Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Jan 12 Bible Online

Jan 12 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Jan 12

¹Šest dní před velikonocemi[227] přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, [ten, který zemřel a] jehož Ježíš probudil z mrtvých.

²Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali.

³Tu Marie vzala libru[228] velmi drahého pravého[229] nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je[230] svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje.

⁴Juda [Šimonův], Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit,[231] řekl:

⁵“Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?”

⁶To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.

⁷Ježíš řekl: “Nech ji. Ať jej zachová[232] ke dni mé přípravy k pohřbu.

⁸Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.”

⁹Velký zástup Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého probudil z mrtvých.

¹⁰Velekněží se rozhodli, že zabijí i Lazara,

¹¹protože mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.

¹²Nazítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma.

¹³Vzali palmové[233] ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: “Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele.”

¹⁴Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno:

¹⁵"Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku."

¹⁶Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili.

¹⁷Zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a probudil ho z mrtvých, o tom vydával svědectví.

¹⁸Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení.

¹⁹Farizeové si řekli: “Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, [celý] svět jde[234] za ním!”

²⁰Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové.

²¹Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: “Pane, chceme vidět Ježíše!”

²²Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi.

²³Ježíš jim řekl: “Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.

²⁴Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemřeli však, přináší mnohý užitek.

²⁵Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému.

²⁶Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.”

²⁷“Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? "Otče, zachraň mne od této hodiny"? Vždyť proto jsem přišel k této hodině.

²⁸Otče, oslav své jméno!” Z nebe se ozval[235] hlas: “Oslavil jsem a ještě oslavím.”

²⁹Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: "Zahřmělo." Jiní říkali: "Anděl k němu promluvil."

³⁰Ježíš řekl: “Ten hlas se neozval[236] kvůli mně, ale kvůli vám.

³¹Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.

³²A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny[237] k sobě.”

³³Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má[238] zemřít.

³⁴Zástup mu odpověděl: “My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věčnost. Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?”

³⁵Ježíš jim tedy řekl: “Ještě krátký čas je světlo mezi[239] vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde.

³⁶Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.” To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi.

³⁷Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho;

³⁸a tak[240] se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: "Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže?[241]"

³⁹Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl:

⁴⁰"Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil."

⁴¹To řekl Izaiáš, protože[242] spatřil jeho slávu a mluvil o něm.

⁴²Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy.

⁴³Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.

⁴⁴Ježíš zvolal: “Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal.

⁴⁵A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal.

⁴⁶Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.

⁴⁷A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová[243] je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil.

⁴⁸Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den.

⁴⁹Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit.

⁵⁰A vím, že jeho[244] přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.”