak nařídil Mojžíš, jim na svědectví.”

¹⁵Pověst[130] o něm se rozšiřovala stále víc a scházely se velké zástupy, aby naslouchaly a byly uzdravovány ze svých nemocí.

¹⁶On se však uchyloval na pustá místa a modlil se.

¹⁷I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona,[131] kteří přišli[132] ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby [je] uzdravoval.

¹⁸A hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj.

¹⁹A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu a skrze hliněné tašky ho s nosítky[133] spustili doprostřed před Ježíše.

²⁰Když uviděl jejich víru, řekl: “Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.”

²¹Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: “Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?”

²²Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: “Co rozvažujete ve svých srdcích?

²³Co je snadnější? Říci: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny", nebo říci: "Vstaň a choď"?

²⁴Abyste však věděli, že Syn člověka[134] má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,” řekl ochrnutému: “Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.”

²⁵A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu.

²⁶Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: “Dnes jsme uviděli neobyčejné[135] věci.”

²⁷Po těchto událostech Ježíš vyšel a pohlédl na celníka jménem Lévi, sedícího v celnici, a řekl mu: “Následuj mne.”

²⁸A on všeho zanechal, vstal a následoval ho.

²⁹Lévi mu připravil ve svém domě velkou hostinu. Byl tam veliký zástup celníků i jiných, kteří s nimi byli[136] u stolu.

³⁰Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali na jeho učedníky a říkali: “Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?”

³¹Ježíš jim odpověděl: “Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní.

³²Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné k pokání.”

³³Oni mu pak řekli: “Janovi učedníci se[137] často postí a konají modlitby,[138] stejně i učedníci farizeů; tvoji však jedí a pijí.”

³⁴Ježíš jim řekl: “Můžete přinutit svatebčany, aby se postili, dokud je ženich s nimi?

³⁵Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich vzat; potom v oněch dnech se budou postit.”

³⁶Říkal jim i podobenství: “Nikdo neutrhne záplatu z nového šatu a nepřišívá ji na starý šat; jinak i nový roztrhne a ke starému se záplata z nového nebude hodit.

³⁷A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno měchy roztrhne, samo vyteče a měchy se zničí.

³⁸Ale mladé víno se dává do nových měchů [, a obojí zůstane zachováno].

³⁹A nikdo, kdo se napil starého, nechce mladé, neboť říká: "Staré je dobré.[139]"”