Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Lukáš 7 Bible Online

Lukáš 7 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Lukáš 7

¹Když dokončil všechna svá slova k[163] lidu, vešel do Kafarnaum.

²Otrok nějakého setníka, který byl setníkovi[164] vzácný, byl na smrt nemocen.

³Když setník uslyšel o Ježíšovi, poslal k němu židovské starší[165] a žádal ho, aby přišel a zachránil jeho otroka.

⁴Ti přišli k Ježíšovi a naléhavě ho prosili: “Je hoden, abys mu to prokázal;

⁵neboť miluje náš národ, i synagogu nám sám vystavěl.”

⁶Ježíš šel s nimi. Když již byl nedaleko od jeho domu, poslal k němu setník své přátele, aby mu řekli: “Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu.

⁷Proto jsem se ani nepokládal za hodna k tobě přijít. Ale řekni slovo, a můj sluha[166]bude uzdraven.[167]

⁸Vždyť i já jsem člověk podřízený autoritě[168] a mám pod sebou vojáky; řeknuli některému: "Jdi", pak jde; jinému: "Přijď", pak přijde; a svému otroku: "Udělej to", pak to udělá.”

⁹Když to Ježíš uslyšel, užasl[169] nad ním, obrátil se k zástupu, který ho doprovázel, a řekl: “Pravím vám, ani v Izraeli jsem nenalezl tak velkou víru.”

¹⁰Když se ti, kteří byli posláni, vrátili do domu, nalezli toho [nemocného] otroka zdravého.

¹¹A stalo se, že hned nato[170] šel do města zvaného Naim.[171] A šli s ním [mnozí] jeho učedníci a veliký zástup.

¹²Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města.

¹³Když ji Pán[172] uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: “Neplač!”

¹⁴Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: “Chlapče, pravím ti, probuď se!”

¹⁵Mrtvý se posadil[173] a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce.

¹⁶Všech se zmocnil strach, oslavovali Boha a říkali: “Veliký prorok povstal[174] mezi námi” a “Bůh navštívil svůj lid.”

¹⁷A toto slovo o něm se rozšířilo[175] po celém Judsku a po všem okolí.

¹⁸O tom všem podali Janovi jeho učedníci zprávu. Jan si zavolal dva ze svých učedníků

¹⁹a poslal je k Ježíšovi[176] se slovy: “Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat[177] jiného?”

²⁰Ti muži k němu přišli a řekli: “Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Ty jsi Ten, který má přijít, nebo máme očekávat jiného?”

²¹V tu hodinu uzdravil mnoho lidí z nemocí, z trápení a od zlých duchů a mnohým slepým daroval zrak.

²²A jim odpověděl: “Jděte, podejte zprávu Janovi, co jste uviděli a uslyšeli: Slepí opět vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.

²³A blahoslavený je ten, kdo by se nade mnou nepohoršil.”

²⁴Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš říkat zástupům o Janovi: “Co jste vyšli spatřit do pustiny? Třtinu zmítanou větrem?

²⁵Nebo co jste vyšli uvidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Hle, ti, kdo nosí nádherné šaty[178] a žijí v přepychu, jsou v královských palácích.

²⁶Nebo co jste vyšli uvidět? Proroka? Ano, pravím vám, a více než proroka.

²⁷To je ten, o němž je napsáno: "Hle, posílám svého posla před tvou tváří, který upraví tvou cestu před tebou."

²⁸[Amen,] pravím vám, mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nikdo není větší [prorok] než Jan [Křtitel]; avšak ten nejmenší v Božím království je větší než on.[179]

²⁹A všechen lid, který ho slyšel, i celníci uznali Boha za spravedlivého tím, že se dali pokřtít Janovým křtem.

³⁰Farizeové a zákoníci odmítli Boží radu[180] pro sebe, když se[181] nedali od něho pokřtít.”

³¹“K čemu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu jsou podobni?

³²Jsou podobni dětem, které sedí na tržišti, volají na sebe a říkají: "Pískali jsme vám, a netancovali jste; naříkali jsme, a neplakali jste."

³³Neboť přišel Jan Křtitel, nejedl chléb ani nepil víno, a říkáte: "Má démona."

³⁴Přišel Syn člověka, jí a pije, a říkáte: "Hle, člověk žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!"

³⁵Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.”

³⁶Jeden z farizeů ho prosil, aby s ním pojedl. I vstoupil do domu toho farizea a zaujal místo[182] u stolu.

³⁷Hle, v tom městě byla žena, hříšnice.[183] Jakmile se dozvěděla, že je[184] Ježíš u stolu ve farizeově domě, přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje.

³⁸A s pláčem se postavila zezadu k jeho nohám, slzami začala smáčet jeho nohy a otírat je svými vlasy,[185] vroucně líbala jeho nohy a mazala je vonným olejem.

³⁹Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si v mysli:[186] “Kdyby tento byl prorok, věděl by, kdo a jaká je ta žena, která se ho dotýká, že je hříšná.”

⁴⁰Ježíš mu na to řekl: “Šimone, musím ti něco říci.” On řekl: “Učiteli, řekni.”

⁴¹“Jakýsi věřitel měl dva dlužníky. Jeden mu dlužil pět set denárů, druhý padesát.

⁴²Když mu neměli z čeho vrátit, odpustil oběma. Který z nich ho tedy bude více milovat?”

⁴³Šimon odpověděl: “Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.” On mu řekl: “Správně jsi usoudil.”

⁴⁴Pak se obrátil k ženě a říkal Šimonovi: “Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal; tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy.

⁴⁵Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy.

⁴⁶Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vonným olejem pomazala mé nohy.

⁴⁷Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se málo odpouští, málo miluje.”

⁴⁸Jí pak řekl: “Jsou ti odpuštěny hříchy.”

⁴⁹A spolustolovníci si[187] začali říkat: “Kdo to je, že dokonce hříchy odpouští?”

⁵⁰Řekl té ženě: “Tvá víra tě zachránila. Jdi v[188] pokoji.”