Read Český studijní překlad Miloše Pavlíka Skutky 7 Bible Online

Skutky 7 - Český studijní překlad Miloše Pavlíka bible

Skutky 7

¹Velekněz řekl: “Je tomu [skutečně] tak?”

²A on začal mluvit: “Muži bratři a otcové, poslyšte: Bůh slávy se ukázal našemu otci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, dříve než se usadil v Cháranu,

³a řekl mu: "Vyjdi ze své země a ze svého příbuzenstva a jdi do země, kterou ti ukážu."

⁴Potom vyšel z Chaldejské země a usadil se v Cháranu. A odtud jej Bůh po smrti jeho otce přestěhoval do této země, ve které vy nyní bydlíte.

⁵A nedal mu v ní za dědictví ani píď[132] země, ale slíbil ji dát do vlastnictví jemu a po něm jeho potomstvu,[133] ačkoliv ještě neměl dítě.

⁶Bůh promluvil takto:[134] "Jeho potomci[135] budou žít jako cizinci v cizí zemi; tam je zotročí a čtyři sta let s nimi budou zle nakládat.

⁷Ale národ, jemuž budou otročit, budu soudit já," řekl Bůh, "a potom vyjdou a budou mi sloužit[136] na tomto místě."

⁸I dal mu smlouvu obřízky. A tak, když zplodil Izáka, osmý den ho obřezal; podobně i Izák obřezal Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů.

⁹Patriarchové žárlili na Josefa a prodali ho do Egypta; ale Bůh byl s ním,

¹⁰vysvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milost i moudrost před faraonem, egyptským králem, a ten ho ustanovil vládcem nad Egyptem i [nad] celým svým domem.

¹¹Potom přišel na celý Egypt[137] i Kanaán hlad a veliké soužení, a naši otcové nenalézali obživu.[138]

¹²Když Jákob uslyšel, že v Egyptě je obilí, vyslal tam naše otce poprvé.

¹³Při druhé návštěvě se Josef dal svým bratřím poznat[139] a Josefův rod[140] se stal faraonovi známým.[141]

¹⁴Josef poslal vzkaz a zavolal k sobě svého otce Jákoba a celé příbuzenstvo v počtu sedmdesáti pěti duší.

¹⁵A sestoupil Jákob do Egypta a zemřel on i naši otcové.

¹⁶Přenesli je do Sichemu a uložili v hrobce, kterou Abraham koupil za stříbro[142] od synů Emorových v Sichemu.[143]

¹⁷Jak se však přibližoval čas zaslíbení, které Bůh vyhlásil[144] Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se,

¹⁸dokud [v[145] Egyptě] nepovstal jiný král, který Josefa neznal.

¹⁹Ten s naším rodem jednal lstivě a zle a přinutil [naše] otce odkládat své novorozence, aby nezůstávali naživu.

²⁰V té době se narodil Mojžíš a byl krásný před Bohem.[146] Tři měsíce byl chován v domě svého otce.

²¹A když ho odložili, vzala si jej faraonova dcera a starala se o něj jako o svého syna.

²²Mojžíš byl vychován ve vší egyptské moudrosti[147] a byl mocný ve slovech i ve svých skutcích.

²³A když se dovršoval jeho čtyřicátý rok, vstoupila mu na srdce myšlenka, aby se podíval na své bratry, syny Izraele.

²⁴A uviděl, jak se jednomu z nich děje křivda ; zastal se ho a pomstil utiskovaného tím, že Egypťana zabil.[148]

²⁵Domníval se, že [jeho] bratři pochopí, že jim Bůh dává skrze jeho ruku vysvobození, ale oni to nepochopili.

²⁶Druhého dne se u nich objevil, když se hádali;[149] snažil se je přivést k pokoji slovy: "Muži, jste bratři, proč ubližujete jeden druhému?"

²⁷Ale ten, který ubližoval svému bližnímu, ho odstrčil a řekl: "Kdo tě ustanovil nad námi vládcem a soudcem?

²⁸Snad mě nechceš zabít, jako jsi včera zabil toho Egypťana?"

²⁹Kvůli těm slovům[150] Mojžíš utekl a bydlel jako cizinec v zemi madiánské, kde zplodil dva syny.

³⁰A když se dovršilo čtyřicet let, ukázal se mu v pustině u hory Sinaj [Pánův] anděl v plameni hořícího keře.

³¹Když to Mojžíš uviděl, divil se tomu vidění; šel blíž, aby se pozorně podíval, a tu zazněl[151] Pánův hlas:

³²"Já jsem Bůh tvých otců, Bůh Abrahamův, [Bůh] Izákův a [Bůh] Jákobův." Mojžíš se roztřásl a neodvažoval se podívat.

³³Pán mu řekl: "Zuj[152] si z nohou sandály, neboť místo, na kterém stojíš, je země svatá.

³⁴Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě, a slyšel jsem jejich sténání. I sestoupil jsem, abych je vysvobodil. A teď jdi, posílám tě do Egypta."

³⁵Toho Mojžíše, kterého zavrhli, když řekli: "Kdo tě [nad námi] ustanovil vládcem a soudcem?", toho Bůh poslal jako vůdce a vysvoboditele prostřednictvím[153] anděla, který se mu ukázal v tom keři.

³⁶Ten je vyvedl a činil divy a znamení v egyptské zemi, při Rudém moři i v pustině po čtyřicet let.

³⁷To je ten Mojžíš, který řekl synům Izraele: "Bůh vám z vašich bratrů vzbudí proroka, tak jako mne. [Toho poslouchejte.]"

³⁸To je ten, který byl ve shromáždění[154] v pustině prostředníkem mezi[155] andělem, který k němu mluvil na hoře Sinaj, a našimi otci. On přijal živá slova,[156] aby nám[157] je dal.

³⁹Jemu se naši otcové nechtěli poddat,[158] ale zavrhli ho a obrátili se ve svých srdcích do Egypta

⁴⁰a řekli Áronovi: "Udělej nám bohy, kteří půjdou před námi, neboť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, který nás vyvedl z Egyptské země."

⁴¹I udělali v těch dnech tele, přinesli té modle oběť a veselili se ze skutků svých rukou.

⁴²Bůh se od nich odvrátil a vydal je, aby sloužili nebeskému vojsku, jak je napsáno v knize Proroků: "Což jste mně po těch čtyřicet let na pustině přinášeli krvavé oběti a dary, dome izraelský?

⁴³Nosili jste stánek Molocha a hvězdu [vašeho] boha Remfana, obrazy,[159] které jste si udělali, abyste se jim klaněli. Přestěhuji vás až za Babylon."

⁴⁴Naši otcové měli v pustině stánek svědectví, jak nařídil ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který uviděl.

⁴⁵Ten také naši otcové převzali a vnesli s Jozuem do země[160] pohanů,[161] které Bůh zahnal před našimi[162] otci. Tak to bylo až do dnů Davidových,

⁴⁶který nalezl milost před Bohem a žádal, aby směl vyhledat příbytek pro Boha[163] Jákobova.

⁴⁷Teprve Šalomoun mu však vystavěl dům.

⁴⁸Ale Nejvyšší nebydlí v domech zhotovených lidskýma rukama, jak praví prorok:

⁴⁹"Nebe je mým trůnem, země podnoží mých nohou. Jaký dům mi vystavíte, praví Pán, nebo jaké bude místo mého spočinutí?

⁵⁰Což to všechno neučinila má ruka?"

⁵¹Vy tvrdošíjní, vy lidé neobřezaného srdce i uší, stále vzdorujete Duchu Svatému ; jak vaši otcové, tak i vy!

⁵²Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého ; vy jste se nyní stali jeho zrádci a vrahy,

⁵³vy, kteří jste přijali Zákon skrze anděly,[164] ale nezachovali jste jej.”

⁵⁴Když to slyšeli, běsnili[165] ve svých srdcích a skřípali proti němu zuby.

⁵⁵Ale on, plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží,

⁵⁶a řekl: “Hle, vidím nebesa rozevřená[166] a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.”

⁵⁷Oni však vykřikli velikým hlasem, zacpali si uši a společně se na něho vrhli.

⁵⁸Vyhnali ho ven z města a kamenovali. Svědkové odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul.

⁵⁹A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: “Pane Ježíši, přijmi mého ducha.”

⁶⁰Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: “Pane, nepočítej jim tento hřích.” Když to řekl, zesnul.