Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Lukáš 8 Bible Online

Lukáš 8 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Lukáš 8

¹A stalo se, že potom procházel městy a vesnicemi a hlásal a zvěstoval jako radostnou zvěst Boží království; bylo s ním těch Dvanáct

²a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdalská, od níž kdysi vyšlo sedm démonů,

³Jana, žena Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnohé jiné, které se o ně[189] staraly ze svých prostředků.

⁴Když se scházel veliký zástup a z jednotlivých měst k němu přicházeli lidé, řekl jim v podobenství:

⁵“Vyšel rozsévač zasít své semeno. A jak rozséval, některé padlo podél cesty a bylo zašlapáno, a nebeští ptáci je sezobali.

⁶A jiné padlo na skálu, vyrostlo a uschlo, protože nemělo vláhu.

⁷A jiné padlo mezi[190] trní; a trní vyrostlo spolu s ním a udusilo je.

⁸A jiné padlo do dobré země, vyrostlo a vydalo stonásobnou úrodu.” To řekl a volal: “Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!”

⁹Jeho učedníci se ho tázali, co to podobenství znamená.

¹⁰On řekl: “Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ostatním však v podobenstvích, aby "hledíce neviděli a slyšíce nechápali".”

¹¹“Toto podobenství znamená: Semeno je Boží slovo.

¹²"Podél cesty" jsou ti, kteří uslyšeli, a pak přichází Ďábel[191] a bere Slovo z[192] jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni.

¹³Ti "na skále", když uslyší, s radostí přijímají Slovo. Protože však nemají kořen, věří jen po určitou dobu a v čas zkoušky odpadají.

¹⁴"Do trní padlé", to jsou ti, kteří uslyšeli, ale jak jdou svou cestou, dusí je zájmy,[193] bohatství a rozkoše[194] života, a nenesou zralé plody.

¹⁵"V dobré[195] zemi", to jsou ti, kteří, když uslyšeli Slovo, drží je pevně v ušlechtilém a dobrém srdci a s vytrvalostí nesou ovoce.”

¹⁶“Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nepřikrývá nádobou, ani ji nestaví pod postel, ale staví ji na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo.

¹⁷Vždyť nic není skrytého, co se nestane zjevným, ani ukrytého, co by zajisté nebylo poznáno a nevyšlo najevo.

¹⁸Dávejte tedy pozor, jak slyšíte. Neboť tomu, kdo má, bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co myslí, že má.”

¹⁹Přišla[196] za ním matka a jeho bratři, ale nemohli se s ním pro zástup setkat.

²⁰[A] oznámili mu: “Tvoje matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.”

²¹On jim však odpověděl: “Má matka a moji bratři jsou ti, kteří slyší Boží slovo a činí je.”

²²Stalo se, že jednoho dne vstoupil do lodi se svými učedníky a řekl jim: “Přeplavme se na druhou stranu jezera.” A vypluli.

²³Zatímco se plavili, usnul. A na jezero se snesla větrná bouře; začali se naplňovat vodou a byli v nebezpečí.

²⁴Přistoupili k němu, vzbudili ho a řekli: “Mistře,[197] Mistře, hyneme!” On vstal, pohrozil větru a přívalu vod; i ustaly a nastal klid.

²⁵Řekl jim: “Kde je vaše víra?” Ulekli se a užasli a říkali mezi sebou: “Kdo to jen je, že přikazuje dokonce větrům a vodě, a poslouchají ho?”

²⁶Přepluli do krajiny Gerasenů,[198] která je naproti Galileji.

²⁷Když vystoupil na břeh,[199] potkal ho nějaký muž z toho města, který měl démony a už dlouhou dobu si neoblékl žádný oděv a nebydlel v domě, nýbrž v hrobech.

²⁸Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a řekl silným hlasem: “Co je ti po mně, Ježíši, Synu Boha Nejvyššího? Prosím tě, abys mne netrýznil.”

²⁹Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby od toho člověka vyšel. Neboť ho častokrát zachvacoval; ten muž byl spoutáván řetězy a okovy a byl hlídán, ale pouta trhal a démon ho vyháněl na pustá místa.

³⁰Ježíš se ho otázal: “Jaké je tvé jméno?” On řekl: “Legie”, protože do něho vstoupilo mnoho démonů.

³¹A prosili ho, aby jim nepřikazoval odejít do bezedné propasti.

³²Bylo tam početné stádo vepřů, které se páslo na svahu hory. Démoni ho poprosili, aby jim dovolil do nich vejít; a dovolil jim to.

³³Démoni vyšli od toho člověka a vešli do vepřů, a stádo se zřítilo po svahu do jezera a utopilo se.

³⁴Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a oznámili to ve městě i ve vesnicích.

³⁵Lidé vyšli, aby uviděli, co se stalo; přišli k Ježíšovi a nalezli toho člověka, od něhož vyšli démoni, jak sedí oblečený u Ježíšových nohou a má zdravou mysl. A ulekli se.

³⁶Ti, kteří viděli, jak byl ten démonizovaný zachráněn, jim o tom pověděli.

³⁷A celé to množství lidí z okolní krajiny Gerasenů[200] ho požádalo, aby od nich odešel, protože se jich zmocňoval veliký strach. On vstoupil do lodi a vrátil se.

³⁸Muž, od něhož vyšli démoni, ho prosil, aby směl být s ním. Ježíš ho však propustil a řekl:

³⁹“Vrať se domů[201] a vypravuj, jak veliké věci ti učinil Bůh.” A on odešel a hlásal po celém městě, jak veliké věci mu učinil Ježíš.

⁴⁰Když se Ježíš vracel, přivítal ho zástup, neboť ho všichni očekávali.

⁴¹A hle, přišel muž jménem Jairos; byl to představený synagogy. Padl k Ježíšovým nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu,

⁴²protože měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. Když Ježíš šel, zástupy ho tísnily.

⁴³A byla tam žena, která měla dvanáct let krvotok [a vynaložila na lékaře všechno, co měla,] a nikdo ji nemohl uzdravit.

⁴⁴Přistoupila zezadu, dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.

⁴⁵Ježíš řekl: “Kdo se mne dotkl?” Když všichni zapírali, řekl Petr [a ti, kteří byli s ním]: “Mistře, zástupy tě svírají a tísní [, a říkáš: Kdo se mne dotkl].”

⁴⁶Ale Ježíš řekl: “Někdo se mne dotkl. Já jsem poznal, že ode mne vyšla moc.”

⁴⁷Když žena uviděla, že se to neutajilo, s třesením přišla, padla mu k nohám a přede vším lidem vypověděla, proč[202] se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.

⁴⁸On jí řekl: “Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v[203] pokoji.”

⁴⁹Zatímco ještě mluvil, přišel kdosi z domu představeného synagogy a řekl: “Tvá dcera zemřela, [již] učitele neobtěžuj.”

⁵⁰Ježíš to uslyšel a odpověděl mu: “Neboj se, jen věř, a bude zachráněna.”

⁵¹Když přišel do domu, nedovolil nikomu, aby s ním vešel, kromě Petra, Jana a Jakuba a otce a matky té dívky.

⁵²Všichni nad ní plakali a bili se v prsa. On řekl: “Neplačte. Nezemřela, ale spí.”

⁵³Posmívali se mu, protože věděli, že zemřela.

⁵⁴On však [všechny vyhnal ven,] uchopil její ruku a zvolal: “Dívko, vstaň!”

⁵⁵I navrátil se její duch a ona hned vstala. Nařídil, aby jí dali najíst.

⁵⁶Jejích rodičů se zmocnil úžas. On jim však přikázal, aby nikomu neřekli, co se stalo.