Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Deuteronomium 1 Bible Online

Deuteronomium 1 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Deuteronomium 1

¹Toto jsou slova, která mluvil Mojžíš k celému Izraeli za Jordánem,[1] v pustině, v Arabě[2] naproti Súfu,[3] mezi Páranem a Tófelem,[4] Lábanem,[5] Chaserótem[6] a Dízahabem.[7]

²Od Chorébu[8] směrem k pohoří[9] Seíru[10] až do Kádešbarneje[11] to je jedenáct dní.[12]

³I stalo se ve čtyřicátém roce, v jedenáctém měsíci,[13] prvního dne toho měsíce, že Mojžíš pověděl synům Izraele všechno, co mu pro ně Hospodin přikázal,

⁴poté, co pobil emorejského krále Síchona sídlícího v Chešbónu[14] a bášanského krále Óga sídlícího v Aštarótu[15] a v Edreí.[16]

⁵Za Jordánem, v moábské zemi, začal Mojžíš vysvětlovat tento zákon:[17]

⁶Hospodin, náš Bůh,[18] k nám promluvil na Chorébu: Dost dlouho jste pobývali[19] na této hoře.

⁷Vydejte se na cestu,[20] vyrazte a jděte do pohoří Emorejců, ke všem jejich sousedům, do Araby, do pohoří, do Šefely,[21] do Negebu[22] a na pobřeží moře, do kenaanské země a Libanonu, až k Veliké řece, řece Eufratu.

⁸Pohleď, dal[23] jsem před vás tu zemi. Jděte a obsaďte zemi, o které Hospodin přísahal vašim otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a jejich potomstvu po nich.

⁹V té době jsem vám řekl: Nemohu vás sám unést.

¹⁰Hospodin, váš[24] Bůh, vás rozmnožil, ano je vás dnes tolik[25] jako hvězd na nebi.

¹¹Ať vám Hospodin, Bůh vašich otců, ještě[26] tisíckrát přidá a požehná vám, tak jak vám řekl.[27]

¹²Jak ale mohu sám unést vaši zátěž,[28] vaše břemena a vaše spory?

¹³Vyberte[29] si ve svých kmenech[30] moudré, rozumné[31] a znalé[32] muže a ustanovím je za vaše předáky.

¹⁴Nato jste mi odpověděli: To, co jsi řekl, abychom učinili, je dobré.

¹⁵Vzal jsem tedy předáky vašich kmenů, moudré a znalé[33] muže, a ustanovil jsem je předáky nad vámi, veliteli nad tisíci, veliteli nad sty, veliteli nad padesáti, veliteli nad deseti[34] a správci[35] nad vašimi kmeny.

¹⁶V té době jsem přikázal vašim soudcům: Vyslechněte své bratry[36] a suďte spravedlivě mezi člověkem a jeho bratrem i příchozím.

¹⁷Při soudu nestraňte lidem,[37] vyslechněte malého i velkého.[38] Nemějte strach z člověka, neboť soud patří Bohu. Záležitost, která bude pro vás příliš těžká, předneste mně a já ji vyslechnu.

¹⁸V té době jsem vám přikázal všechno, co[39] máte dělat.

¹⁹Vyrazili jsme z Chorébu a šli jsme celou tou velkou a obávanou[40] pustinou, kterou jste viděli cestou k emorejskému pohoří, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh, až jsme došli do Kádešbarneje.

²⁰Řekl jsem vám: Přišli jste až k emorejskému pohoří, které vám dává Hospodin, náš Bůh.

²¹Pohleď, Hospodin, tvůj Bůh, před tebe dal zemi. Vytáhni a obsaď ji, jak ti řekl Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs.

²²Přistoupili jste všichni ke mně a řekli jste: Pošleme před sebou muže, aby pro nás proslídili zemi a přinesli nám zpět zprávu o cestě, kterou máme táhnout, a o městech, do kterých máme vejít.

²³Líbilo se mi to[41] a vybral[42] jsem z vás dvanáct mužů, jednoho muže za každý kmen.

²⁴Vydali se na cestu,[43] stoupali do pohoří a přišli až do údolí Eškólu.[44] Prozkoumali ho,[45]

²⁵vzali s sebou z ovoce té země a zanesli[46] to k nám. Přinesli[47] nám zprávu se slovy: Země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh, je dobrá.

²⁶Nechtěli jste však vytáhnout a vzpírali jste se příkazu Hospodina, svého Boha,

²⁷reptali[48] jste ve svých stanech[49] a říkali jste: Hospodin nás měl v nenávisti, vyvedl nás z egyptské země, aby nás vydal do ruky Emorejců a vyhladil nás.

²⁸Kam to táhneme? Naši bratři oslabovali naše srdce[50] slovy: Je tam lid větší[51] a vyšší nežli my, jsou tam města velká a opevněná až k nebesům; viděli jsme tam dokonce i potomky Anákovců.[52]

²⁹Nato jsem vám řekl: Nemějte strach a nebojte se jich.

³⁰Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, on bude bojovat za vás, stejně jako jednal s vámi před vašima očima v Egyptě

³¹a v pustině, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí člověk svého syna, po celou cestu, kterou jste šli, až jste přišli na toto místo.

³²Navzdory tomu všemu[53] jste nevěřili Hospodinu, svému Bohu,

³³který šel cestou před vámi, aby vám vyhledal místo k táboření a aby vám ukázal cestu, po které byste měli jít -- ohněm v noci a oblakem ve dne.

³⁴Když Hospodin uslyšel křik[54] vašich slov, rozhněval se a přísahal:

³⁵Nikdo z[55] lidí této zlé generace neuvidí tu dobrou zemi, o které jsem přísahal, že ji dám vašim otcům,

³⁶kromě Káleba, syna Jefunova. Ten ji uvidí, jemu a jeho synům dám zemi, na kterou vstoupil,[56] protože šel naplno[57] za Hospodinem.

³⁷Také na mě se Hospodin kvůli vám rozhněval a řekl: Ani ty tam nevejdeš.

³⁸Jozue, syn Núnův, který ti slouží,[58] ten tam vejde. Jej posilni,[59] neboť on dá[60] zemi[61] Izraeli do dědictví.

³⁹Vaše malé děti, o kterých jste říkali, že se stanou kořistí, a vaši synové, kteří dnes nerozeznají dobré a zlé, ti tam vejdou, jim ji dám a oni ji obsadí.

⁴⁰Vy se však vydejte na cestu[62] zpět a vyrazte do pustiny směrem k Rákosovému[63] moři.

⁴¹Nato jste mi odpověděli: Zhřešili jsme proti Hospodinu. Vytáhneme a budeme bojovat, jak přikázal Hospodin, náš Bůh. Připásali jste si každý své válečné zbraně a lehkomyslně jste vytáhli[64] do pohoří.

⁴²Hospodin mi řekl: Řekni jim: Netáhněte a nebojujte, protože já nejsem uprostřed vás; ať nejste poraženi od[65] svých nepřátel.

⁴³Mluvil jsem k vám, ale neposlouchali jste. Vzepřeli jste se Hospodinovu příkazu, jednali jste povýšeně a vytáhli[66] jste do pohoří.

⁴⁴Emorejci sídlící v onom pohoří vytáhli proti vám, pronásledovali vás, jako to dělávají včely, a rozehnali vás od[67] Seíru až po Chormu.[68]

⁴⁵Když jste se vrátili, plakali jste[69] před Hospodinem, ale Hospodin neslyšel váš hlas, nenaslouchal[70] vám.

⁴⁶Zůstali[71] jste v Kádeši po mnoho dní, asi tak rok jste tam[72] zůstali.