Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Lukáš 9 Bible Online

Lukáš 9 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Lukáš 9

¹Svolal si Dvanáct [apoštolů] a dal jim sílu a pravomoc nad všemi démony i k léčení nemocí.

²Poslal je hlásat Boží království a uzdravovat [nemocné].

³A řekl jim: “Nic si neberte na cestu, ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze[204] ani nemějte dvě košile.

⁴A do kteréhokoli domu vejdete, tam zůstávejte a odtamtud vycházejte.[205]

⁵Kde[206] by vás nepřijali, při odchodu z toho města setřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.”

⁶Vydali se na cestu a procházeli jednotlivé[207] vesnice, hlásali evangelium a všude uzdravovali.

⁷Tetrarcha Herodes uslyšel o všem, co se dálo, a byl na rozpacích, protože někteří říkali, že Jan vstal z mrtvých,

⁸jiní, že se zjevil Eliáš, a jiní, že vstal některý z dávných proroků.

⁹Herodes řekl: “Jana jsem sťal. Kdo je ten, o němž slyším takové věci?” A usiloval[208] ho uvidět.

¹⁰Když se apoštolové vrátili, vypravovali mu, co všechno učinili. Vzal je s sebou a odebral se stranou do města zvaného Betsaida.

¹¹Když se to zástupy dozvěděly, vydaly se za ním. On je přijal a mluvil k nim o Božím království a uzdravoval ty, kteří potřebovali uzdravení.[209]

¹²Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: “Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu, protože jsme zde na pustém místě.”

¹³Řekl jim: “Vy jim dejte najíst!” Oni řekli: “Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby. Nebo snad máme my jít a nakoupit pokrm pro všechen tento lid?”

¹⁴Bylo tam totiž asi pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: “Rozsaďte je do skupin asi po padesáti.”

¹⁵I učinili tak a všechny rozsadili.

¹⁶Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal je, rozlámal a dával učedníkům, aby je předložili zástupu.

¹⁷A jedli a nasytili se všichni. A bylo sebráno, co jim zbylo -- dvanáct nůší úlomků.

¹⁸I stalo se, když se o samotě modlil a když s ním byli jeho učedníci, že se jich otázal: “Za koho mne zástupy pokládají?”

¹⁹Oni odpověděli: “Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní říkají, že vstal některý z dávných proroků.”

²⁰Řekl jim: “Za koho mne pokládáte vy?” Petr odpověděl: “Za Božího Pomazaného.[210]”

²¹Důrazně[211] jim přikázal, aby to nikomu neříkali,

²²a řekl: “Syn člověka musí mnoho vytrpět, být zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, být zabit a třetího dne být vzkříšen.”

²³Všem pak říkal: “Chceli kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a [každý den] vezme svůj kříž a následuje mne.

²⁴Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však svou duši zahubil kvůli mně, ten ji zachrání.

²⁵Vždyť co člověku prospívá, když získal celý svět, ale sebe poškodil nebo zahubil?

²⁶Neboť kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se bude stydět Syn člověka, když přijde v slávě své i Otcově a svatých andělů.

²⁷Vpravdě vám pravím: Jsou někteří z těch, kdo tu stojí, kteří určitě neokusí smrti, dokud nespatří Boží království.”

²⁸Asi osm[212] dní po těchto slovech[213] vzal s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se pomodlil.

²⁹A když se modlil, vzhled jeho tváře se změnil a jeho oděv se bělostně rozzářil.

³⁰A hle, dva muži s ním rozmlouvali -- byli to Mojžíš a Eliáš,

³¹kteří se ukázali v slávě a mluvili o jeho odchodu,[214] který se měl naplnit[215] v Jeruzalémě.

³²Petr a jeho druhové[216] byli obtíženi spánkem. Když se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže stojící s ním.

³³I stalo se, když se od něho oddělovali, že Petr řekl Ježíšovi: “Mistře, je pro nás dobré tu být. Udělejme tři stánky, jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.” Nevěděl, co mluví.

³⁴Zatímco to říkal, objevil se oblak a zastiňoval[217] je. Ulekli se, když vcházeli do oblaku.

³⁵A z oblaku se ozval[218] hlas: “Toto je můj Syn, Vyvolený,[219] toho poslouchejte.”

³⁶A když zazněl ten hlas, nalezli Ježíše samotného. Umlkli a nikomu v oněch dnech nepověděli nic o tom, co uviděli.

³⁷Stalo se příštího dne, když sestoupili s hory, že mu vyšel vstříc veliký zástup.

³⁸A hle, jakýsi muž ze zástupu zvolal: “Učiteli, prosím tě, podívej se na mého syna, je můj jediný!

³⁹Hle, zachvacuje ho duch a on znenadání křičí, lomcuje jím, až má pěnou kolem úst, a jen stěží od něho odchází; tak ho moří.

⁴⁰Poprosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli.”

⁴¹Ježíš odpověděl: “Ach, pokolení nevěřící[220] a zvrácené, jak dlouho ještě budu s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.”

⁴²Ještě když přicházel, démon ho povalil a zalomcoval jím. Ježíš pohrozil nečistému duchu, uzdravil dítě a vrátil[221] je jeho otci.

⁴³Všichni byli ohromeni nad Boží velebostí. Zatímco se všichni podivovali nad tím vším, co činil, řekl svým učedníkům:

⁴⁴“Vložte si do svých uší tato slova: Syn člověka bude[222] vydán do rukou lidí.”

⁴⁵Oni však tomuto výroku nerozuměli, byl před nimi zahalen, aby jej nepochopili; a báli se ho na tento výrok zeptat.

⁴⁶Napadla je myšlenka,[223] kdo že je z nich největší.

⁴⁷Protože Ježíš znal[224] uvažování jejich srdce, uchopil dítě, postavil je vedle sebe

⁴⁸a řekl jim: “Kdo by přijal toto dítě na základě mého jména, mne přijímá, a kdo by přijal mne, přijímá toho, který mne poslal. Neboť kdo je nejmenší mezi vámi všemi, ten je veliký.”

⁴⁹Jan na to řekl: “Mistře, viděli jsme kohosi, jak ve tvém jménu vyhání démony, a bránili jsme mu, protože nechodí[225] s námi.”

⁵⁰Ježíš mu řekl: “Nebraňte mu, neboť kdo není proti vám, je pro vás.”

⁵¹Stalo se, když se naplňovaly dny, kdy měl být vzat vzhůru, že se pevně rozhodl[226] jít do Jeruzaléma.

⁵²Poslal před sebou[227] posly; ti vyšli a vstoupili do jedné samařské vesnice, aby pro něho vše připravili.

⁵³Ale tam jej nepřijali, protože byl rozhodnut jít[228] do Jeruzaléma.

⁵⁴Když to uviděli učedníci Jakub a Jan, řekli: “Pane, chceš, abychom přikázali[229] ohni sestoupit s nebe a zahubit je [jako to učinil i Eliáš]?”

⁵⁵Obrátil se a pokáral[230] je. [Řekl: “Nevíte, jakého jste ducha.[231]”]

⁵⁶A šli do jiné vesnice.

⁵⁷Když šli cestou, kdosi mu řekl: “Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.”

⁵⁸A Ježíš mu řekl: “Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.”

⁵⁹Jinému řekl: “Následuj mne!” On řekl: “[Pane,] dovol mi, abych odešel nejprve pohřbít svého otce.”

⁶⁰Řekl mu: “Nech mrtvé pohřbít jejich mrtvé; ty však jdi a rozhlašuj Boží království.”

⁶¹Také jiný řekl: “Budu tě následovat, Pane, jen mi napřed dovol se rozloučit s těmi, kteří jsou v mém domě.”

⁶²Ježíš mu řekl: “Nikdo, kdo vloží [svou] ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království.”