Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Jan 8 Bible Online

Jan 8 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Jan 8

¹Ježíš však odešel na Olivovou horu.

²A časně ráno přišel opět do chrámu a všechen lid přicházel k němu; posadil se a začal je vyučovat.

³Tu [k němu] učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed

⁴a řekli mu: “Učiteli, tato žena byla přistižena při činu cizoložství.

⁵V Zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?”

⁶Těmi slovy ho zkoušeli,[163] aby ho mohli obžalovat. Ježíš se však sklonil dolů a psal prstem po zemi.

⁷Když se ho nepřestávali ptát, vzpřímil se a řekl jim: “Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kámen.”

⁸A opět se sklonil a psal po zemi.

⁹Když to uslyšeli, vytráceli se[164] jeden po druhém, [zahanbeni ve (svém) svědomí,] starší nejprve, až tam zůstal on sám a žena, která byla uprostřed.

¹⁰Ježíš se vzpřímil a[165] řekl jí: “Ženo, kde jsou [tvoji žalobci]? Nikdo tě neodsoudil?”

¹¹Ona řekla: “Nikdo, Pane.” Ježíš řekl: “Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od této chvíle[166] již nehřeš.”

¹²Ježíš k nim opět promluvil: “Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít[167] světlo života.”[168]

¹³Farizeové mu řekli: “Ty svědčíš sám o sobě; tvé svědectví není pravé.[169]”

¹⁴Ježíš jim odpověděl: “I když svědčím sám o sobě, mé svědectví je pravé,[170] protože vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy nevíte, odkud přicházím ani kam jdu.

¹⁵Vy soudíte podle těla;[171] já nesoudím nikoho.

¹⁶Jestliže já přece soudím, můj soud je pravdivý, protože nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal, Otec.

¹⁷A ve vašem Zákoně je napsáno, že svědectví dvou osob[172] je pravé.

¹⁸Jsem to já, kdo svědčí o sobě, a svědčí o mně také ten, který mne poslal, Otec.”

¹⁹Řekli mu: “Kde je tvůj Otec?” Ježíš odpověděl: “Neznáte ani mne ani mého Otce; kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce.”

²⁰Tato slova řekl u pokladnice, když učil v chrámě. A nikdo ho nezajal, protože ještě nepřišla jeho hodina.

²¹[Ježíš] jim opět řekl: “Já odcházím; budete mne hledat, ale zemřete ve svém hříchu. Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete.”

²²Židé říkali: “Chce se snad zabít, že říká: "Kam já odcházím, tam vy přijít nemůžete"?”

²³I říkal jim: “Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.

²⁴Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších. Jestliže neuvěříte, že Já jsem,[173] zemřete ve svých hříších.”

²⁵Říkali mu: “Kdo jsi ty?” Ježíš jim řekl: “Co vám od počátku říkám.[174]

²⁶Mnoho mám o vás[175] mluvit a soudit; ale ten, který mne poslal, je pravdivý, a já mluvím ve světě to, co jsem slyšel od něho.”

²⁷Nepoznali, že k nim mluvil o Otci.

²⁸Ježíš [jim] řekl: “Až vyvýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že Já jsem[176] a že sám od sebe nečiním nic, ale mluvím tak,[177] jak mě naučil [můj] Otec.

²⁹A ten, kdo mne poslal, je se mnou; nezanechal mne samotného, protože já stále činím to, co se jemu líbí.”

³⁰Když toto mluvil, mnozí v něho uvěřili.

³¹Ježíš říkal Židům, kteří mu uvěřili: “Zůstaneteli v mém slovu, jste opravdu mými učedníky.

³²Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.”

³³Odpověděli mu: “Jsme potomci[178] Abrahamovi a nikdy jsme nebyli ničími otroky. Jak můžeš říkat, že se staneme svobodnými?”

³⁴Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.

³⁵A otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn.

³⁶Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.

³⁷Vím, že jste potomci[179] Abrahamovi, ale usilujete mne zabít, protože mé slovo nemá ve[180] vás místo.

³⁸Já mluvím o tom, co jsem viděl u [svého] Otce, a vy činíte to, co jste slyšeli[181] u [vašeho] otce.”

³⁹Odpověděli mu: “Náš otec je Abraham.” Ježíš jim řekl: “Kdybyste byli Abrahamovy děti, činili byste[182] Abrahamovy skutky.

⁴⁰Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham neučinil.

⁴¹Vy činíte skutky svého otce.” Řekli mu: “My nejsme zrozeni ze smilstva! Máme jednoho Otce, Boha.”

⁴²Ježíš jim řekl: “Kdyby byl Bůh váš Otec, milovali byste mě, neboť z Boha jsem vyšel a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mne poslal.

⁴³Proč nerozumíte mé řeči? Proto, že nemůžete slyšet mé slovo.

⁴⁴Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.[183]

⁴⁵Poněvadž já říkám pravdu, nevěříte mi.

⁴⁶Kdo z vás mne usvědčí z hříchu? Říkámli pravdu, proč mi nevěříte?

⁴⁷Kdo je z Boha, slyší Boží slova.[184] Vy neslyšíte, protože nejste z Boha.”

⁴⁸Židé mu odpověděli: “Neříkáme správně, že jsi Samařan a máš démona?”

⁴⁹Ježíš odpověděl: “Já nemám démona, ale ctím svého Otce, vy však mne znevažujete.

⁵⁰Já nehledám svou slávu; je však někdo, kdo hledá a soudí.

⁵¹Amen, amen, pravím vám, kdo by zachoval mé slovo, nespatří smrt na věčnost.”

⁵²Židé mu řekli: “Teď jsme poznali, že máš démona. Abraham zemřel, i proroci, a ty říkáš: "Kdo by zachoval mé slovo, neokusí smrti na věčnost."

⁵³Jsi snad větší než náš otec Abraham, který zemřel? Také proroci zemřeli. Co ze sebe děláš?”

⁵⁴Ježíš odpověděl: “Kdybych já oslavil sám sebe, má sláva by nic nebyla. Můj Otec to je, kdo mne oslavuje a o kom vy říkáte: "Je to náš Bůh."

⁵⁵Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám.

⁵⁶Váš otec Abraham zajásal, že mohl uvidět[185] můj den; uviděl jej a zaradoval se.”

⁵⁷Židé mu řekli: “Ještě ti nebylo[186] padesát let, a viděl jsi Abrahama?”

⁵⁸Ježíš jim řekl: “Amen, amen, pravím vám, dřív než byl Abraham, já jsem.”

⁵⁹Zvedli kameny, aby je na něho hodili. Ježíš se však skryl, [prošel mezi nimi] a vyšel z chrámu. [Tak odešel.]