Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Deuteronomium 32 Bible Online

Deuteronomium 32 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Deuteronomium 32

¹Naslouchejte, nebesa, budu mluvit, slyš, země, řeč mých úst.

²Jako déšť ať kane[863] má nauka, jak rosa ať plyne má řeč, jako sprška na trávu a jako přeháňka na zeleň.[864]

³Vyhlašuji Hospodinovo jméno.[865] Vzdejte čest[866] našemu Bohu.

⁴Skála[867] -- jeho dílo je bezúhonné, ano, všechny jeho cesty jsou spravedlivé.[868] On je Bůh věrný a není v něm špatnost, je spravedlivý a přímý.

⁵Jednali vůči němu zvráceně,[869] ke své potupě[870] nejsou jeho syny,[871] zvrácená a zkažená generace.

⁶Takto odplácíte Hospodinu, lide bláznivý a nemoudrý? Cožpak není on tvým otcem, který tě vytvořil,[872] který tě učinil a upevnil?

⁷Vzpomeň na dávné dny, zvažuj[873] roky z generace na generaci.[874] Zeptej se svého otce, ať ti poví, svých starců, ať ti řeknou.

⁸Když dával Nejvyšší národům dědictví, když rozděloval syny člověka, ustanovil hranice národů podle počtu synů Izraele.

⁹Vždyť Hospodinovým podílem je jeho lid, Jákob jeho dědičným dílem.[875]

¹⁰Nalezl[876] ho v pusté zemi, v pustotě, blouznění[877] pusté krajiny. Obklopil ho, pečoval o něj,[878] střežil ho jako zřítelnici[879] svého oka.

¹¹Jako orel dává do pohybu[880] své hnízdo,[881] vznáší se nad svými mláďaty,[882] roztáhne svá křídla, uchopí je a nese je na svých perutích,

¹²Hospodin sám ho vedl, cizí bůh s ním nebyl.

¹³Nechal ho jet po návrších země, sytil ho polními plodinami, krmil[883] ho medem ze skály a olejem[884] z tvrdého skalního útesu,

¹⁴kravským máslem a ovčím sýrem,[885] s tukem jehňat, bášanskými[886] berany a kozly, tím nejlepším z[887] pšenice, pil jsi krev hroznů -- šumivé víno.[888]

¹⁵Ješúrún[889] ztučněl a zpychl[890] -- ztučněl jsi, ztloustl a stal ses nadutým.[891] Opustil Boha, který ho učinil, jednal opovržlivě vůči Skále své záchrany.

¹⁶Dráždili ho k žárlivosti cizími bohy, ohavnostmi ho provokovali ke hněvu.

¹⁷Obětovali démonům, kteří nejsou Bohem,[892] bohům, jež neznali, novým, kteří nedávno přišli, o nichž vaši otcové nic nevěděli.[893]

¹⁸Skálu, která tě zplodila, jsi oklamal, zapomněl jsi na Boha, který tě zrodil.

¹⁹Hospodin to viděl a opovrhl jimi kvůli provokaci svých synů a dcer.[894]

²⁰Řekl: Skryji před nimi svou tvář, uvidím, jaký bude jejich konec. Vždyť jsou obojakou generací, syny, u nichž není věrnost.

²¹Oni mě dráždili k žárlivosti těmi, jež nejsou Bohem, provokovali mě ke hněvu svými nicotnostmi. Také já je budu dráždit k žárlivosti těmi, jež nejsou lidem, skrze bláznivý národ je budu provokovat ke hněvu.

²²Mým hněvem byl zanícen oheň, plane až do nejhlubšího podsvětí a stráví zemi i její úrodu, spálí základy hor.

²³Navrším na ně zlé věci, skoncuji s nimi svými[895] šípy.

²⁴Budou vysíleni hladem, postiženi morem[896] a krutou[897] zhoubou; pošlu na ně zuby zvěře spolu s jedem[898] těch, co se plazí prachem.[899]

²⁵Venku bude činit bezdětným meč a v pokojích[900] hrůza, bude ničit jak mládence tak i pannu, kojence i muže v šedinách.[901]

²⁶Řekl bych: Vyhladím[902] je, odstraním jejich památku mezi lidmi.[903]

²⁷Ale obávám se provokace nepřítele, aby si jejich protivníci nemysleli,[904] aby neřekli: Naše ruka[905] se vyvýšila,[906] nic z toho neudělal Hospodin.

²⁸Jsou národem, kterému chybí[907] rada,[908] není v něm rozumnost.[909]

²⁹Kdyby byli moudří, pochopili by to,[910] porozuměli by svému konci.[911]

³⁰Jak by mohl jeden pronásledovat tisíc a dva zahnat na útěk deset tisíc? Což to není tak, že[912] jejich Skála je prodala, Hospodin je vydal?

³¹Vždyť jejich skála není jako naše Skála, jak soudí i naši nepřátelé.

³²Vždyť jejich réva je ze sodomské révy, z gomorských polí. Jejich hrozny jsou jedovaté hrozny, mají trpká zrnka.

³³Jejich víno je dračím[913] jedem, krutým jedem kobry.

³⁴Což to není u mě uchováno, zapečetěno v mých pokladnicích?

³⁵Mně patří pomsta a odplata, v čase, kdy klopýtne jejich noha, neboť den jejich pohromy je blízko, to, co na ně má přijít,[914] si pospíší.

³⁶Vždyť Hospodin zjedná právo svému lidu[915] a nad svými otroky pocítí lítost, když uvidí, že odešla jejich moc a nezůstal zadržovaný ani propuštěný.[916]

³⁷Řekne: Kde jsou jejich bohové, skála, v níž měli útočiště,

³⁸kteří jedli tuk jejich obětí a pili víno jejich úliteb?[917] Ať povstanou a pomohou vám, ať jsou vám úkrytem.[918]

³⁹Nyní pohleďte, že já, já jsem[919] to, a není Bůh mimo mě.[920] Já nechávám zemřít[921] a oživuji, zdeptal jsem, já i uzdravím; není, kdo by vysvobodil z mé ruky.

⁴⁰Vždyť pozvedám svou ruku[922] k nebesům a pravím: Jakože jsem živ navěky,

⁴¹když nabrousím svůj blýskavý meč a má ruka se chopí práva, odpovím pomstou svým protivníkům a těm, kdo mě nenávidí, odplatím.

⁴²Opiji své šípy krví, když můj meč bude požírat maso, krví pobitých a zajatců, vlasatých vůdců nepřítele.

⁴³Jásejte, národy, spolu s jeho lidem,[923] neboť krev svých otroků pomstí a pomstou odplatí svým protivníkům, své zemi a svému lidu daruje smíření.

⁴⁴Mojžíš šel a promluvil všechna slova této písně k[924] lidu, on i Jozue,[925] syn Núnův.

⁴⁵Když Mojžíš domluvil[926] všechna tato slova k celému Izraeli,

⁴⁶řekl jim: Vezměte si k srdci všechna slova,[927] která vám dnes dosvědčuji a přikazujte svým synům, aby zachovávali a plnili všechna slova tohoto zákona.

⁴⁷Vždyť to není pro[928] vás nicotná[929] věc, ale je to váš život; tímto způsobem prodloužíte dny v zemi, do které procházíte Jordánem, abyste ji obsadili.

⁴⁸Právě[930] v ten den Hospodin promluvil k Mojžíšovi:[931]

⁴⁹Vystup do tohoto pohoří Abarím, na horu Nebó, která je v moábské zemi, naproti Jerichu, a podívej se na kenaanskou zemi, kterou dávám do vlastnictví synům Izraele.

⁵⁰Na hoře, na kterou vystoupíš, zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, tak jako zemřel tvůj bratr Áron na hoře Hóru a byl připojen ke svému lidu,

⁵¹protože jste mi byli nevěrní uprostřed synů Izraele u Vod sváru[932] v Kádeši v pustině Sinu, když jste nedosvědčili moji svatost uprostřed synů Izraele.

⁵²Odtud uvidíš tu zemi, ale nevejdeš tam, do té země, kterou dávám synům Izraele.