Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Skutky 20 Bible Online

Skutky 20 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Skutky 20

¹Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky, povzbudil je, rozloučil[479] se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie.

²Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy a přišel do Řecka,

³kde[480] strávil tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku, právě když se chystal plavit do Sýrie, i rozhodl[481] se, že se vrátí přes Makedonii.

⁴[Až do Asie] ho doprovázeli Sopatros,[482] [Pyrrhův syn] z Beroje, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius[483] z Derbe a Timoteus, z Asie Tychikos a Trofimos.

⁵Ti šli napřed[484] a čekali na nás v Troadě.

⁶My jsme po dnech nekvašených chlebů[485] vypluli z Filip a za pět dní jsme k nim dorazili do Troady, kde jsme strávili sedm dní.

⁷První den v týdnu[486]jsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč[487] až do půlnoci.

⁸V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp.

⁹Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně. Když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého.

¹⁰Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: “Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm.”

¹¹Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl,[488] a dlouho do rána s nimi rozmlouval; a tak odešel.[489]

¹²Chlapce přivedli živého a byli velice[490] povzbuzeni.

¹³My jsme šli napřed[491] na loď a vypluli jsme k Assu,[492] kde jsme měli přibrat Pavla. Tak nám to totiž nařídil, a sám se chystal cestovat po souši.[493]

¹⁴Když se s námi setkal[494] v Assu, vzali jsme ho na loď a přijeli[495] jsme do Mitylény.[496]

¹⁵A když jsme odtud odpluli, dostali jsme se druhého dne do blízkosti[497] Chiu.[498] Další den jsme připluli k Samu[499] a [po zastávce v Trogylliu] jsme příští den přijeli[500] do Milétu.[501]

¹⁶Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se nezdržel v Asii, neboť spěchal, aby se dostal na den Letnic[502] do Jeruzaléma, budeli to jen trochu možné.

¹⁷Z Milétu poslal vzkaz do Efesu a zavolal si starší církve.

¹⁸Když k němu přišli, řekl jim: “Vy víte, jak jsem od prvního dne, kdy jsem vstoupil[503] do Asie, byl s vámi po celý čas

¹⁹a sloužil jako otrok Pánu se vší pokorou, v slzách i zkouškách,[504] které mě potkaly pro úklady Židů;

²⁰jak jsem nic nezamlčel z toho, co by vám prospívalo, ale všechno jsem vám oznámil, když jsem vás učil veřejně i po domech.

²¹Naléhavě jsem Židům i Řekům svědčil o pokání k Bohu a o víře v[505] našeho Pána Ježíše [Krista].

²²A nyní, hle, jsa spoután Duchem,[506] jdu do Jeruzaléma a nevím, co mne tam[507] potká,

²³kromě toho, že mi Duch Svatý v každém městě dosvědčuje, že mne čekají pouta a soužení.

²⁴Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: dosvědčovat evangelium o Boží milosti.”

²⁵“A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi kterými jsem procházel a hlásal [Boží] království, již nespatříte mou tvář.

²⁶Proto vám dnešního dne dosvědčuji, že jsem čistý od krve všech lidí,

²⁷neboť jsem nic nezamlčel a oznámil jsem vám celou vůli[508] Boží.

²⁸Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste pásli Boží[509] církev, kterou si získal vlastní krví.[510]

²⁹Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.

³⁰I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou.

³¹Proto buďte bdělí a mějte na paměti, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestal se slzami napomínat[511] jednoho každého z vás.

³²A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které[512] má moc[513] vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

³³Nezatoužil jsem po stříbře, zlatě ani oděvu nikoho z vás.

³⁴Sami víte, že pro potřeby mé a těch, kteří byli se mnou, sloužily tyto ruce.

³⁵Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat, ujímat se slabých a pamatovat na slova[514] Pána Ježíše, neboť on řekl: "Blaženější je dávat než brát."”[515]

³⁶Po těch slovech[516] poklekl a s nimi všemi se pomodlil.

³⁷Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla[517] a líbali ho.

³⁸Nejvíce se rmoutili nad tím slovem, které řekl, že již více nespatří jeho tvář. A doprovázeli ho k lodi.