Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Skutky 16 Bible Online

Skutky 16 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Skutky 16

¹Přišel [také] do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus syn věřící židovské ženy, jeho otec byl však Řek.

²Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví.

³Pavel chtěl, aby se s ním vydal na cestu;[340] vzal jej a obřezal kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek.

⁴Když procházeli městy, předávali jim ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali.

⁵A tak se sbory[341] upevňovaly ve víře a denně početně rostly.

⁶Potom prošli Frygií a galatskou krajinou, neboť Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo[342] v Asii.

⁷Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bithynie,[343] ale [Ježíšův] Duch jim to nedovolil.

⁸Prošli tedy Mysii a sestoupili do Troady.[344]

⁹V noci se ukázalo Pavlovi vidění: stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: “Přejdi do Makedonie[345] a pomoz nám!”

¹⁰Jak uviděl to vidění, hned jsme[346] se snažili[347] vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh[348] povolal, abychom jim zvěstovali evangelium.

¹¹Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo[349] na Samothráké,[350] druhého dne do Neapole,[351]

¹²odtamtud do Filip, které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií.[352] V tomto městě jsme strávili několik dní.

¹³V sobotní den jsme vyšli za bránu podél řeky,[353] kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě[354] ; usedli jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly.

¹⁴A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatir, která uctívala Boha.[355] Pán jí otevřel srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal.

¹⁵Když byla pokřtěna ona i její dům, poprosila nás: “Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.” A přinutila nás.

¹⁶Stalo se, když jsme se šli modlit,[356] že nás potkala nějaká otrokyně,[357] která měla věšteckého[358] ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk.

¹⁷Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela[359] : “Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám[360] zvěstují cestu záchrany.”

¹⁸A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo, obrátil se na toho ducha a řekl: “Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!”[361] A v tu chvíli od ní odešel.[362]

¹⁹Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase a vlekli je na náměstí k představeným města.

²⁰Předvedli je před velitele[363] a řekli: “Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé

²¹a šíří zvyky,[364] které my nesmíme přijímat ani zachovávat,[365] protože jsme Římané.”

²²Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli je bít holí.

²³Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně hlídal.

²⁴Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády.

²⁵Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali.

²⁶Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.

²⁷Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že vězňové uprchli.

²⁸Ale Pavel zvolal silným hlasem: “Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.”

²⁹Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase.

³⁰Vyvedl je ven a řekl: “Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?”

³¹Oni řekli: “Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.”

³²A promluvili Pánovo slovo k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě.

³³I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí.

³⁴Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, že uvěřil Bohu.

³⁵Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž[366] se vzkazem:[367] “Propusť ty lidi!”

³⁶Žalářník oznámil tento vzkaz[368] Pavlovi: “Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.”

³⁷Ale Pavel jim řekl: “Nás, římské občany,[369] bez soudu veřejně zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!”

³⁸Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, když uslyšeli, že jsou Římané,

³⁹přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města.

⁴⁰Vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli.