Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Skutky 23 Bible Online

Skutky 23 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Skutky 23

¹Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: “Muži bratři, až do tohoto dne žiji se zcela dobrým svědomím před Bohem.”

²Velekněz Ananiáš[566] však nařídil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa.

³Pavel mu řekl: “Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty zde sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu poroučíš, abych byl bit?”

⁴Ti, kdo stáli poblíž, řekli: “Ty tupíš Božího velekněze?”

⁵Pavel řekl: “Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: "Vládci svého lidu nebudeš zlořečit."”

⁶Protože Pavel věděl,[567] že ve veleradě je jedna část ze saduceů a druhá z farizeů, začal volat: “Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen pro naději a vzkříšení[568] mrtvých.[569]”

⁷Když to řekl, nastala hádka mezi farizeji a saduceji a shromáždění[570] se rozdělilo.

⁸Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení,[571] ani andělé ani duchové, kdežto farizeové to všechno[572] vyznávají.

⁹Nastal veliký křik a někteří učitelé Zákona ze strany farizeů povstali a začali prudce namítat: “Nenacházíme na tomto člověku nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl?[573]”

¹⁰Hádka se zvětšovala a velitel dostal strach, aby Pavla nerozsápali. Rozkázal vojákům, aby sešli dolů, vyrvali ho z jejich středu a odvedli do kasáren.

¹¹Následující noci se k němu postavil Pán a řekl: “Buď statečný![574] Jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.”

¹²Když nastal den, [někteří] Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.

¹³Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet.

¹⁴Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: “Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme.

¹⁵Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte jeho záležitost důkladněji vyšetřit. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.”

¹⁶O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy sestry. Přišel a vešel[575] do kasáren a oznámil to Pavlovi.

¹⁷Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: “Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.”

¹⁸On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: “Vězeň Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.”

¹⁹Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: “Co je to, co mi máš oznámit?”

²⁰On řekl: “Židé se domluvili, že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli[576] něco v jeho případě důkladněji vyšetřit.

²¹Ale ty jim nevěř,[577] neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas.[578]”

²²Velitel mladíka propustil a nařídil mu: “Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil.”

²³Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: “Připravte na devátou hodinu večer[579] dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců.[580]

²⁴Ať připraví mezky, aby na ně posadili Pavla a bezpečně ho dopravili k místodržiteli[581] Félixovi.[582]”

²⁵A napsal dopis tohoto znění:

²⁶“Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe.

²⁷Tohoto muže se Židé zmocnili a chtěli ho zabít. Přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho, když jsem se dozvěděl, že je římský občan.[583]

²⁸Chtěl jsem se dozvědět, z čeho jej obviňují, a proto jsem [ho] odvedl do jejich velerady.

²⁹Shledal jsem, že je obviňován kvůli sporným otázkám jejich Zákona, ale že na něm není[584] žádná vina, za niž by zasluhoval smrt nebo vězení.

³⁰Protože mi bylo oznámeno, že [Židé] proti tomuto muži chystají úklady, posílám ho hned k tobě. Také žalobcům jsem nařídil, aby to, co mají proti němu, řekli před tebou. [Buď zdráv.]”

³¹Vojáci tedy, podle toho, jak jim bylo nařízeno, vzali Pavla a zavedli ho v noci do Antipatridy.[585]

³²Druhého dne nechali jezdce s ním odjet a sami se vrátili do kasáren.

³³Jezdci přijeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a postavili před něho i Pavla.

³⁴Přečetl dopis a zeptal se, ze které je provincie. Když se dověděl, že z Kilikie,

³⁵řekl: “Vyslechnu tě, až přijdou také tvoji žalobci.” A rozkázal, aby ho hlídali v Herodově paláci.[586]