Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Skutky 4 Bible Online

Skutky 4 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Skutky 4

¹Když ještě mluvili k lidu, přistoupili k nim kněží, velitel chrámové stráže a saduceové

²a hněvali se, že učí lid a zvěstují v Ježíši vzkříšení[76] z mrtvých.

³Vztáhli na ně ruce a vsadili je do vězení do druhého dne, neboť už byl večer.[77]

⁴Ale mnozí z těch, kteří to slovo uslyšeli, uvěřili, a počet těch mužů vzrostl asi na pět tisíc.

⁵Druhý den[78] se v Jeruzalémě shromáždili jejich vůdci, starší a učitelé Zákona,

⁶velekněz Annáš, Kaifáš, Jan[79] a Alexandr a všichni, kteří byli z velekněžského rodu,

⁷postavili je uprostřed a začali se vyptávat: “Jakou mocí nebo v jakém jménu jste to učinili?”

⁸Tu jim Petr naplněn Duchem Svatým řekl: “Vůdcové lidu a starší [Izraele],

⁹jsmeli dnes vyslýcháni pro dobrý skutek na nemocném člověku, kým že byl uzdraven[80],

¹⁰ať je známo vám všem a všemu lidu Izraele, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského,[81] kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh probudil z mrtvých, v tomto jménu stojí tento člověk před vámi zdráv.

¹¹To je ten kámen, který byl zavržen od vás stavitelů, a který se stal hlavou úhlu.

¹²A v nikom jiném není záchrana; neboť není pod nebem jiného jména daného lidem, v němž bychom měli být zachráněni.”

¹³Když pozorovali Petrovu a Janovu smělost[82] a shledali, že jsou to lidé neučení[83] a prostí, žasli; poznávali je, že bývali s Ježíšem.

¹⁴A když viděli toho uzdraveného člověka, jak tam stojí s nimi, neměli, co by na to řekli.

¹⁵Poručili jim, aby odešli ven z velerady, a radili se mezi sebou.

¹⁶Říkali: “Co máme učinit s těmito lidmi? Všem obyvatelům Jeruzaléma je jasné, že se skrze ně stalo zřejmé znamení, a my to nemůžeme popřít.

¹⁷Ale aby se to ještě více nerozšířilo mezi lid, pohrozme jim, ať již k nikomu[84] nemluví v[85] tomto jménu.”

¹⁸Zavolali je a přikázali jim, aby vůbec veřejně nemluvili ani neučili v[86] Ježíšově jménu.

¹⁹Petr a Jan jim odpověděli: “Posuďte, zda je před Bohem správné, abychom poslouchali vás více než Boha.

²⁰Neboť my nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.”

²¹Oni jim pohrozili a propustili je, protože nenalézali nic, zač by je potrestali, a to kvůli lidu, neboť všichni oslavovali Boha za to, co se stalo.

²²Tomu člověku, na němž se toto znamení uzdravení stalo, bylo totiž už přes čtyřicet let.

²³Když byli propuštěni, přišli mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší.

²⁴Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: “Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich,

²⁵ty jsi [skrze Ducha Svatého] ústy svého služebníka, [našeho otce] Davida, řekl: "Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci?

²⁶Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu."

²⁷V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem[87] Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal,

²⁸aby učinili, co tvá ruka a [tvůj] úradek předem určily, že se má stát.

²⁹A nyní, Pane, pohleď na jejich hrozby a dej svým otrokům se vší smělostí mluvit tvé slovo;

³⁰vztahuj svou ruku k tomu, aby se dála uzdravení, znamení a divy skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše.”

³¹Když se pomodlili, zatřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým a směle mluvili Boží slovo.

³²Všichni,[88] kdo uvěřili, byli jednoho srdce[89] a jedné duše a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.

³³A apoštolové vydávali s velikou mocí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše [Krista] a veliká milost byla na nich všech.

³⁴Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kdo byli vlastníky polností nebo domů, svá pole nebo domy prodávali a výtěžky z prodeje přinášeli

³⁵a kladli k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

³⁶Také Josef, který byl apoštoly nazván Barnabáš, což v překladu znamená "syn potěšení",[90] Levita, rodem z Kypru,

³⁷měl pole, které prodal, peníze přinesl a položil k nohám apoštolů.