Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Jan 4 Bible Online

Jan 4 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Jan 4

¹Když se Pán[66] dověděl, že farizeové uslyšeli, že on[67] získává[68] a křtí více učedníků než Jan

²-- ačkoli Ježíš sám nekřtil, nýbrž jeho učedníci --

³opustil Judsko a odešel [opět] do Galileje.

⁴Musel však projít Samařskem.

⁵Přišel tedy do samařského města zvaného Sychar,[69] blízko pozemku, který dal Jákob svému synu Josefovi.

⁶Tam byl Jákobův pramen. Ježíš, unaven cestou, se posadil[70] u toho pramene. Bylo kolem poledne.[71]

⁷Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: “Dej mi napít.”

⁸Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo.

⁹Samařská žena mu řekla: “Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?” Židé totiž se Samařany nic společného neužívají.[72]

¹⁰Ježíš jí odpověděl: “Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: "Dej mi napít", požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.”

¹¹[Žena] mu řekla: “Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká;[73] odkud tedy máš tu živou vodu?

¹²Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?”

¹³Ježíš jí odpověděl: “Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit.

¹⁴Kdo by se však napil z vody, kterou[74] mu dám já, nebude nikdy[75] žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.”

¹⁵Ta žena mu řekla: “Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.”

¹⁶[Ježíš] jí řekl: “Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.”

¹⁷Žena mu odpověděla: “Nemám muže.” Ježíš jí řekl: “Dobře jsi řekla: "Nemám muže."

¹⁸Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.”

¹⁹Žena mu řekla: “Pane, vidím, že jsi prorok.

²⁰Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře,[76] a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.”

²¹Ježíš jí řekl: “Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě.

²²Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů.

²³Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu[77] a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele.

²⁴Bůh je duch,[78] a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu[79] a pravdě.”

²⁵Žena mu řekla: “Vím,[80] že má přijít[81] Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.”

²⁶Ježíš jí řekl: “Já jsem to -- ten, který k tobě mluví.”

²⁷Vtom přišli jeho učedníci a divili se, že rozmlouvá se ženou. Nikdo však neřekl: "Nač se ptáš?" nebo "Proč s ní mluvíš?"

²⁸Žena tam tedy nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem:

²⁹“Pojďte se podívat[82] na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?”

³⁰Vyšli z města a šli k němu.

³¹Mezitím ho učedníci prosili: “Rabbi, najez se.”

³²On jim však řekl: “Já mám jíst pokrm, který vy neznáte.”

³³Učedníci se mezi sebou ptali:[83] “Nepřinesl mu někdo něco k jídlu?”

³⁴Ježíš jim řekl: “Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal,[84] a dokonal jeho dílo.

³⁵Což neříkáte: "Ještě čtyři měsíce a přijde[85] žeň"? Hle, pravím vám: Pozvedněte své oči a pohleďte na pole,[86] že se bělají[87] ke žni.

³⁶Žnec již bere odměnu a shromažďuje úrodu[88] k věčnému životu, aby se společně radovali rozsévač i žnec.

³⁷Neboť v tom je pravdivé přísloví, že jiný rozsévá a jiný žne.

³⁸Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste nepracovali. Druzí pracovali a vy jste vstoupili do jejich těžké práce.”

³⁹Mnoho Samařanů z onoho města v něho uvěřilo pro slovo té ženy, která svědčila: “Řekl mi vše, co jsem udělala.”

⁴⁰Když tedy k němu ti Samařané přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. I zůstal tam dva dny.

⁴¹A mnohem více jich uvěřilo pro jeho slovo.

⁴²Té ženě pak říkali: “Teď už věříme ne pro to, co jsi říkala ty, ale sami jsme ho slyšeli a víme, že toto je skutečně Zachránce světa, [Kristus].”

⁴³Po dvou dnech odtamtud odešel do Galileje.

⁴⁴Neboť Ježíš sám vydal svědectví, že prorok ve své vlasti nemá vážnost.

⁴⁵Když tedy přišel do Galileje, Galilejci ho přijali, protože viděli všechno, co učinil o svátku v Jeruzalémě; neboť i oni přišli na svátek.

⁴⁶[Ježíš] opět přišel do Kány Galilejské, kde z vody učinil víno. Byl tam jeden královský úředník, jehož syn ležel nemocen v Kafarnaum.

⁴⁷Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, odešel k němu a prosil [ho], aby přišel[89] a uzdravil jeho syna, neboť již skoro umíral.

⁴⁸Tu mu Ježíš řekl: “Neuvidíteli znamení a divy, jistě neuvěříte.”

⁴⁹Královský úředník mu řekl: “Pane, pojď,[90] než mé dítě zemře!”

⁵⁰Ježíš mu říká: “Jdi, tvůj syn žije.” Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

⁵¹Ještě byl na cestě dolů, když mu vyšli naproti jeho otroci a řekli, že jeho chlapec[91] žije.

⁵²Vyptal se jich tedy na hodinu, ve které mu začalo být lépe. Řekli mu: “Včera v jednu[92] hodinu ho opustila horečka.”

⁵³Tu otec poznal, že se to stalo v tu hodinu, kdy mu Ježíš řekl: "Tvůj syn žije". A uvěřil on i celý jeho dům.

⁵⁴Toto bylo už druhé znamení, které Ježíš učinil, když přišel z Judska do Galileje.