Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Skutky 27 Bible Online

Skutky 27 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Skutky 27

¹Jakmile bylo rozhodnuto, že odplujeme do Itálie, předali Pavla a některé jiné vězně setníkovi jménem Julius z pluku Jeho Veličenstva.

²Nastoupili jsme na loď z Adramytteia,[644] která měla plout do míst podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi Makedoňan Aristarchos z Tesaloniky.

³Druhý den jsme dorazili do Sidónu. Julius se zachoval k Pavlovi laskavě a dovolil mu zajít k přátelům a přijmout jejich péči.

⁴Odtud jsme vypluli a plavili jsme se chráněni Kyprem, protože větry vály[645] proti nám.

⁵Přepluli jsme moře[646] podél Kilikie a Pamfylie a dorazili[647] jsme do Myry[648] v Lykii.

⁶Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a nalodil[649] nás na ni.

⁷Mnoho dní jsme pluli zvolna a stěží jsme se dostali proti Knidu.[650] Protože nám vítr bránil, pluli jsme podél Salmóny[651] chráněni Krétou.

⁸S obtížemi jsme se kolem ní přeplavili a dostali jsme se na jedno místo, které se jmenovalo Krásné přístavy; blízko něho bylo město Lasaia.[652]

⁹Protože uplynulo mnoho času a plavba již byla nebezpečná,[653] neboť již minul i půst,[654] Pavel jim domlouval:

¹⁰“Muži, vidím, že plavba bude jistě spojena s nebezpečím[655] a s velkou ztrátou nejen pro náklad a pro loď, ale i pro naše životy.[656]”

¹¹Setník však důvěřoval více kormidelníkovi a majiteli lodi než tomu, co říkal Pavel.

¹²A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina se rozhodla[657] odtamtud odplout a zkusit, zdali by se jim nepodařilo dorazit do Foiniku[658]a tam přezimovat. Je to krétský přístav, otevřený[659] k jihozápadu a severozápadu.

¹³A když začal vát jižní vítr,[660] mysleli si, že provedou svůj úmysl. Zvedli kotvy a pluli co nejblíže podél Kréty.

¹⁴Ale zanedlouho se od ní přihnal prudký vítr, který se nazývá Eurakylón.[661]

¹⁵Loď jím byla stržena a nemohla mu[662] čelit; proto jsme vzdali jakýkoliv odpor a nechali jsme se jím unášet.

¹⁶Dostali jsme se do závětří jakéhosi ostrůvku, který se jmenoval Kauda,[663] a stěží jsme dokázali vytáhnout záchrannýčlun.[664]

¹⁷Když ho vytáhli, použili pomocných prostředků a podvázali loď. Protože se báli, aby nenajeli na syrtskou mělčinu,[665] spustili plachty[666] a takto se nechali unášet.[667]

¹⁸Protože s námi prudce zmítala bouře, začali druhý den vyhazovat náklad

¹⁹a třetí den vlastníma rukama hodili do moře lodní zařízení.[668]

²⁰Po mnoho dní se neobjevovalo ani slunce ani hvězdy a dorážela na nás nemalá bouře, nakonec se již ztrácela veškerá naděje, že se zachráníme.

²¹Když už dlouho nic nejedli, postavil se Pavel uprostřed nich a řekl: “Muži, měli jste mne poslechnout a nevyplouvat z Kréty, a mohli jste si ušetřit toto nebezpečí a ztrátu.

²²Ale nyní vás vyzývám, abyste byli dobré mysli, neboť nikdo[669] z vás nebude ztracen, nýbrž jen loď.

²³Tuto noc přišel ke mně anděl toho Boha, jemuž patřím a kterému sloužím,

²⁴a řekl: "Neboj se, Pavle, ty se musíš postavit před císaře. A hle, Bůh ti daroval všechny ty, kteří se plaví s tebou."

²⁵Proto, muži, buďte dobré mysli. Věřím totiž Bohu, že to bude tak, jak mi bylo oznámeno.

²⁶Musíme však narazit na nějaký ostrov.”

²⁷Když jsme byli unášeni po Adrii[670] už čtrnáctou noc, začali mít námořníci kolem půlnoci dojem, že se k nim přibližuje nějaká země.

²⁸Spustili olovnici a zjistili hloubku dvacet sáhů.[671] Když odpluli kousek dále, opět spustili olovnici a zjistili hloubku patnáct sáhů.[672]

²⁹Protože se báli, abychom někde nenarazili na skalnatá místa, vyhodili ze zádi čtyři kotvy a toužebně čekali, až nastane[673] den.

³⁰Když se námořníci pokoušeli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí vytahovat kotvy z přídi,

³¹řekl Pavel setníkovi a vojákům: “Nezůstanouli tito na lodi, vy nemůžete být zachráněni.”

³²Tu vojáci přesekli lana u člunu a nechali jej uplavat.[674]

³³Než se začalo rozednívat, vybízel Pavel všechny, aby pojedli.[675] Řekl: “Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte hladoví a nic nejíte.

³⁴Proto vás vybízím, abyste pojedli;[676] je to k vaší záchraně. Vždyť nikomu z vás se neztratí ani vlas z hlavy.”

³⁵Po těch slovech[677] vzal chléb, přede všemi vzdal Bohu díky, rozlomil jej a začal jíst.

³⁶Všichni nabyli dobré mysli a také oni přijali pokrm.

³⁷Všech[678] nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest.

³⁸Když se nasytili,[679] odlehčovali loď tím, že vyhazovali obilí do moře.

³⁹Když však nastal den, nemohli poznat, co je to za zemi; viděli jen nějaký záliv s plochým pobřežím, k němuž zamýšleli s lodí najet, budeli to možné.

⁴⁰Odsekli kotvy a nechali je v moři. Zároveň rozvázali provazy u kormidel, zvedli proti větru přední plachtu a směřovali ke břehu.

⁴¹Najeli však na mělčinu a loď narazila na dno. Příď uvízla a zůstala nehybná, zatímco záď se začala bortit pod náporem vln.

⁴²Vojáci se rozhodli, že vězně zabijí, aby některý neuplaval a neutekl.

⁴³Ale setník chtěl zachránit Pavla, a proto jim v tom úmyslu[680] zabránil. Rozkázal, aby ti, kdo umějí plavat, se první vrhli do moře a vyšli na zem

⁴⁴a ostatní aby se zachránili na prknech nebo na troskách lodi. A tak se stalo, že se všichni v pořádku dostali na břeh.[681]