Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Skutky 13 Bible Online

Skutky 13 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Skutky 13

¹V Antiochii byli v[269] místní církvi proroci a učitelé, [jako] Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, společně vychovaný s tetrarchou Herodem, a Saul.

²Když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: “Oddělte mi Barnabáše a Saula k dílu, k němuž jsem je povolal.”

³Potom, po postu a modlitbách, na ně vložili ruce a propustili je.

⁴Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, sestoupili do Seleukie[270] a odtamtud odpluli na Kypr.

⁵Když dorazili do Salaminy,[271] zvěstovali Boží slovo v židovských synagogách. Měli s sebou i Jana jako pomocníka.

⁶Když prošli celým ostrovem až do Páfu,[272] nalezli jakéhosi muže, kouzelníka, falešného proroka, Žida jménem Barjezus,

⁷který byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si zavolal Barnabáše a Saula, protože chtěl slyšet Boží slovo.

⁸Avšak Elymas, ten kouzelník -- tak se totiž překládá jeho jméno -- se začal stavět proti nim a snažil se[273] odvrátit místodržitele od víry.

⁹Saul, jehož nazývali také Pavel[274] , byl naplněn Duchem Svatým, upřeně na něho pohlédl

¹⁰a řekl: “Ó, ty plný vší lsti a každé ničemnosti,[275] synu Ďáblův, nepříteli každé spravedlnosti, což nepřestaneš převracet[276] přímé Pánovy cesty?

¹¹A nyní, hle, Pánova ruka je proti tobě, budeš slepý a neuvidíš slunce až do daného času.” Ihned na něj padla mrákota a tma, tápal kolem sebe a hledal, kdo by ho vedl za ruku.

¹²Když místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil, pln zděšení nad Pánovým učením.

¹³Pavel a jeho společníci[277] vypluli z Páfu a přišli do Pergy[278] v Pamfylii. Ale Jan se od nich oddělil a vrátil se do Jeruzaléma.

¹⁴Od Perge šli dál a dorazili do Pisidské Antiochie.[279] V sobotní den vešli do synagogy a posadili se.

¹⁵Po čtení ze Zákona a Proroků jim představení synagogy vzkázali:[280] “Muži bratři, máteli nějaké slovo povzbuzení[281] pro lid, mluvte.”

¹⁶Pavel vstal, pokynul rukou a řekl: “Muži Izraelci a vy, kdo se bojíte Boha, poslyšte!

¹⁷Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše otce, vyvýšil[282] tento lid během pobytu v egyptské zemi a vyvedl je z ní vztaženou paží;

¹⁸po dobu asi čtyřiceti let snášel[283] jejich chování na poušti,

¹⁹a když vyhladil sedm národů v kanaánské zemi, dal jim jejich zemi za dědictví;

²⁰to vše trvalo asi čtyři sta padesát let. Potom jim dával[284] soudce až do proroka Samuele.

²¹Pak žádali o krále, a Bůh jim dal Saula, syna Kíšova, muže z kmene Benjamínova, na čtyřicet let.

²²A když ho odstranil, vzbudil jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: "Nalezl jsem Davida, syna Jišajova, muže podle mého srdce, který bude činit všechnu mou vůli."

²³Z jeho semene přivedl[285] Bůh Izraeli podle zaslíbení zachránce, Ježíše.

²⁴Před jeho příchodem[286] Jan předem hlásal křest pokání všemu lidu Izraele.

²⁵A když Jan dokončoval svůj běh, říkal: "Já nejsem ten, za koho mne pokládáte; ale hle, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou."”

²⁶“Muži bratři, synové rodu Abrahamova, i vy, kteří se u vás bojíte Boha, nám[287] bylo posláno slovo této záchrany.[288]

²⁷Neboť obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho nepoznali, odsoudili ho, a tak naplnili slova[289] Proroků, která se čtou každou sobotu.

²⁸A ačkoli na něm nenalezli žádný důvod pro trest smrti, žádali Piláta, aby byl popraven.

²⁹Když dokonali všechno, co je o něm napsáno, sňali jej z dřeva a položili do hrobu.

³⁰Ale Bůh ho probudil z mrtvých

³¹a on se po mnoho dní zjevoval těm, kteří s ním vystoupili z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou nyní jeho svědky před lidem.

³²A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové,[290]

³³splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu:[291] "Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil."

³⁴A to, že jej vzkřísil z mrtvých, aby se již více nenavracel do zkázy, řekl takto: "Dám vám svaté a věrné věci Davidovy."

³⁵Proto i na jiném místě praví: "Nedáš svému Svatému uvidět zkázu."

³⁶David totiž, když posloužil vlastnímu pokolení Boží vůlí, usnul,[292] byl připojen ke svým otcům a uviděl[293] zkázu.

³⁷Ten však, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých, neuviděl zkázu.

³⁸Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově,

³⁹je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.

⁴⁰Střezte se proto, aby [na vás] nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích:

⁴¹"Pohleďte tedy vy, kteří mnou pohrdáte, užasněte a zmizte, protože já ve vašich dnech učiním skutek, skutek, jemuž jistě neuvěříte, když vám o něm bude někdo vypravovat."”

⁴²Když vycházeli [ze synagogy], prosili je,[294] aby jim o tom[295] pověděli i příští sobotu.

⁴³Když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí z Židů a zbožných[296] proselytů se vydali za Pavlem a Barnabášem, kteří s nimi mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti.

⁴⁴Příští sobotu se shromáždilo téměř celé město, aby vyslechlo Pánovo[297] slovo.

⁴⁵Když Židé uviděli zástupy, byli naplněni žárlivostí a začali tomu, co Pavel říkal, odporovat a rouhat se.

⁴⁶Pavel a Barnabáš směle řekli: “Vám mělo být hlásáno[298] Boží slovo nejprve. Protože je odmítáte a nepovažujete se za hodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.[299]

⁴⁷Neboť tak nám nařídil Pán: "Ustanovil jsem tě za světlo pohanům,[300] abys byl k záchraně až na konec země."”

⁴⁸Když to pohané slyšeli, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a uvěřili všichni, kteří byli určeni[301] k věčnému životu.

⁴⁹A Pánovo slovo se šířilo po celé krajině.

⁵⁰Židé však poštvali vážené zbožné ženy a přední muže města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je od svých hranic.

⁵¹Oni proti nim vytřásli prach z nohou a přišli do Ikonia.

⁵²A učedníci byli stále naplňováni radostí a Duchem Svatým.