Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Jan 10 Bible Online

Jan 10 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Jan 10

¹“Amen, amen, pravím vám, kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká[200] tam odjinud, to je zloděj a lupič.

²Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí.

³Tomu hlídač[201] otevírá a ovce slyší jeho[202] hlas; své ovce volá jménem a vyvádí je.

⁴Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.

⁵Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.”

⁶Ježíš jim pověděl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jim tím chtěl říci.[203]

⁷Ježíš tedy opět řekl: “Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce.[204]

⁸Všichni, kteří přišli [přede mnou], jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.

⁹Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude zachráněn; bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu.

¹⁰Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel[205] a hubil; já jsem přišel, aby měly život a měly ho hojnost.

¹¹Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce.

¹²Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání.

¹³[Námezdník utíká,] protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží.

¹⁴Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne,

¹⁵jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám[206] za ovce.

¹⁶Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.[207] I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř.

¹⁷Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši,[208] abych ji zase přijal.

¹⁸Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc[209] ji položit, a mám moc[210] ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.”

¹⁹Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce.

²⁰Mnozí z nich říkali: “Má démona a blázní. Proč ho posloucháte?”

²¹Jiní říkali: “Toto nejsou slova démonizovaného. Může snad démon otevřít oči slepým?”

²²Nastal svátek Posvěcení chrámu[211] v Jeruzalémě. Byla zima.

²³Ježíš se procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví.

²⁴Tu ho obklopili Židé a říkali mu: “Jak dlouho chceš naši duši držet v nejistotě? Jsili Mesiáš, řekni nám to otevřeně.”

²⁵Ježíš jim odpověděl: “Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které já činím ve jménu svého Otce, ty o mně svědčí.

²⁶Ale vy nevěříte, protože nejste z mých ovcí.

²⁷Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou[212]

²⁸a já jim dávám život věčný; nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky.

²⁹Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a nikdo je nemůže[213] vytrhnout z ruky [mého] Otce.

³⁰Já a Otec jsme jedno.”

³¹Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali.

³²Ježíš jim řekl: “Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od [svého] Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat?[214]”

³³Židé mu odpověděli: “Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.”

³⁴Ježíš jim odpověděl: “Což není ve vašem Zákoně napsáno: "Já jsem řekl: Bohové jste"?

³⁵Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, -- a nemůže být zrušeno Písmo --

³⁶proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: "Rouháš se," protože jsem řekl: "Jsem Boží Syn"?

³⁷Nečinímli skutky svého Otce, nevěřte mi!

³⁸Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali,[215] že Otec je ve mně a já v Otci.”

³⁹Znovu se ho [tedy] chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou.

⁴⁰A odešel opět za Jordán, na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal[216] tam.

⁴¹Mnozí přišli k němu a říkali: “Jan sice neučinil žádné znamení, avšak všechno, co Jan o něm řekl, byla pravda.”

⁴²A mnozí tam v něho uvěřili.